Malajsie čelí náporu migrantů. Řada z nich pochází z Myanmaru, kde před pěti lety převzala moc vojenská junta. Kuala Lumpur letos zahájil „rok vymáhání práva“, včetně vlny zatýkání. V detenci končí podle aktivistů ale i lidé se statusem uprchlíka. Od roku 2020 zemřelo ve vazbě na tři sta migrantů, vyplývá podle listu The New York Times (NYT) z vládních údajů poskytnutých parlamentu.
Malajsijský drakonický imigrační zákon stanoví, že každý nelegální vstup a pobyt v zemi je trestným činem, a to bez rozdílu mezi uprchlíky, žadateli o azyl, oběťmi obchodu s lidmi a nelegálními migranty. Každý, kdo nemá platné doklady, může být zatčen, zadržen a deportován. Odsouzení za nelegální vstup do země se trestá až pěti lety odnětí svobody a šesti ranami holí.
Malajsie přitom nestanovuje žádný zákonný limit na délku zadržování imigrantů, takže tyto osoby jsou vystaveny riziku, že budou zadržovány na dobu neurčitou, popisuje legislativu asijského státu lidskoprávní organizace Human Rights Watch (HRW).
Během posledního desetiletí hledaly statisíce lidí z Myanmaru útočiště v Malajsii v naději, že uniknou etnickým čistkám a brutálnímu režimu. Zemi už pět let sužuje občanská válka. Počet imigrantů ještě vzrostl poté, co myanmarské úřady loni obnovily brannou povinnost pro muže i ženy.
Mezi stovky osob, které zemřely v posledních letech v malajsijské detenci, patří i Ben Za Min, který ve vlasti pracoval jako vládní úředník. Když se junta dostala k moci, podal výpověď a v západním myanmarském státě Čchin se zapojil do celostátních protestů. Když v zemi vypuklo násilí, uprchl nejprve do Indie, v roce 2023 pak do Malajsie, kde nelegálně pracoval ve stavebnictví.
Dopady přísné imigrační politiky Kuala Lumpuru pocítil na vlastní kůži letos v září, kdy agenti uskutečnili na jeho pracovišti razii a zadrželi jej spolu s dalšími dvanácti osobami. O tři týdny později zemřel v nemocnici ve vazbě na sepsi v řezné ráně. Není jasné, jak ani kdy zranění na noze utrpěl.
V jednu chvíli byl poslán na ošetření do nedaleké nemocnice, vrátil se do vazby a poté byl znovu přijat těsně před svou smrtí, popisuje NYT. „Domnívám se, že mu před posláním zpět nebyla poskytnuta řádná lékařská péče,“ uvedla jeho sestra Lin, která žije v Myanmaru. „Myslím, že ho odmítli jako někoho bez dokladů a zacházeli s ním bez respektu,“ sdělila americkému listu.
Další uprchlice z Myanmaru Suj Čo zemřela v lednu ve vazbě, necelé čtyři týdny poté, co byla zatčena pro podezření z pokusu o nelegální vstup do Malajsie, uvedl její syn. Matka, která se podle něj přijela postarat o jiného syna, jenž se zranil při pracovním úrazu, byla zadržena hned po překročení hranic.
Úřady mu sdělily, že jeho matka ve věznici zkolabovala a cestou do nemocnice zemřela. V úmrtním listu je uveden jako důvod zápal plic. „Moje matka předtím nebyla nemocná a zemřela tak náhle,“ upozornil muž.
Malajsie neuděluje migrantům politický azyl, ale umožňuje těm, kteří přijeli nelegálně, v zemi žít a pracovat, pokud jim Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky udělí status běžence. Úřady nicméně letos přitvrdily v raziích a snaží se přesvědčit nelegální migranty k dobrovolnému návratu domů.
Policisté zatýkají měsíčně přibližně sedm tisíc migrantů, což je oproti uplynulým rokům více než dvojnásobek, uvádí lidskoprávní skupina Fortify Rights. Aktivisté tvrdí, že zatčeny byly i některé osoby s uprchlickým statusem, které skončily na řadu týdnů v detenci. HRW v listopadu ve své zprávě napsala, že v detenčních centrech se nachází osmnáct tisíc osob.
Agentura OSN aktuálně registruje v Malajsii více než 211 tisíc uprchlíků, z nichž drtivá většina pochází právě z Myanmaru. Mnoho zadržených jsou Rohingové, kteří uprchli ze země kvůli tomu, co USA a další státy označují za genocidu páchanou vojenským režimem. Jelikož nemají občanství a nemohou se vrátit do vlasti, často jsou zadržování na neurčito, podotýká server Times of India.
„Mnozí z nich jsou dlouhodobě drženi v přeplněných zařízeních se špatnou hygienou, větráním a nedostatečným přístupem k čisté vodě, jídlu a lékařské péči. Zadržovaní čelí krutému mučení, fyzickému i psychickému,“ tvrdí Jap Laj Šeng z Fortify Rights.
„Je to velmi nelidská politika, zavírat lidi, kteří by měli získat status uprchlíka,“ konstatoval Ramačelvam Manimuthu, prezident Národní společnosti pro lidská práva, což je prominentní nezisková organizace v Malajsii. „Jsou tu srdcervoucí příběhy: lidé, kteří jsou nemocní v detenčních centrech, lidé, kteří v detenčních centrech zemřeli,“ dodal.
Obhájci lidských práv také viní Kuala Lumpur z deportace tisíců žadatelů o azyl z Myanmaru od převratu, aniž by země dala Úřadu OSN pro uprchlíky možnost posoudit jejich žádosti. Malajsie navíc od roku 2019 agentuře OSN zakazuje navštěvovat detenční centra, což omezuje její schopnost posuzovat jednotlivé případy či kontrolovat zařízení.
„Vykořisťování“ Bangladéšanů
Tvrdý přístup k imigrantům se ale podle expertů OSN na lidská práva týká i bangladéšských pracovníků. Odborníci poukazují na „rozsáhlé a systematické“ vykořisťování, podvody a prohlubující se dluhové otroctví bangladéšských imigrantů, z nichž na osm set tisíc má v Malajsii pracovní povolení.
Podle informací OSN tisíce pracovníků uvázly v Bangladéši nebo čelí vykořisťování v Malajsii poté, co někteří zaplatili náborové poplatky pětkrát vyšší než oficiální sazba. V zemi jsou podle HRW běžné i další případy zneužívání, včetně zabavení pasů zaměstnavateli, falešných pracovních slibů, nesrovnalostí mezi smlouvami a slíbenými pracovními balíčky a nedostatečné podpory ze strany odpovědných vládních orgánů.
Kuala Lumpur kritiku odmítá. „Ministerstvo v boji proti existenci nelegálních cizinců v zemi neustoupí,“ zdůraznil v květnu ministr vnitra Sajfuddín Nasution Ismaíl. Jeho resort na otázky NYT týkající se možné zanedbání péče, fyzického týrání úmrtí imigrantů v detenci nereagoval. Imigrační úřad ale popřel tvrzení o přeplněnosti dvaceti detenčních center, které jsou podle něj a obsazeny zhruba z devadesáti procent.
Podle malajsijského statistického úřadu žily v Malajsii ke konci července 2023 přibližně tři miliony migrantů, kteří tvořili 8,9 procenta z celkové populace země. Světová banka odhaduje, že v letech 2018 až 2020 žilo v zemi 1,4 až dva miliony legálních migrantů a dalších 1,2 až 3,5 milionu nelegálních migrantů, celkem tedy 2,6 až 5,5 milionu osob.
Migranti v Malajsii pocházejí většinou z Indonésie, Bangladéše, Myanmaru, Nepálu a v menším počtu i z dalších asijských zemí, včetně Indie, Kambodže a Laosu.
Ke konci listopadu 2023 bylo u UNHCR registrováno přibližně 182 820 uprchlíků a žadatelů o azyl pobývajících v Malajsii. Velká většina (88 procent) pochází z Myanmaru, včetně Rohingů (58 procent) a dalších etnických skupin. Zbývající uprchlíci pocházejí mimo jiné ze zemí, jako je Pákistán, Jemen, Sýrie, Somálsko, Afghánistán, Irák a Srí Lanka.
Zdroj: Mezinárodní organizace pro migraci
