Íránské bezpečnostní síly střílely protestující bez rozdílu do hlavy a lidé teď musejí hledat své děti v kontejnerech mezi stovkami znetvořených těl. Tak popisují masakry svědci, kterým se podařilo i přes blackout spojit se zahraničními médii. Podle pozůstalých chtějí úřady za odvoz těl spoustu peněz. Osud možná až dvaceti tisíc zatčených demonstrantů zůstává nejasný.
„Někdy jdou rodiče protestovat a už se nevrátí,“ vysvětlovala Íránka Marjam svým dvěma dětem několik dnů předtím, než se vydala spolu s manželem 8. ledna demonstrovat v Teheránu. „Moje a vaše krev není o nic cennější než krev kohokoli jiného,“ řekla potomkům žena, kterou následně po cestě domů z protestů smrtelně postřelili.
Její manžel Rezá, který nechtěl z bezpečnostních důvodů uvést pravá jména, popsal BBC v perštině, že svou ženu objímal, aby ji ochránil, najednou ale ucítil, jak mu ruka padá, a držel už pouze bundu – odkud kulka přiletěla, netuší. Tělo manželky pak Rezá nesl hodinu a půl, až se vyčerpaný posadil na zem v jedné z ulic, kde ho nakonec pozvali domů cizí lidé a pomohli mu tělo zabalit v garáži do prostěradla.
Pach krve v ulicích
Marjam je jednou z tisíců protestujících, kteří se už nevrátili domů, protože úřady se rozhodly demonstrace po celé zemi brutálně potlačit. „Naše čtvrť je cítit po krvi – zabili jich tolik,“ řekl BBC další ze svědků, jemuž se podařilo i přes Teheránem řízený blackout spojit se zahraničím. Další z Íránců uvedl, že bezpečnostní složky „většinou střílely do hlav a obličejů“.
V menším městě Tonekabon na severu země byla v pátek zabita osmnáctiletá vysokoškolská studentka Sorena Golgúnová. Podle člena rodiny ji „střelili do srdce“, když utíkala před bezpečnostními silami.
Násilnou smrtí v Teheránu zemřela rovněž třiadvacetiletá studentka módního návrhářství Robina Amíníanová. Její matka podle BBC podstoupila šestihodinovou cestu z domova ve městě Kermánšáh, aby si vyzvedla dceřino tělo. Bezpečnostní složky ji nakonec donutily pohřbít dceru na odlehlém hřbitově za městem – bez přítomnosti příbuzných a přátel.
Ne všechny oběti jsou přitom protestující. Při odchodu z práce byl minulý čtvrtek několikrát postřelen čtyřiadvacetiletý zdravotník v Kermánšáhu Navíd Sálehí, informuje britský server.
Podle středečních údajů lidskoprávní organizace Iran Human Rights (IHR) sídlící v Norsku bezpečnostní složky dosud zabily nejméně 3428 protestujících. Skutečná čísla ale mohou být násobně vyšší, jelikož od minulého čtvrtka je Írán odříznutý od internetu a média, stejně jako obhájci lidských práv nemají do země přístup.
„Páchají tu válečné zločiny. Už zabili (íránský režim) dvanáct tisíc lidí, a když nedostaneme podporu Západu, popraví dalších deset tisíc,“ varovala Íránka Sarah, které se podařilo navázat spojení přes Starlink a hovořila s australskou stanicí ABC. Lidé v islámské republice podle ní čekají na americkou intervenci, a pokud se pomoci nedočkají, nejspíš nebudou mít motivaci v protestech pokračovat.
Od slzného plynu ke kulometům
Osmého ledna byly v ulicích miliony demonstrantů, míní Sarah. Toho dne viděla, jak prorežimní milice používají slzný plyn a brokovnice a „střílí lidem do obličeje“. „Druhou noc začali používat poloautomatické pušky. O víkendu zahájili palbu na civilisty z kulometů,“ popsala žena masakry, které nastaly po odpojení islámské republiky od sítě. „Z velmi krátké vzdálenosti zabili jednu z mých kamarádek. Střelili ji do obličeje. Není pro ně důležité, kdo jsou, prostě střílejí,“ konstatovala svědkyně.
Nezávislá a svobodná zpravodajská stanice Iran International hovoří o největším masakru v soudobých dějinách Íránu. „Zabíjení je bezprecedentní. Téměř každý, koho potkáte nebo s kým mluvíte, zná nějakou oběť. Já osobně znám pět. Jedna je mrtvá. Dvě jsou zraněné. Dvě jsou pohřešované už tři dny,“ napsal v příspěvku pro Iran International jeden z obyvatel Teheránu.
Horor mezitím pokračuje. „Když jdou rodiny vyzvednout mrtvá těla, musí podepsat dokument, který potvrzuje, že tito lidé zemřeli přirozenou smrtí, že nebyli zabiti. Mají v kontejnerech nahromaděných tolik mrtvých těl (…), a když si rodiny jdou pro tělo, otevřou kontejner a řeknou: ‚Najděte ho. Jděte a najděte své dítě.‘ Bylo tam 600 až 800 mrtvých těl. Musí najít své dítě mezi mrtvými těly, jejichž tváře jsou zakrvácené a znetvořené,“ popsala Sarah.
Sto tisíc za pozůstatky bližních
Některé rodiny mají problém se k pozůstatkům dostat, jelikož režim si za těla účtuje spoustu peněz, řekla ABC Íránka. Jedna rodina ze severoíránského města Rašt BBC sdělila, že úřady za vydání těla člena rodiny požadují v přepočtu zhruba 104 500 korun. Podle rodiny je tělo spolu s dalšími sedmdesáti zabitými demonstranty v místní márnici.
Mezitím se v Teheránu rodina kurdského sezonního stavebního dělníka vydala vyzvednout jeho tělo, ale bylo jí sděleno, že za jeho vydání musí zaplatit v přepočtu 146 tisíc korun. Rodina BBC sdělila, že peníze na zaplacení neměla, a tak ji úřady donutily odejít bez synova těla. Dělník si v Íránu vydělá průměrně v přepočtu 2100 korun za měsíc.
Redakce BBC Persian také obdržela zprávy, že úředníci v teheránské márnici sdělují rodinám, že pokud budou tvrdit, že jejich syn byl členem polovojenských jednotek Basídž a že ho zabili demonstranti, tělo jim bude vydáno bez poplatku.
Brutální milice Basídž
Nemocnice v zemi zůstávají po demonstracích přeplněné. (Milice) Basídž nedovolily (nemocničnímu personálu), aby je ošetřoval. Říkali: ‚Ať zemřou,‘“ uvedla Sarah s odkazem na ozbrojené síly, které spadají pod revoluční gardy.
Teherán podle Sarah během protestů povolal ozbrojence z arabských zemí, jelikož je slyšela mluvit arabsky. ABC k tomu podotýká, že se objevily zvěsti o pomoci šíitských milicí z Iráku. V minulosti byly milice Basídž obviňovány z vážného porušování lidských práv, včetně mučení, znásilňování a jiného sexuálního násilí.
Těla mnoha protestujících skončila ve forenzním lékařském centru Kahrízak v Teheránu. Jeden ze svědků, který si říká Sahanand, považoval tyto scény za tak děsivé, že se rozhodl jet tisíc kilometrů do pohraničí, aby mohl přes mobilní síť sousedních zemí odeslat videa z místa. Podle Sahananda na zemi ležely více než dva tisíce těl.
BBC tuto informaci nemůže potvrdit, nicméně na dvou nově zveřejněných videích z Kahrízaku BBC Verify a BBC Persian napočítaly nejméně 186 těl v jednom záběru a nejméně 178 těl v druhém. Videa nejspíš ukazují některá z těl dvakrát, skutečný počet ale může být vyšší, upozorňuje britský server.
Někteří Íránci se rozhodli zemi raději opustit. „Viděl jsem peklo. Režim utápí lid v krvi. Potřebujeme pomoc,“ prohlásil íránský hudebník Merádž Tehrání, který uprchl do Turecka.
Jedna mladá Íránka anonymně přirovnala události minulého týdne k válce. Protestující podle ní zůstali „jednotnější než kdykoli předtím“, ale na ženu to bylo příliš a nakonec ze země ze strachu z represí uprchla. „Opravdu se bojím, co by se mohlo stát těm, kteří jsou stále v Íránu,“ svěřila se BBC.
„Bože, co se s našimi dětmi stane“
Rodiny zabitých Íránců žijící v zahraničí se postupně dozvídají o smrti svých příbuzných. Téměř každý, koho znají, protestuje v ulicích, sdělili listu Guardian. Devětatřicetiletá Sara Rasuliová, která uprchla po protestech v roce 2022 do Německa, uvedla, že se dozvěděla o smrti svého bratrance, dvaačtyřicetiletého kurdského Íránce a otce tří dětí Ebrahíma Júsefa, jehož zastřelily bezpečnostní síly.
Jen pár hodin před protestem zveřejnil Júsef na sociálních sítích vzkaz: „My sami jsme nikdy neměli štěstí, ani naše děti. (…) Vyrůstali jsme ve válce a hladu, naše děti se sankcemi, výpadky proudu, nedostatkem vody a znečištěním. (…) Bože, co se nakonec s našimi dětmi stane.“
Teherán vykresluje demonstranty jako výtržníky a teroristy, kteří zapálili desítky bank i mešit v různých městech. Ministr zahraničí Abbás Arakčí tento týden zpochybnil zprávy o masových obětech.
Rozbuškou masových protestů se stal prudký propad íránské měny vůči dolaru koncem minulého měsíce. Kvůli špatné ekonomické situaci a prudkému zdražování roste odpor napříč společností. „Všichni jsou v ulicích. Lidé v hidžábech. Mladí i staří lidé společně volají po návratu Pahlavího,“ řekla ABC Íránka Sarah. „Jedno z hesel, které skandují, zní: ‚Toto je poslední bitva. Pahlaví se vrátí,‘“ řekla s odkazem na syna posledního íránského šáha.
Nejasný osud tisíců zatčených
Zhruba dvacet tisíc lidí úřady zadržely, přičemž některým hrozí trest smrti, uvádějí aktivisté. Teherán nezveřejnil žádný oficiální počet obětí, ale úřady uvedly, že bylo zabito více než sto příslušníků bezpečnostních sil.
Nyní panují obavy o osud tisíců zatčených Íránců poté, co ministr spravedlnosti Amín Hosejn Rahímí označil události z minulého týdne za „občanskou válku“. Když hovořil o událostech z 8. až 11. ledna, Rahímí řekl: „(V těch dnech) nešlo o protesty. Byla to totální občanská válka a kdokoli byl během těchto dvou dnů zatčen, je rozhodně zločinec, protože byl přítomen na místě činu,“ zdůraznil ministr podle serveru The Middle Eest Eye (MEE).
Podle šéfa diplomacie Arakčího Teherán neplánuje žádné bezprostřední popravy protivládních demonstrantů. Uvedl to poté, co americký prezident Donald Trump opakovaně pohrozil zásahem, pokud bude režim zabíjet demonstranty. Ve čtvrtek šéf Bílého domu uvedl, že podle „důvěryhodného“ zdroje zabíjení protestujících skončilo, večer ale Teheránu opět pohrozil tvrdou odpovědí, pokud bude násilí pokračovat.
Omezení budoucích protestů
Teherán se už připravuje na budoucnost. Íránští zákonodárci předložili návrh zákona, který omezuje místa konání demonstrací a který by měli urychleně projednat, píše MEE. „Tento návrh zákona specifikuje místa pro pochody a shromáždění. Stanovuje také podmínky, jako je způsob získání povolení, a v případě nedodržení zákona jsou stanoveny sankce,“ uvedl konzervativní zákonodárce Mohammad Sáleh Džokár.
Íránská ústava uznává právo na protest, ale pouze za určitých podmínek. Článek 27 hovoří o „svobodném vzniku shromáždění a pochodů bez nošení zbraní, pokud shromáždění neporušuje základy islámské republiky ani nenarušuje veřejný pořádek“, uvádí MEE.
