Je to dobrý základ, ale bude třeba na něm ještě pracovat. Tímto nebo podobným způsobem vyznívá většina reakcí Moskvy na americko-ruský plán na zastavení ruské války na Ukrajině nebo na některou z jeho verzí. Několikrát se tak vyjádřil i šéf Kremlu Vladimir Putin. Analytici upozorňují, že Rusko ve skutečnosti neslevilo ze svých maximalistických požadavků, které by vedly ke zničení nezávislé Ukrajiny, a že zdržováním rozhovorů pouze hraje o čas.
„Obecně souhlasíme s tím, že to může být základem příštích dohod,“ tvrdil ve čtvrtek Putin o plánu na zastavení ruské války na Ukrajině, i když nebylo zcela zřejmé, jak přesně vypadá verze návrhu, ke které se vyjadřuje.
Není to poprvé, co Putin plán nebo některou z jeho verzí takto komentoval. Podobně se vyjádřil také v pondělí a minulý týden v pátek. V obou případech řekl, že by plán „mohl tvořit základ konečného mírového urovnání“.
Podle analytiků ale tato vyjádření neodrážejí skutečný postoj Moskvy k návrhu a vyjednáváním jako takovým. Upozorňuje na to v posledních dnech opakovaně například Institut pro studium války (ISW).
Kremelští představitelé si podle něj nadále kladou takové podmínky, aby mohli „odmítnout jakoukoli mírovou dohodu, která nesplní všechny maximalistické požadavky Ruska,“ tedy zničení nezávislé Ukrajiny. Také podle expertů oslovených webem The Kyiv Independent není cílem Moskvy ukončit válku, ale svalit vinu za dosud neúspěšná jednání na Kyjev, podkopat spojence Ukrajiny a získat čas.
Opakuje se tak situace z letošního jara, kdy Washington vedl s Ruskem rozhovory a mluvil o rýsující se mírové dohodě, na kterou ale nedošlo, protože Moskva odmítla ze svých válečných cílů slevit.
Rusko neustoupilo
O tom, jak je to s ruským postojem k míru doopravdy, napověděli už v mezidobí mezi Putinovými vyjádřeními, konkrétně tento týden ve středu, náměstek ruského ministra zahraničí Sergej Rjabkov a mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov.
Rjabkov prohlásil, že Rusko „v klíčových otázkách“ neustoupilo a že pokud Moskva svých „deklarovaných cílů“ nedosáhne v jednáních, stane se tak na bojišti. Peskov podotkl, že hovořit o brzkém dosažení dohody o Ukrajině je předčasné. ISW má jeho výrok za další známku toho, že se Kreml od mírového návrhu distancuje, neboť ho zřejmě hodlá odmítnout.
I sám Putin ve čtvrtek dodal, že pokládá za nezbytné „projednat“ uznání nelegálně anektovaného Krymu a z velké části okupovaného Donbasu jako součásti Ruska nejen de facto, jak stálo v původní verzi americko-ruského plánu, ale i de iure. „Ukrajinská vojska se musí stáhnout z území, která drží, a pak boje ustanou,“ vyzval také Kyjev k odevzdání dosud neokupovaných částí země.
Skutečnost, že se ruská pozice neposunula ani o píď, potvrzuje i bližší pohled jak na zahraničně-politická vyjádření Moskvy, tak na vnitroruskou diskuzi o „mírových vyjednáváních,“ vyplývá se zpráv ISW. V ruských komentářích k americko-ruskému plánu, jeho ukrajinsko-evropské revizi či obecně vyjednáváním o zastavení ruské války přitom zaznívá několik stále se opakujících narativů či bodů.
„Základní příčiny“ války
Prvním z nich je požadavek na vyřešení údajných „základních příčin“ ruské války. Tyto „základní příčiny“ jsou zkratkou Kremlu pro jeho válečné cíle, mezi které patří nerozšiřování NATO a odstranění současné ukrajinské vlády, shrnul ISW. Kromě těchto dvou bodů Moskva mezi „základní příčiny“ války řadívá ještě také údajný útisk ruskojazyčných obyvatel a ruské pravoslavné církve na Ukrajině.
Jak ale vysvětlují experti, Moskvě ve skutečnosti nejde o NATO, ale o přetvoření Ukrajiny ve svůj loutkový stát. Také tvrzení o diskriminaci rusky mluvících obyvatel Ukrajiny je nepravdivé, stejně jako údajný útlak ruské pravoslavné církve.
O trvajícím ruském požadavku na vyřešení „základních příčin“ války mluvil tento týden třeba předseda výboru pro mezinárodní záležitosti ve Státní dumě Leonid Sluckij.
Náměstek ministra zahraničí Rjabkov zařadil minulý týden k „základním příčinám“ války ještě nerozmisťování zbraní ve východní Evropě. Připomněl tak jeden z hlavních požadavků na USA a NATO, které Rusko vzneslo už v prosinci 2021, krátce před zahájením své plnohodnotné invaze na Ukrajinu.
Tehdy tvrdilo, že potřebuje „bezpečnostní záruky,“ a kromě vyloučení dalšího rozšiřování NATO také mimo jiné požadovalo, aby země, které do Aliance vstoupily po roce 1997, tedy celé východní křídlo včetně Česka, nesměly mít na svém území spojenecké vojáky a zbraně bez souhlasu Moskvy.
Neexistující dohoda z Aljašky
Dále se ve vyjádřeních ruských představitelů objevuje argument, že jakékoli mírové ujednání musí brát v potaz údajný výsledek srpnového summitu Putina a Trumpa v Anchorage na Aljašce.
Na dodržení „ducha a litery“ údajných dohod z Aljašky apeloval tento týden šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov. Předseda výboru pro mezinárodní záležitosti ve Státní dumě Leonid Sluckij zase uvedl, že USA a Rusko na Aljašce dosáhly „porozumění“.
Co přesně Trump s Putinem v Anchorage probírali, ale není jasné a po summitu obě strany ani neuvedly, že by nějaké dohody dosáhly. Podle listu The Financial Times (FT) naopak setkání hrozilo fiaskem, neboť Putin Trumpa naštval dlouhou pseudohistorickou přednáškou, jíž se snažil ospravedlnit svůj požadavek na podřízení Ukrajiny, a Trump dokonce hrozil, že schůzku předčasně ukončí.
Podle ISW se tak Moskva snaží využít nejasností ohledně výsledku aljašského summitu, respektive absence oficiálního výstupu z něj, k tomu, aby to vypadalo, že jedná v dobré víře, tedy aby zakryla svou neochotu slevit ze svých maximalistických požadavků na úplnou kapitulaci Ukrajiny.
„Evropa podkopává mírový proces“
Přestože je to Rusko, kdo odmítá původní 28bodový americko-ruský plán i jeho Evropou revidovanou verzi, ve vyjádřeních ruských představitelů se dále opakuje teze, že za dosavadní neúspěch rozhovorů o konci války může Evropa.
Poradce Kremlu Jurij Ušakov třeba prohlásil, že evropská verze dokumentu je pro Rusko nepřijatelná, a podle Sluckého vyjádření by evropský návrh pouze vedl k pokračování války. Místopředsedkyně Výboru pro mezinárodní záležitosti Státní Dumy Světlana Žurovová zase tvrdí, že jedinými dvěma relevantními vyjednávacími stranami jsou Rusko a Spojené státy.
Evropu, respektive Ukrajinu, označil jako viníka dosavadního neúspěchu mírových snah také Putin. „Americká administrativa zatím nedokázala zajistit souhlas ukrajinské strany. Ukrajina je proti,“ prohlásil v jedné ze svých reakcí na původní, silně proruskou verzi americko-ruského plánu.
Moskva se tak podle ISW snaží zakrýt svou neochotu vyjednávat tím, že „přehazuje vinu za nedostatek smysluplných jednání na Ukrajinu a Evropu“.
Snaha o zdecimování ukrajinské armády
Reakce ruských představitelů také obsahují narážky na potřebu „demilitarizace“ Ukrajiny, tedy oslabení její armády takovým způsobem, aby se nemohla bránit další ruské agresi.
Tento aspekt zmínil třeba místopředseda pro mezinárodní záležitosti Státní dumy Alexej Čepa, který poznamenal, že možné dodávky raket dlouhého doletu, jako jsou tomahawky, na Ukrajinu v rámci mírového plánu by byly s ruským cílem „demilitarizace“ Ukrajiny v rozporu.
Čepa podle ISW dále naznačil, že Rusko vnímá jakoukoli bezpečnostní pomoc nebo záruky pro Ukrajinu jako hrozbu. Ruská státní média označila jeho prohlášení za „varování“ vysvětlující, proč je mírová dohoda pro Rusko „nepřijatelná,“ dodali analytici.
Rovněž nejmenovaný ruský akademik, který má blízko k vysoce postaveným diplomatům Moskvy, řekl listu The Washington Post, že původní 28bodový americko-ruský plán „není pro Rusko dost dobrý“, protože neřeší dlouhodobé požadavky Kremlu, přičemž jmenoval právě „demilitarizaci“ Ukrajiny ochromením její vojenské kapacity a odstranění její současné demokraticky zvolené vlády.
Pokud jde o ruské ultranacionalistické válečné blogery, kteří jsou klíčovou skupinou podporující válku, ti podle ISW odmítají jakýkoli mírový plán a prosazují pokračování bojů.
Krátkodobé cíle Kremlu
Právě pokračování bojů a úsilí o další postup v nich je podle ISW jedním z krátkodobých cílů ruského prodlužování vyjednávání o ukončení války. „Kreml pravděpodobně plánuje využít ruského pokroku k dalšímu zintenzivnění informačních operací zaměřených na přesvědčení Západu a Ukrajiny, že ruské vojenské vítězství je nevyhnutelné a že by se Ukrajina měla podřídit ruským požadavkům,“ míní experti.
Tempo ruského postupu ale podle nich zároveň nenaznačuje, že by jeho síly byly schopné brzy obsadit zbytek Doněcké oblasti, již po Kyjevu požadují postoupit. O dobytí takzvaného pevnostního pásu – důležité linie opevnění, kterou Ukrajina posiluje od začátku války v roce 2014 a o kterou by předáním celé Doněcké oblasti Moskvě přišla – se Rusové neúspěšně snaží celých jedenáct let, připomněl ISW.
Zdržováním vyjednávání a zároveň vytvářením pocitu, že je v rozhovorech angažovaný, může Putin sledovat ještě jeden krátkodobý cíl.
„Jeho cílem je zabránit vymáhání ropných sankcí, které vstoupily v platnost 21. listopadu 2025, a oddálit přijetí zákona o sekundárních sankcích (na státy dovážející ruskou ropu – pozn. red.), který je nyní ve Sněmovně reprezentantů USA,“ míní Orysja Lucevičová z think-tanku Chatham House.
Podle CNN tuto domněnku tento týden téměř potvrdil šéf ruské diplomacie Lavrov. „Nespěcháme na naše americké kolegy,“ řekl Lavrov. „Po (summitu v) Anchorage jsme čekali velmi dlouho, mluvili s nimi, prostě jsme jim připomněli, že jsme těmto dohodám oddáni… do jaké míry budou schopni odolávat pokusům o jejich svedení na scestí, zatím nevíme,“ citovala ho CNN.
Dlouhodobé cíle Kremlu
Dlouhodobé cíle Ruska se nezměnily. „Rusko se od zahájení totální invaze v únoru 2022 nezapojilo do smysluplných jednání a nadále odmítá podmínky, které by ohrozily kterýkoli z jeho maximalistických požadavků,“ shrnuje ISW a připomíná, že naopak „Ukrajina souhlasila s každým příměřím a výměnou vězňů, které Trumpova administrativa dosud navrhla, a prokázala ochotu ke kompromisu ohledně podmínek trvalého míru.“
„Kreml nadále neprojevuje ochotu ke kompromisům v oblasti mírových jednání v dobré víře,“ dodávají experti s tím, že Kreml zatím nepřipravuje Rusy na to, „aby akceptovali cokoli menšího než plné ruské vítězství na Ukrajině“.
