Washington - Americký generál George Smith Patton – jeden z nejschopnějších generálů v historii americké armády a hrdina Plzně. Proslul jako mistr bleskových tankových bitev a patřil k nejobávanějším velitelům spojenců v Evropě za druhé světové války. Zemřel 21. prosince 1945 na následky automobilové nehody – jeho štábní cadilac se 9. prosince 1945 na křižovatce na předměstí Mannheimu srazil s nákladním autem. Nehoda, z níž všichni ostatní vyvázli bez zranění, nevypadala nijak dramaticky. Patton však měl obrovskou smůlu, náraz jej vymrštil vzhůru a on narazil hlavou do střechy vozu tak nešťastně, že si zlomil dva krční obratle a vážně poranil míchu. Zcela ochrnul od krku dolů a brzy začal mít potíže s dýcháním. Zemřel krátce poté v nemocnici na plicní embolii. Pohřben byl 23. prosince 1945 dle vlastního přání na americkém vojenském hřbitově v Hamme v Lucembursku vedle dalších příslušníků 3. armády, kterým velel.
Patton pocházel z bohaté rodiny s dlouhou vojenskou tradicí. Jako absolvent vojenské akademie ve West Pointu byl přidělen k jezdectvu, které za pár let vyměnil za tanky. Bojové úspěchy slavil již jako major v první světové válce. Nicméně světově proslulým se stal až za druhé světové války, kdy se z něj stala doslova americká ikona. Se svými divizemi obsadil více území a zneškodnil více nepřátel než jakákoli jiná americká jednotka. Mimo jiné výrazně přispěl k porážce Němců v severní Africe či zastavil německou ofenzívu v Ardenách.
Arogantní Patton označil vyčerpané vojáky za zbabělce
Disciplína, kterou Patton vyžadoval na svém mužstvu, přinesla své ovoce například v březnu 1943. Tehdy Američané prohráli v průsmyku Kasserine v Africe, Patton pak převzal velení americké armády a výměnou jemu podřízených důstojníků a důrazným vyžadováním disciplíny rychle přeměnil demoralizovanou armádu v sílu, která pak výrazně pomohla zničit jednotky afrikakorpsu generála Erwina Rommela.
Invaze na Sicílii v červenci roku 1943 „proslavila“ Pattona v médiích. Po obsazení ostrova Patton, známý svojí arogancí a výstředností, navštívil nemocnici, kde se léčili zranění američtí vojáci, a nafackoval dvěma fyzicky zdravým vojákům, trpícím „vyčerpaností z boje“, přičemž je označil za zbabělce. Za trest pak nesměl pokračovat s Američany dál do Itálie.
O půl roku později plánoval invazi z Anglie do Francie, a protože byl stále ještě v trestu za svůj incident na Sicílii, velel pouze jedné „papírové“ jednotce, jednotce, která měla jen oklamat Němce, aby si mysleli, že k hlavní invazní vlně dojde v Pas de Calais, a nikoliv v Normandii. Měsíc po invazi Pattonův trest skončil – stal se velitelem 3. armády, v jejímž čele si upevnil svoji pověst jednoho z nejvýkonnějších polních velitelů celé války.
Svéráznost Pattona byla patrná i z jeho názorů
Vršil bojové úspěchy, ale z politických důvodů se mu nesplnil sen osvobodit Paříž, odepřen mu byl také Berlín a naposledy i Praha. V tehdejším Československu jako osvoboditel došel až do Plzně, dál ho Eisenhowerova dohoda s Rusy nepustila. Do Prahy se proslulý generál, k jehož image nerozlučně patřily i dva perletí vykládané kolty u boku, podíval v červenci 1945. Vykonal tu vojenskou přehlídku na Staroměstském náměstí a prezident Edvard Beneš jej vyznamenal Řádem bílého lva.
Ihned po skončení druhé světové války vyjádřil Patton, který vždy říkal, co si myslí, svůj názor na Sovětský svaz - prohlásil, že Spojené státy mají bojovat proti komunismu hned teď, a ne až později, až k tomu budou okolnostmi přinuceni. Tato skutečnost, společně se shovívavým postojem k bývalým nacistům, jej vzápětí stála velení – náhradou mu pak byla nová, ale naprosto nevýznamná role guvernéra Bavorska. Vzhledem k podivným okolnostem kolem jeho smrti se dokonce objevily spekulace, že nezemřel náhodou, ale že jeho smrt byla předem připravena.
