Berlín - Česká republika předala v roce 1999 blíže neupřesněné jmenné seznamy bývalých československých zahraničních agentů nejen Německu, ale i Británii a USA. Ve svém dnešním vydání to bez dalších podrobností píše německý časopis Focus, který přináší další detaily k aféře blízkého spolupracovníka někdejšího německého ministra zahraničí Franka-Waltera Steinmeiera Detlefa Prinze. Ten podle Focusu pracoval ve druhé polovině 80. let pro československou rozvědku, sám to ale popírá.
Focus v novém vydání uvádí, že oddělení pro tajné služby pražského ministerstva vnitra poskytlo západním bezpečnostním úřadům seznam československých agentů už v roce 1990. „Identitu 151 dalších špionů, mezi nimi i 'Erwina' (t.j.Prinze), držela ale Praha v tajnosti - možná proto, aby si nechala otevřenou možnost jejich pozdějšího využití. V roce 1999 si BND (Spolková zpravodajská služba) podle informací Focusu opatřila s českou pomocí data všech agentů - i ta o 'Erwinovi',“ píše německý zpravodajský časopis.
Focus rekapituluje reakce, které vyvolalo zveřejnění údajné špionážní minulosti vlivného berlínského vydavatele s vazbami na nejvyšší vedení německé sociální demokracie (SPD). Zmiňuje mimo jiné pobouření v některých komentářích čtenářů v českých médiích.
„Tento protest směřoval spíše proti předání jmenného seznamu českých špionů německým, britským a americkým úřadům v roce 1999, o němž informoval Focus,“ uvádí časopis. Minulý týden přitom psal jen o údajném předání těchto citlivých údajů Němcům. Podle zdroje Focusu ho tehdy osobně inicioval tehdejší sociálnědemokratický ministr zahraničí Jan Kavan. Ten to ale odmítl stejně jako nynější náměstek českého ministra zahraničí Hynek Kmoníček, který ve stejné funkci za Kavana odpovídal za kontakty diplomacie s tajnými službami.
Focus získal i svědectví bývalého vedoucího rezidentury československé komunistické rozvědky v Berlíně a v Bonnu Jiřího Lejnara, který pod jménem Jiří Dusík pracoval na začátku 80. let jako tiskový a kulturní atašé československé diplomatické mise v Berlíně a Prinz přiznal, že se s ním znal. To potvrdil i Lejnar, který se prý s tehdejším mluvčím odborového hnutí IG Metall v této době opakovaně setkal a jako „slibný kontakt“ ho předal svému nástupci v čele berlínské rezidentury. Od roku 1983 Lejnar působil v tehdejším hlavním městě západního Německa Bonnu, kde podle Focusu získal hustou síť informátorů ve všech německých politických stranách. Díky svému diplomatickému krytí se také setkával s vysoce postavenými západoněmeckými politiky.
