Německý kancléř Friedrich Merz je v úřadu sto dní. Před nástupem do funkce sliboval ekonomickou obnovu či omezení migrace. Oproti silné pozici v diplomacii, která mu vysloužila přezdívku „zahraničního kancléře“, se mu na domácí půdě tolik nedaří. Na spolupráci v koalici se ukazují čím dál hlubší trhliny a u veřejnosti vláda ztrácí důvěru. Průlom ale přinesl ohledně výdajů na obranu – zrušil dluhovou brzdu a pomocí investic se snaží kromě zbrojení nastartovat i ekonomiku.
Sto dní po nástupu do funkce je podle průzkumu pro veřejnoprávní stanici ARD s Merzovou prací spokojena méně než třetina Němců. Kladně se k jeho krokům vyjádřilo 29 procent dotázaných, záporně 67 procent. Podobně vyšel také průzkum agentury Insa, v němž je s prací kancléře spokojeno třicet procent respondentů.
Merzova podpora se tak podle aktuálního průzkumu DeutschlandTREND oproti červenci propadla o deset procentních bodů. Ze stejného průzkumu vyplývá, že občané se staví kriticky k Merzově stylu komunikace, většinově pochybují o tom, zda je důvěryhodný a schopný zemi provést současnými krizemi, podotýká vedoucí katedry německých a rakouských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Zuzana Lizcová.
Klesá také podpora obou uskupení jeho vládní koalice – CDU/CSU by nyní podle průzkumu agentury Forsa volilo 24 procent voličů, sociální demokracii (SPD) třináct procent. V únorových volbách konzervativci dostali 28,5 procenta a sociální demokraté 16,4 procenta hlasů. Volby by nyní podle Forsy s 26 procenty hlasů vyhrála opoziční Alternativa pro Německo (AfD), kterou civilní kontrarozvědka označila za pravicově extremistickou stranu.
Jmenování do úřadu až na druhý pokus
To, že vláda v čele s Merzem, která vzešla z předčasných voleb, nemá příliš velkou podporu, se ukázalo už při jeho jmenování do funkce. V hlasování, které je považováno pouze za formální krok, nejprve nebyl Bundestagem potvrzen jako nový kancléř. Poprvé v historii země tak muselo následovat druhé kolo hlasování, které mu už post zajistilo.
Při symbolickém aktu vzdoru se mu postavilo i několik poslanců z jeho vlastní Křesťanskodemokratické unie (CDU) i někteří z řad staronových koaličních partnerů z SPD. Od samého počátku to vrhlo stín na novou vládu.
Kabinet však nemá příliš silný mandát a konzervativci jsou na spolupráci s SPD závislí, což Merze vystavuje kritice zprava. Část konzervativnějšího křídla CDU na kancléře naléhá, aby opustil „firewall“, tedy zásadu, která vylučuje spolupráci ostatních stran s extremisty z AfD.
Podle analytičky Asociace pro mezinárodní otázky Zuzany Zavadilové čelí koalice od počátku vnitřnímu pnutí. „Vláda také naráží na několikero překážek, zejména faktor silné opozice, tedy vzestup AfD i kritický tlak Zelených a Levice, což limituje prostor vlády pro akceschopnost,“ uvedla.
Ve srovnání se semaforovou koalicí Olafa Scholze podle Zavadilové působí Merzova vláda pragmatičtěji, ale strukturálně čelí podobným výzvám: ideovým rozkolům uvnitř obou stran, obtížné komunikaci i nedůvěře mezi koaličními partnery. „V mnoha bodech takzvaná černě-červená koalice zaostává za svými vlastními sliby,“ zhodnotila odbornice.
Spor o jmenování soudkyně koaliční rozpory prohloubil
Rozpory v koalici se naplno ukázaly asi před měsícem, kdy měli poslanci jmenovat tři nové soudce ústavního soudu. Konzervativní zákonodárci tehdy odmítli kandidátku na soudkyni navrženou SPD Frauke Brosiusovou-Gersdorfovou kvůli jejím údajně příliš liberálním postojům vůči potratovým právům. Kritiku vůči ní podle německých médií rozdmýchala pravicová média i kampaně na sociálních sítích.
Hlasování muselo být odloženo, načež minulý týden Brosiusová-Gersdorfová nakonec svoji kandidaturu stáhla, což vedlo k rozhořčení v řadách liberálnějšího koaličního partnera SPD. Neúspěšná volba zanechala na vládním spojenectví hluboké šrámy. Dokonce i jinak zdrženlivý prezident Frank-Walter Steinmeier uvedl, že se koalice postupem při volbě „sama poškodila“.
Kromě rozepře o soudce koalicí v úvodu období otřásl spor o daň z elektřiny. Nakonec se dohodla, že nesníží její výši z rozpočtových důvodů všem, jak slibovala v koaliční smlouvě, ale jen určitým průmyslovým a zemědělským podnikům.
„Kancléř pro zahraničí“
Pošramocený obraz se Merz pokusil vylepšit diplomatickou ofenzivou, kterou zahájil hned první den ve funkci cestou do Francie a Polska. Postupně se pak sešel s představiteli většiny sousedních zemí, včetně českého premiéra Petra Fialy (ODS). Na zahraniční politiku se nový kancléř soustředil i nadále.
V rámci své diplomatické aktivity vystupoval na straně Ukrajiny při snahách o ukončení ruské agrese, opakovaně se vyjadřoval k dění v Pásmu Gazy a snažil se zabránit uvalení vysokých cel na dovoz zboží z Evropské unie do Spojených států. Tyto kroky vysloužily Merzovi přezdívku Aussenkanzler, tedy kancléř pro zahraničí. Německá média mu přiznávají na mezinárodním poli řadu úspěchů, jedním z nich je navázání výrazně lepšího vztahu s americkým prezidentem Donaldem Trumpem, než měl jeho předchůdce ve funkci Olaf Scholz.
Merz ostatně před volbami slíbil, že se bude v zahraniční politice angažovat mnohem více než Scholz. „Mluví velmi dobře anglicky, má charisma státníka. Zdá se, že si to na mezinárodní scéně opravdu užívá,“ uvedla politoložka Ursula Münchová z univerzity v Tutzingu pro agenturu AFP. To kvituje i Lizcová s tím, že Merz vystupuje sebejistě a na rozdíl od svých předchůdců má tendenci se jasně a rozhodně vyjadřovat.
Změna kurzu vůči Izraeli
Minulý týden Merz překvapivě schválil zákaz vývozu německých zbraní, které by mohly být použity v Pásmu Gazy, do Izraele. Podle bulvárního deníku Bild však toto rozhodnutí učinil sám, aniž by ho prodiskutoval v rámci své strany CDU, koaliční CSU podle deníku o kroku ani neinformoval, což vyvolalo další kontroverze.
To, že předseda vlády čelil za své rozhodnutí omezení vývozu zbraní židovskému státu velké kritice i ze strany vlastní frakce CDU a CSU, potvrzuje i analytička Zavadilová a dodává, že pro konzervativní unii je podpora Jeruzaléma jednou ze základních stranických linií. „Většina Němců však Merzovo rozhodnutí podporuje,“ uvedla.
Německo je přitom desítky let velmi blízkým spojencem Izraele. Spolková vláda sice kroky současného izraelského kabinetu v Pásmu Gazy kritizovala, nyní ale slova poprvé proměnila v činy. Zastavit vývoz zbraní německý kabinet dosud odmítal.
Zrušení dluhové brzdy kvůli zbrojení
Velké změny přinesl Merz ještě před svým nástupem do funkce ohledně zbrojení. V reakci na Trumpovy výhružky Evropě se německé politické strany v březnu jen týden před zasedáním nového parlamentu rozhodly radikálně upravit přísná pravidla zadlužování státního rozpočtu, takzvané dluhové brzdy, aby umožnily výrazné navýšení výdajů na obranu. Ty by měly vzrůst v příštích čtyřech letech z 95 miliard eur (2,4 bilionu korun) až na 162 miliard eur (čtyři biliony korun). Ústavní změny a návrhy týkající se obranné politiky by bylo při novém rozložení sil zřejmě těžší prosadit.
Tímto krokem však kabinet porušil předvolební slib – původně totiž ujišťoval, že bude ctít rozpočtovou odpovědnost, a rozhněval si tak některé voliče i spolustraníky. Přesto se zvyšování obranných výdajů těší podpoře u většiny veřejnosti, podotkla akademička Lizcová.
Ruku v ruce se zrušením dluhové brzdy přišel i vznik zvláštního fondu na investice do infrastruktury, v němž bude pět set miliard eur (1,2 bilionu korun) a který bude financován po dvanáct let z půjček. Peníze mají putovat na opravu silnic, železnic, mostů a energetické soustavy, ale i škol, školek a nemocnic. Pětina by měla být investována do klimatických opatření, další pětinu mají obdržet jednotlivé spolkové země. Cílem je oživit německé hospodářství a přilákat zahraniční investice.
Ekonomiku se přes investice nastartovat nedaří
Nastartovat německou ekonomiku, která v minulých dvou letech zaznamenala pokles, se však zatím Merzově vládě nepodařilo. Letos sice v prvním čtvrtletí vykázala růst o 0,3 procenta, ve druhém čtvrtletí ale opět klesla o 0,1 procenta. Pro celý rok 2025 předpokládá Mezinárodní měnový fond růst ve výši pouze 0,1 procenta.
Podle Zavadilové bude delší dobu trvat, než se odsouhlasení velkého investičního balíčku, stejně tak jako dalších ekonomických opatření, na německé infrastruktuře promítne. S tím souhlasí i Lizcová, podle které se nárůst veřejných investic projeví až v příštím roce. „Zda ale bude mít trvalý efekt a německou ekonomiku skutečně nastartuje, bude záležet na konkrétním využití těchto peněz,“ dodává.
Stín na exportně orientovanou německou ekonomiku vrhá především obchodní a celní politika amerického prezidenta Trumpa. Podle informací Lizcové nejistota ohledně zavedení amerických cel ovlivnila německé hospodářství dokonce více než vládní politika. Schválené clo ve výši patnácti procent by podle Merze mohlo německé ekonomice způsobit „značné škody“.
Omezení migrace
Smíšené reakce vyvolává také nový kurz migrační politiky, téma, které v kampani dominovalo. Merzova vláda zpřísnila režim na hranicích tak, aby mohli být přímo na nich odmítáni i ti migranti, kteří usilují o azyl. Soud označil tuto praxi v jednom z případů za protiprávní, Merz na ní ale trvá.
Dále také vláda změnila legislativu s cílem omezit slučování rodin uprchlíků a prodloužit lhůty pro získání německého občanství. Zvyšují se také počty vyhoštěných cizinců, například těch, kteří spáchali trestný čin.
Kabinet se tak svou migrační politikou ještě více distancoval od velkorysé politiky přijímání uprchlíků, kterou v roce 2015 prosazovala kancléřka Angela Merkelová, a Merz tak podle agentury AFP doufá, že „znovu získá důvěru“ voličů, které mu odvedla krajní pravice.
Obě odbornice konstatují, že počty žadatelů o azyl v Německu sice klesají, zřejmě se však nejedná o důsledek Merzovy politiky, ale spíše dlouhodobější trend ovlivněný vnějšími faktory, jako například pád Asadova režimu v Sýrii.
Neúspěch vlády může vyústit ve volební vítězství AfD
Před německou vládou stojí i v příštích měsících řada velkých úkolů, které budou pro koalici znamenat zatěžkávací zkoušku.
Na podzim čeká poslance schvalování hned dvou rozpočtů: na letošní a příští rok. Pokud se nepodaří nastartovat německé hospodářství, bude muset vláda přistoupit i k úsporám a vyloučené nejsou ani zásahy do sociálního systému. Tlak na Merze a jeho kabinet už roste i kvůli volbám v příštím roce. Hlasovat se bude hned v pěti spolkových zemích a například v Sasku-Anhaltsku by mohla vyhrát krajně pravicová AfD.
Udržení soudržnosti vlády složené ze dvou vzájemně ideologicky vzdálených koaličních partnerů i opětovné získání podpory veřejnosti tak budou hlavními výzvami, kterým bude muset Merz čelit. Dobré fungování Merzovy vlády si přitom řada lidí spojuje s demokratickou budoucností Německa. Kdyby se jí nedařilo, mohla by AfD příští volby do Spolkového sněmu vyhrát. Podle průzkumu pro stanice ntv a RTL si přitom více než dvě pětiny Němců myslí, že současný kabinet nevydrží celé funkční období a i příští parlamentní volby budou předčasné. Jen 23 procent dotázaných v průzkumu agentury Ipsos po sto dnech vlády uvedlo, že Merz nastavil fungování země tak dobře, že jsou ohledně její budoucnosti optimističtí.
