Německé Spolkové shromáždění v neděli zvolí federálního prezidenta. Pokud se nestane něco nečekaného, bude ve funkci pokračovat stávající hlava státu Frank-Walter Steinmeier, kterému kromě vládní koalice slíbili podporu i opoziční konzervativci. Spíš než otázka, kdo bude stát v čele Německa dalších pět let, tak před volbou budila pozornost nominace jednoho ze tří Steinmeierových soupeřů, jenž kvůli kandidatuře zřejmě přijde o stranickou knížku. Samotnou volbu, které se coby delegátka spolkové země Meklenbursko – Přední Pomořansko zúčastní mimo jiné i exkancléřka Angela Merkelová, ovlivnila pandemie, a oproti zvyklostem se nebude konat ve Spolkovém sněmu.
„Spolkový prezident neurčuje politický směr. To dobře vím. Spolkový prezident ale může stavět mosty, mosty mezi částmi společnosti, mosty mezi našimi sousedy a partnery ve světě a mosty do budoucnosti, která od nás bude vyžadovat ještě větší společné úsilí,“ prohlásil Steinmeier loni v květnu, když oznamoval, že se hodlá ucházet o druhý mandát.
Tehdy také řekl, že Německo stojí v bodě zvratu, neboť ho čeká nejen léčení ran po pandemii, ale také přechod ke klimatické neutralitě. „A na této cestě chci tuto zemi doprovázet,“ uvedl. Doplnil, že výkon funkce hlavy státu je pro něj potěšením, ctí a odpovědností.
Právě rozdělení společnosti způsobené rozdílnými přístupy ke zvládání pandemie považuje Steinmeier za nebezpečí a chce mu ze své pozice čelit, konstatuje web stanice Bayerischer Rundfunk (BR). Dodává ale také, že brzké oznámení kandidatury mělo i strategické důvody, neboť tím prezident omezil možnosti jeho mateřské SPD, aby třeba jen uvažovala o jiném nominantovi.
Oblíbený prezident
Ať tak či onak, Steinmeier se na konci svého prvního mandátu těší velké oblibě obyvatel. Podle posledního průzkumu DeutschlandTREND televize ARD je s jeho prací spokojeno nebo velmi spokojeno 68 procent dotázaných. K populárním politikům patří dlouhodobě, mezi nejoblíbenější činitele se řadil už při své první kandidatuře, o kterou se ucházel coby ministr zahraničí.
Kromě funkce šéfa diplomacie, kterým byl dvakrát, zastával také post předsedy poslanců SPD ve Spolkovém sněmu, dva roky byl vicekancléřem, dále kandidátem SPD na předsedu vlády a za Gerharda Schrödera také šéfem kancléřského úřadu.
Post hlavy státu, který zastává od roku 2017, má spíše reprezentativní charakter. Prezident má chránit ústavu, podporovat federalismus, reprezentovat Německo uvnitř i navenek a také sjednocovat zemi, protože by měl jednat nadstranicky.
Steinmeierovu znovuzvolení by nemělo nic stát v cestě. Kromě sociálních demokratů mu vyjádřily podporu i zbylé dvě vládní strany – Zelení a FDP – a také opoziční konzervativní unie CDU/CSU. Přidal se i Jihošlesvický svaz voličů (SSW), který má v Bundestagu jednoho poslance. Steinmeiera tak zřejmě z parlamentních stran nepodpoří jen postkomunistická Levice a pravicově-populistická AfD.
Rodák ze západoněmeckého Detmoldu (narozen 5. ledna 1956) vystudoval právo a politologii na univerzitě v Giessenu. Po studiích působil jako vědecký pracovník na katedře veřejného práva a politické vědy na své „alma mater“. Členem SPD je od roku 1975.
V roce 1991 nastoupil jako referent pro mediální právo a politiku v kanceláři spolkové země Dolní Sasko, kde se seznámil s tehdejším premiérem této země Gerhardem Schröderem. Ten ze Steinmeiera po svém nástupu do kancléřské funkce v roce 1998 udělal státního tajemníka a ředitele svého úřadu, kterým byl Steinmeier až do října 2005. Po boku kancléře Schrödera si Steinmeier vydobyl pověst schopného i umírněného vyjednavače.
V roce 2005 se stal prvním spolkovým ministrem zahraničních věcí za SPD od doby Willyho Brandta, v roce 2009 byl kandidátem SPD na kancléře, strana ale skončila ve volbách na druhém místě a odešla do opozice. V letech 2007 až 2009 byl také vicekancléřem a v roce 2008 krátce dočasným předsedou SPD. Ve straně se řadí k pravému křídlu umírněných reformistů.
V březnu 2017 vynesla Steinmeiera do prezidentské funkce podpora konzervativní unie CDU/CSU tehdejší kancléřky Angely Merkelové. Byl tehdy ministrem zahraničí ve druhé vládě velké koalice a v pořadí třetí vládě Merkelové, od prosince 2013.
Steinmeier se v prezidentském úřadu staví do role nadstranické hlavy státu, která se snaží spojovat rozdílné názorové skupiny, zároveň má ale pověst politického pragmatika. V únoru 2021 například hájil plynovod Nord Stream 2 tvrzením, že vztahy v energetice jsou takřka poslední, které mezi sebou Evropa a Rusko udržují. Řekl také, že Německo musí brát při posuzování projektu v potaz „historický rozměr“ německo-ruských vztahů a připomněl přepadení Sovětského svazu nacistickým Německem.
V srpnu 2021 při návštěvě Česka jako první německý prezident uctil památku československých výsadkářů padlých za heydrichiády.
Zdroj: ČTK, ČT24
Kandidáta AfD vyloučí kvůli kandidatuře z CDU
Právě AfD se nominací svého protikandidáta postarala o největší rozruch před volbou. Do klání vyslala politika CDU Maxe Otteho. Ekonom Otte byl donedávna předsedou spolku WerteUnion, který sdružuje ultrakonzervativní členy CDU/CSU, byť oficiálně součástí unie není.
Otte řekl, že „nominaci AfD rád přijímá“ a že „návrh považuje za velkou poctu“. Jeho mateřská CDU, která spolupráci s AfD odmítá, to ale vidí jinak. Bývalý předseda CDU Armin Laschet v reakci uvedl, že „získat nominaci AfD na kandidáta na prezidenta není pocta, ale hanba.“
Generální tajemník strany Paul Ziemiak označil Otteho kandidaturu za „závažný případ chování, které škodí straně a které vyžaduje okamžitou reakci“. Dodal, že Otte ignoroval nejen to, že se CDU jako strana dohodla, že podpoří Steinmeiera, ale „hlavně porušil zásadu, že CDU žádným způsobem nespolupracuje s AfD“.
Otte se vzdal svého předsednictví ve spolku WerteUnion, řekl ale, že z CDU dobrovolně nevystoupí. Strana Otteho zbavila práv člena strany a zahájila proces, který povede k jeho vyloučení.
Za Levici kandiduje nestranický lékař
Kromě AfD postavila svého kandidáta z parlamentních stran také Levice. Vybrala si nestraníka, lékaře Gerharda Traberta, podle nějž se současný prezident málo zabývá tématy sociálního znevýhodnění a chudoby. „Kandidaturu chci využít k tomu, abych upozornil na chudobu a sociální nespravedlnost v této zemi a abych vystoupil jako zastánce těch, kteří jsou slyšet jen málo,“ řekl Trabert v rozhovoru s deníkem Süddeutsche Zeitung. „Moje kandidatura tak není proti někomu, ale proti něčemu.“
Trabert se dlouhodobě sociálním tématům věnuje. Angažuje se v péči o bezdomovce, o chudé a o běžence. Opakovaně se zúčastnil civilní mise na záchranu migrantů, kteří se snažili přes Středozemní moře přeplavit do Evropy. V 90. letech také v Německu spoluzaložil spolek, který poskytuje sociální poradenství a lékařské ošetření lidem bez zdravotního pojištění.
Trabert kandidoval v podzimních parlamentních volbách jako nestraník s podporou Levice v Mohuči v západoněmecké spolkové zemi Porýní-Falc. V části voleb, která se vyhodnocuje většinovým systémem, tam ve svém okrsku získal přes dvanáct procent hlasů, což byl sice až čtvrtý nejlepší výsledek a mandát mu nezajistil, ale zároveň jde o hodnotu, o které může Levice na západě země zpravidla jen snít, připomněl web stanice BR.
Svobodní voliči nominovali astrofyzičku
Jak Otte, tak Trabert jsou ale podle všeho bez šance na zvolení, stejně jako poslední kandidátka, vědkyně Stefanie Gebauerová. Krátce před volbami ji nominovali Svobodní voliči (FW) – mimoparlamentní konzervativní strana, která má zastoupení v zemských parlamentech v Bavorsku a Porýní-Falci. Kromě toho spolupracuje také s braniborskou stranou Braniborská sjednocená občanská hnutí/Svobodní voliči (BVB/FW).
Právě z Braniborska pochází i Gebauerová, která je jedinou ženou mezi kandidáty, jedinou nominantkou z východu Německa a v jednačtyřiceti letech také nejmladší uchazečkou o úřad. Gebauerová vystudovala astrofyziku a v Braniborsku se politicky angažuje na komunální úrovni. Politička mimo jiné prohlásila, že chce svou kandidaturou povzbudit další ženy ke vstupu do politiky.
Volit budou Seehofer, Merkelová či zdravotníci
Prezidenta volí Spolkové shromáždění, které se schází jen pro tento účel. Tvoří ho poslanci Spolkového sněmu a stejný počet delegátů, které vysílají spolkové země a jejichž počet poměrně odpovídá počtu obyvatel jednotlivých spolkových zemí. Kromě toho musí výběr delegátů odpovídat poměrnému zastoupení politických stran v zemských parlamentech.
Spolkové země mají volnou ruku v tom, koho do shromáždění vyšlou. Většinou jde o poslance zemských parlamentů, prezidentské volby se ale jako delegáti účastní i řada dalších osobností z politiky, vědy, kultury či sportu. Bavorsko tak budou zastupovat třeba bývalí zemští premiéři z CSU Edmund Stoiber a Horst Seehofer, Meklenbursko – Přední Pomořansko zase nominovalo exkancléřku Angelu Merkelovou (CDU).
Prezidenta budou dále volit virolog Christian Drosten, spoluzakladatelka společnosti BioNTech Özlem Türeciová či lidé z řad zdravotníků. Mezi delegáty budou třeba také nositel Nobelovy ceny za chemii Benjamin List, astronaut Alexander Gerst, fotbalisté Hansi Flick a Leon Goretzka, klavírista Igor Levit či spisovatel Saša Stanišić.
Rekordní shromáždění
Kvůli rekordnímu počtu členů Spolkového shromáždění – 736 poslanců Bundestagu doplní stejný počet delegátů ze spolkových zemí, a volitelů tudíž bude 1472 – a také kvůli pandemii se shromáždění tentokrát nesejde v plenárním sále Říšského sněmu, jak je obvyklé, nýbrž v sousední legislativní budově, Domě Paula Löbeho, který nese jméno bývalého předsedy parlamentu. Volitelé se tam rozprostřou do několika pater a sálů a přehled o situaci budou mít díky obrazovkám.
Volba je tajná, pro zvolení jednoho z kandidátů hned v prvním nebo druhém kole je třeba, aby dotyčný získal absolutní většinu více než padesáti procent hlasů, v letošním případě 737 hlasů. Ve třetím kole pak k vítězství stačí relativní většina, vyhraje tedy kandidát s nejvíce odevzdanými hlasy.
Podle propočtů agentury DPA bude mít vládní koalice i bez opozičních konzervativců 776 hlasů, což je samo o sobě postačující pro zvolení Steinmeiera hned v prvním kole. Dalších 445 volitelů má CDU/CSU. Steinmeier by tak měl svůj druhý mandát bez problémů získat.
