Odchod spojeneckých vojsk z Afghánistánu nemusel skončit chaosem a krveprolitím u bran kábulského letiště. Podle bývalého amerického velvyslance při NATO Kurta Volkera stačilo lépe koordinovat postup mezi členy koalice a donutit Taliban splnit požadavky, ke kterým se sám zavázal. Finální výsledek tak podle něj může působit jako projev slabosti a neochoty použít sílu. O afghánské lekci Západu, situaci na Ukrajině nebo vztazích s Ruskem hovořil s Kurtem Volkerem člen zahraniční redakce ČT24 Jan Šilhan.
Co se teď stalo v Afghánistánu, je tragédie. Nemuselo to tak být. Já rozumím snahám po dvaceti letech už odejít, chápu, že veřejnost nechce, abychom tam byli věčně. Ale mělo to být postaveno na diskusích se spojenci, na dlouhodobějším výhledu a plánu. Měli jsme Taliban přimět, aby vyslyšel podmínky, se kterými on sám souhlasil.
Ale odejít takto překotně, bez pečlivého naplánování a v takové míře chaosu, to je opravdu katastrofa. Obávám se, že teroristé a naši protivníci to budou vnímat jako projev slabosti, nedostatku odhodlání, neochoty vyhrát nebo použít sílu. Uvidí vakuum, které se pokusí vyplnit, a to je taky velmi nebezpečné.
Byl Afghánistán pro Západ tvrdou lekcí?
Myslím, že teď vnímáme i jakousi nesprávnou lekci. V amerických médiích a tamní debatě teď slýchám: ‚Neměli jsme tam nikdy chodit.‘ Ale to je podle mě úplně špatný pohled. Západ by čelil mnohem více útokům z Afghánistánu a od al-Káidy, kdybychom tam nešli. Dvacet let jsme se tomu úspěšně bránili.
Vytvořili jsme v Afghánistánu podmínky, kdy ženy měly více práv, děti mohly chodit do školy, ekonomika rostla. A to vše postupně i za stále menší a menší přítomnosti západních vojsk, kdy správu postupně přebírali Afghánci.
Myslíte si, že se NATO do Afghánistánu vrátí? A mělo by?
Za současných podmínek pro to nevidím možnost. Nemyslím si, že se Taliban skutečně výrazně změnil. Má přísnou ideologii. Zavede právo šaría. Chce izolovat Afghánistán od zbytku světa. Znovu omezí práva žen a dívek, sníží úroveň vzdělání.
Přitom se neobejdou bez humanitární i ekonomické pomoci, ale nemyslím si, že o ní stojí zrovna od Západu. Nechtějí měnit vizi tamní společnosti tak, jak ji plánují budovat. A proto nevidím možnost, že by tam vojska NATO i naše podpora byla teď vítaná.
Pojďme k jinému tématu. Ukrajina nedávno oslavila třicet let nezávislosti a prezident Volodymyr Zelenskij tehdy řekl: „Vrátíme nám Krym i východní Ukrajinu zpět.“ Do jaké míry je to tvrzení reálné a co by Ukrajina měla dělat, aby toho dosáhla?
Předně si myslím, že je zásadní mít na paměti, že převzetí Krymu Ruskem bylo plánovanou vojenskou operací, provedenou jinak velmi dobře – to se musí uznat. Ale bylo zcela nezákonné. Bylo něčím, co by nikdo z nás neměl přijmout a nikdo z nás by to neměl schvalovat.
A k otázce, jak to získat zpět – prezident Putin a Ruská federace se snaží vytvářet obraz jakési nezvratnosti. Že Krym byl vždy součástí Ruska, což není pravda. A že bude provždycky součástí Ruska a nikdy se na tom nic nezmění – což také není pravda.
Nemůžeme předvídat nějaký časový rámec, nemůžeme předvídat jak, ale stejně jako to bylo u pobaltských států, kde jsme byli trpěliví a věděli, že jednoho dne už to prostě nevydrží, musíme ten samý postoj zaujmout v případě Krymu. Udělat všechno možné, abychom upozorňovali na nezákonnost ruské okupace, na odsun části obyvatel a pokračující porušování humanitárních a lidských práv.
Ukrajinské vedení často vyjadřuje přání připojit se k NATO. Je Ukrajina připravená stát se členem? A je Aliance připravena Ukrajinu přijmout?
V tuto chvíli Ukrajina není připravena stát se členem NATO. Tady v České republice sami dobře znáte veškerou práci v politické, ekonomické, bezpečnostní oblasti, kolik reforem jste museli udělat, aby se Česko mohlo připojit. Ukrajina má před sebou ještě dlouhou cestu. Musíme si ale ujasnit, že se k ní stavíme čelem. Musíme mít jasno v tom, že pokud budou sami chtít činit nezbytné kroky, pak jim pomůžeme.
Jednou z věcí, které Česko učinilo, a myslím, že to byl velmi odvážný krok, bylo trvat na reciprocitě v počtu odvolaných ruských diplomatů v Česku a českých diplomatů v Rusku. Byl to velmi odvážný krok, ale nezbytný po odhalení, že GRU bylo odpovědné za výbuch muničního skladu a smrt několika českých občanů.
Takovou věc bychom neměli opomíjet a i ostatní státy Aliance by si měly dávat pozor. Kdybych byl teď velvyslancem při NATO, prosazoval bych, aby z toho byl oficiální princip Aliance – aby každý stát udělal to, co Česká republika, a trval na reciprocitě.
Mimochodem, Spojené státy a Česko jsou jediné na ruském seznamu zemí, které nejsou přátelské. Měli bychom se toho obávat? Znepokojuje to nějak Spojené státy?
Nemyslím si, že to Spojené státy jakkoliv znepokojuje. Jsme docela velká země a řekl bych, že nás to nechává chladnými. Stáli bychom o to mít s Ruskem méně vyhrocené vztahy než teď. Ale je to způsobené chováním Ruska, a to nemůžeme nechat jen tak.
I Česká republika by ten seznam měla brát spíš jako odznak cti, že jste udělali správnou věc, a ne se tím znepokojovat. Doufám, že i další spojenci by přijali přístup podobný tomu českému, protože by to bylo mnohem účinnější v obraně proti ruskému chování.
