Washington – V letošní bitvě o to, kdo na příští čtyři roky zasedne v Bílém domě, nejde čistě jen o politiku, ale také o samotnou identitu Američanů. Zatímco Mitt Romney reprezentuje Ameriku takovou, jak jsme ji dlouho znali, Barack Obama je symbolem Ameriky „nové“.
Americká společnost se v posledních dekádách výrazně změnila. Příznačné pro to je, že poprvé v dějinách neposílají demokraté ani republikáni do boje o Bílý dům někoho, kdo by byl klasický „WASP“ (White Anglo-Saxon Protestant, tedy bílý protestant anglosaského původu): Barack Obama není bílý, Mitt Romney je mormon, viceprezidentští kandidáti Joe Biden a Paul Ryan jsou katolíci. Mimochodem – USA měly jen jediného prezidenta římskokatolického vyznání, jímž byl John Kennedy.
Jako WASP se označují bohatí a vlivní příslušníci elity, kteří žijí v hlídaných vilových čtvrtích, posílají potomstvo na drahé soukromé univerzity, hrají golf, chodí pravidelně na bohoslužby episkopální církve, potrpí si na vybrané mravy, přesnost a disciplínu. Tato vrstva lidí, která dlouho řídila Spojené státy, je ale na ústupu a na její místo nastupuje skupina jiná. Během několika desetiletí už v USA nebude bělošská většina – a dokonce vůbec žádná většina: půjde o společnost rasových a etnických menšin. Poprvé v historii nedosáhli běloši ani polovičního podílu na celkovém počtu narozených dětí a podle demografů v roce 2050 početně převládnou hispánci a černoši. Právě mezi nimi se Obama těší výrazné podpoře, zatímco běloši v poměru 2:1 podporují Romneyho.
Rasová otázka nezní už tak silně - ale vlastně je mnohem silnější
Ve společnosti se zjevně otevírá propast mezi těmi, kdo byli dlouho v USA u moci, a těmi, kdo ji nyní začínají získávat. Republikáni hovoří o tom, že chtějí zpátky svou zemi, ale neříkají od koho. Není to přitom těžké uhodnout. Témata rasy, moci a privilegií nejsou sice v těchto volbách tak silná jako před čtyřmi lety, ale v jistém smyslu jsou možná ještě silnější.
Před čtyřmi lety si Američané kladli především otázku, zda vůbec mají na to, aby si zvolili černošského prezidenta. V zemi, kde rasová otázka zůstává citlivým společenským tématem, na to už odpověď našli. Nynější opozice vůči Obamovi proto ani tak nesouvisí s barvou jeho pleti, ale především se změnami společnosti, které symbolizuje.
Evropa by volila Obamu
Spojené státy vznikly v podstatě jako vzdor vůči nadřazené Evropě a od samého počátku se definovaly nezávisle na ní. Nejvýraznějším rozdílem je, že Američané nemají o centrální moci, vládě a státu valné mínění, zatímco Evropané se státem spojují poměrně velká očekávání. Například žádají, aby se postaral o sociální spravedlnost, což je pro Američana zcela nepochopitelné. Řídí se heslem, že stát se nemá plést do ničeho, s čím si dokáže společnost poradit sama bez něj.
Za Obamova prezidentování to vyplavalo na povrch ještě markantněji. Jím zaváděné reformy totiž míří na větší odpovědnost státu, což kontrastuje s jeho předchůdcem Bushem. Zatímco Evropanům připadá povinné zdravotní pojištění jako něco naprosto běžného, spousta Američanů tento Obamou prosazovaný státní diktát vnímá jako zcela nemístný. I zostřený bankovní dohled po finanční krizi chápou jako zavádění evropských móresů. Romney naopak použil v kampani Evropu jako odstrašující příklad: Je pro něj seskupením blahobytných států s rostoucími rozpočtovými deficity, které by on nikdy netoleroval. Prezentuje se jako ochránce amerického snu a jako někdo, kdo zastaví Obamu vedoucího USA do propasti.
„Evropské“ jsou i další Obamovy názory na některá témata, které kontrastují s těmi „americkými“ názory jeho soka Romneyho. Obama podporuje právo žen na interrupci a rozšíření sexuální výchovy včetně informací o antikoncepci. Je pro svazky homosexuálů a připouští marihuanu pro lékařské účely. K trestu smrti a přísnějším zákonům o držení zbraní žádné vyhraněné stanovisko z taktických důvodů nezaujal. Ilegálním přistěhovalcům, kteří do země přišli jako děti, chce umožnit, aby zůstali v USA legálně. Chce, aby v zemi nadále nebyl stanoven úřední jazyk.
Romney naproti tomu chce potraty zakázat, v sexuální výchově mají učitelé podle něj především nabádat ke zdrženlivosti. Byť je ochoten přiznat homosexuálním párům více práv, sňatky osob stejného pohlaví odmítá. Marihuanu na lékařský předpis by netoleroval. Je pro trest smrti a právo na držení střelné zbraně považuje za nedotknutelné. Ilegální přistěhovalce má zastavit nový plot podél hranic s Mexikem a angličtina se podle něj má stát jediným oficiálním úředním jazykem USA.
Obama zkrátka zní jako Evropan, má evropský styl vystupování a klidně by se jako politik uplatnil v Paříži, Londýně nebo Berlíně. Velká většina Evropanů by mu také podle průzkumů dala svůj hlas.
Evropský, ale nikoliv proevropský
Za Obamy se změnilo i postavení USA ve světě. Zůstávají sice vůdčí hospodářskou a vojenskou mocností, ale už mají omezené kapacity na jednostranné akce a ustupují z pozice „světového četníka“. Stačí se třeba podívat na Obamův postoj ke konfliktům v Libyi a v Sýrii a porovnat jej znovu s jeho předchůdcem Bushem. USA se také stáhly z Iráku a snaží se vycouvat i z Afghánistánu, kde válka nebere konce.
Evropané Obamu vnímali jako prezidenta zaměřeného na světovou politiku, který bude dělat jinak všechno to, co se jim nelíbilo na Bushovi. A on je zklamal: Guantánamo není zavřené, Blízkému východu se o míru může jen zdát, v Afghánistánu se válčí ostošest, vztahy s Evropou se moc nezlepšily. V 90minutové poslední televizní debatě Obama-Romney věnované zahraniční politice se o starém kontinentu skoro nemluvilo. Může to na jedné straně znamenat, že Evropa už nepředstavuje pro USA problém, ale na druhé straně ji nepovažují ani za součást řešení a někoho, kdo jim může pomoci v boji s hrozbami dneška. Faktem je, že Obamova zahraniční politika se soustředí především na pacifickou oblast a že starý kontinent mu může být víceméně ukradený.
Nejmocnějšího muže planety ale nebudou volit Evropané, nýbrž Američané. Ti příští týden budou hlasovat nejen o tom, kdo je povede další čtyři roky, ale také o tom, v jaké Americe by si přáli žít: V té, která už není, anebo v té, která teprve bude.
