Hormuzský průliv není jen ropnou tepnou, ale tvoří i klíčovou součást páteře globální komunikace s masivními finančními toky v řádech bilionů dolarů denně. Na dně úžiny totiž leží optické kabely, jež propojují Evropu s Asií, přičemž jejich význam rychle roste v době rozšiřování datových center. V případě sabotáže by přitom cesta k nápravě byla složitá a drahá.
Blízkovýchodní konflikt se zatím nedaří vyřešit a Írán stále do značné míry blokuje lodní dopravu v klíčovém Hormuzském průlivu, kterým dříve proudila asi pětina světových dodávek ropy a další klíčové suroviny a zboží. Islámská republika ale může proti svým protivníkům zasáhnout i na jiném citlivém místě v této strategické oblasti.
Koncem dubna vyvolala ve světě znepokojení zpráva íránské tiskové agentury Tasním, která je napojená na tamní revoluční gardy. Agentura tehdy varovala před zranitelností podmořských internetových kabelů právě v Hormuzském průlivu.
„Koncentrace mnoha internetových kabelů v jediném úzkém průlivu učinila z Hormuzu zranitelné místo pro digitální ekonomiku regionu – místo, kde se kabely po průchodu úžinou připojují k pobřežním stanicím a významným regionálním datovým centrům,“ citoval íránskou agenturu izraelský list Jerusalem Post.
Součást hybridní války
V posledních letech jsou podmořské kabely stále častěji považovány za potenciální vojenské cíle v moderní hybridní a šedé zóně válčení kvůli své klíčové roli páteře globální komunikace a financí, podotýká server EurAsian Times.
„Současné poškození několika hlavních kabelů – ať už nehodou nebo úmyslným činem – by mohlo způsobit vážné výpadky v celém Perském zálivu,“ varoval Tasním. Zprávu navíc doprovázela grafika zobrazující podrobnou mapu podmořských spojů vedoucích strategickou vodní cestou.
Po celém světě je natažených přes 1,5 milionu kilometrů podmořských kabelů, což jsou optická vlákna ležící na mořském dně, která spojují kontinenty a přenášejí přibližně 99 procent celosvětových internetových dat, uvádí Mezinárodní telekomunikační unie, což je specializovaná agentura OSN.
Tato spojení podle asijského zpravodajského webu WioNews zajišťují tok finančních transakcí v hodnotě přesahující deset bilionů dolarů denně. Na kabelech jsou navíc závislá datová centra technologických gigantů ze Silicon Valley, jako jsou Amazon Web Services, Oracle, Microsoft Azure či OpenAI.
„I když přenášejí obrovské množství dat, jsou tenké jako zahradní hadice a skládají se ze skleněných optických vláken stíněných mědí či hliníkem, ocelí a polyetylenem. Poškozené kabely znamenají pomalejší přenos, ztrátu konektivity, narušení elektronického obchodu, zpoždění finančních transakcí a výpadky cloudových služeb,“ vysvětluje web WioNews.
Dvacet klíčových optických spojení
Kabely o šířce pět až osmnáct centimetrů obvykle vydrží 25 let a na mořské dno je pokládají pomalu se pohybující lodě. Hormuzem a Rudým mořem prochází celkem dvacet klíčových optických kabelů.
Íránská agentura konkrétně zmínila Falcon, AAE-1, TGN-Gulf a SEA-ME-WE, které propojují velká datová centra na Blízkém východě, v Evropě a v Asii. Vzhledem k dlouhodobým problémům s islámskou republikou byly všechny kabely při průchodu Hormuzským průlivem položeny v ománských vodách, uvedla nezávislá výzkumná organizace TeleGeography.
AAE-1 konkrétně spojuje jihovýchodní Asii s Evropou přes Egypt – s přípojkami ve Spojených arabských emirátech, Ománu, Kataru a Saúdské Arábii. Síť Falcon propojuje Indii a Srí Lanku se zeměmi Perského zálivu, Súdánem a Egyptem a mezinárodní kabelový systém Gulf Bridge zase všechny země Perského zálivu včetně Íránu. Další sítě jsou ve výstavbě, včetně systému v čele s katarskou společností Ooredoo, popisuje agentura Reuters.
Bohaté státy Perského zálivu spoléhají na podmořské kabely, které je propojují s globálními sítěmi a „podpírají“ finanční systémy, cloud computing a infrastrukturu umělé inteligence (AI) v celém regionu. Tyto blízkovýchodní státy se snaží diverzifikovat ekonomiku a zbavit se závislosti na příjmech z ropy, a tak masivně investují právě do AI. Spojení pod Hormuzským průlivem umožňují tamním datovým centrům komunikovat až s Evropou, Asií a Afrikou, píše Jerusalem Post.
Podle americké stanice CBS bylo sice íránské konvenční námořnictvo během nynější války prakticky zničeno, ale zhruba 60 procent námořních sil revolučních gard, které byly určeny pro asymetrickou válku, zůstalo v provozu. Včetně rychlých útočných člunů. Tyto malé lodě by se mohly zúčastnit sabotážní operace zaměřené právě na podmořské kabely. K takové akci přitom nejsou třeba rakety ani drony.
Stačí silná loď a dlouhá kotva
„Minimálně jednou za pár měsíců řešíme i tady u nás v Evropě ruské aktivity v Baltském moři. Občas se řeší přerušení kabelů mezi Finskem a Estonskem, kabely, které vedou ze Švédska do kontinentální Evropy. Je to téma, které není cizí ani staré,“ řekl webu ČT24 bezpečnostní expert Vlastislav Bříza z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
„Je to věc, která není technicky ani technologicky náročná – vy k tomu akorát potřebujete silnou loď a velkou kotvu s dostatečně dlouhým řetězem, kterou de facto vlečete po mořském dně,“ konstatoval Bříza.
Znát trasu, kudy kabely vedou s přesností na metry, proto není tak podstatné. Pachatelé navíc mohou plout pod vlajkou nějakého státu, kde se právo těžko vymáhá, nikoli kupříkladu pod vlajkou Íránu, upozornil Bříza. „Hormuz není široký, můžete poškodit celou kabelovou strukturu, která se tam nachází,“ upozornil expert.
Podle zpravodajské stanice Iran International se sídlem v Londýně Teherán prostřednictvím polooficiální agentury naznačuje, že „podmořské kabely a regionální datové uzly se nyní nacházejí vedle přístavů, námořních tras a energetických zařízení v rozšiřující se mapě ohnisek konfliktu“.
Během blízkovýchodního konfliktu, který začal koncem února izraelsko-americkými údery na islámskou republiku, již íránské drony udeřily na datová centra v Bahrajnu a Spojených arabských emirátech. Teherán zároveň varoval před odvetou namířenou proti americkým technologickým gigantům v celém regionu, které označil za „nepřátelskou infrastrukturu“.
I malé poškození několika hlavních kabelů by přitom mohlo zpomalit nebo narušit internetové připojení na Blízkém východě, v jižní Asii, a dokonce i v některých částech Evropy, poznamenal Jerusalem Post.
Předchozí incidenty navíc ukazují, že potřebné opravy mohou trvat týdny nebo měsíce, zejména v problematických vodách, kde je nutné získat povolení od země, u níž se kabel nachází. I když samotná fyzická oprava není příliš složitá, rozhodnutí majitelů opravárenských plavidel a pojišťoven mohou být podle expertů ovlivněna také rizikem poškození v důsledku bojů nebo přítomností min, vyjmenoval Reuters.
Předchozí incidenty v Rudém moři
Blízký východ se potýkal s důsledky přeříznutí podmořských kabelů už několikrát. Jejich narušením v minulých letech hrozili jemenští teroristé hútíové, kteří jsou napojení na Teherán. Šíitská skupina předloni v Rudém moři zasáhla britskou loď MV Rubymar, která spustila kotvu, jež při unášení poškozeného plavidla proudem přerušila kabely. Incident narušil čtvrtinu datového provozu mezi Asií, Blízkým východem a Evropou.
Loni v září bylo hlášeno závažné narušení sítě poté, co bylo poškozeno několik podmořských optických kabelů v Rudém moři poblíž Džiddy v Saúdské Arábii, což následně způsobilo značné výpadky internetu v Indii, Pákistánu i Emirátech.
Společnost Microsoft tehdy potvrdila problémy s připojením, což zdůraznilo zranitelnost kritické digitální infrastruktury v regionu. Přestože přesnou příčinu tohoto narušení nebylo možné potvrdit, přetrvávalo podezření z plánované sabotáže, připomíná server EurAsia Times.
„V aktivních vojenských operacích se zvyšuje riziko neúmyslného poškození. A čím déle tento konflikt trvá, tím vyšší je pravděpodobnost neúmyslného poškození,“ řekla Reuters analytička Masha Kotkinová, která se zabývá geopolitikou a energetikou.
Problémy v oblasti Blízkého východu řeší například společnost Meta, která před půl rokem přiznala, že po útocích hútíů došlo ke zpoždění prací na 45 tisíc kilometrů dlouhém kabelovém systému 2Africa, napsala agentura Bloomberg.
Jeden z největších podobných projektů na světě má obepínat africký kontinent a spojovat jej s Evropou a Asií. Zajistit má rozšíření internetových služeb pro tři miliardy lidí. Aktuálně byly práce na spojení negativně ovlivněny pro změnu regionálním konfliktem.
Satelity kabely nenahradí
Přejít v případě poškození podvodního spojení na satelity přitom není alternativa – mimo jiné proto, že družice mají menší kapacitu. „Satelity tvoří pouhé procento (přenosu dat). Jsou jednak extrémně drahé a zadruhé se dají používat pro situace typu vojenského využití, případně pro objekty, které jsou v pohybu – lodě, letadla. Tam to smysl má,“ přiblížil Bříza.
Sítě umístěné na nízké oběžné dráze Země, jako je Starlink miliardáře Elona Muska, jsou spíše specializovanou záležitostí s důrazem na kvalitu na úkor kvantity a v současné době nepředstavují škálovatelné řešení pro miliony uživatelů, vysvětlil Alan Mauldin z organizace TeleGeography. Starlink tak využívají hlavně jednotlivci či firmy na individuální bázi.
Saúdská Arábie, Emiráty a Katar se připojily k mezinárodním konsorciím, která budují kabely nejen v oceánech, ale i na souši, čímž dochází k diverzifikaci tras a snížení závislosti na problémových oblastech, jako je Hormuz, všímá si think tank Stimson Center. Budování optických kabelů na souši však dle expertů zahrnuje nespočet právních a regulačních požadavků kvůli přenosu dat přes více hranic. Vyšší jsou rovněž stavební náklady.
Poruchy podmořských kabelů jsou obecně velmi časté. Přestože jejich celková délka mezi lety 2014 a 2025 značně vzrostla, počet incidentů zůstal stabilní na přibližně 150 až dvou stech ročně, informuje Mezinárodní výbor pro ochranu kabelů (ICPC). Sabotáž ze strany státního aktéra sice zůstává rizikem, 70 až 80 procent poruch je nicméně způsobeno náhodnou lidskou činností – především rybolovem a kotvami, uvádí ICPC.
Mezi další rizika patří podmořské proudy, zemětřesení, podmořské sopky a tajfuny, sdělil Reuters Mauldin. Proti těmto přírodním příčinám se snaží experti bojovat nejen pomocí pancéřování a zakopávání kabelů, ale i výběrem bezpečných tras, dodal.
Chybějící právní ujednání
Trestání viníků v případě sabotáže tohoto druhu je v současné době takřka nemožné. Podle Úmluvy OSN o mořském právu (UNCLOS) pokud dojde k poškození kabelu v mezinárodních vodách, má útočníka stíhat jeho domovský stát, a nikoliv země, které patří poškozený kabel. To se však dosud nestalo – ani se podobný případ nedostal k soudu.
„USA a více než dvacet spojenců podepsalo předloni společné prohlášení v New Yorku o bezpečnosti podmořských kabelů. Uznali tak jejich zranitelnost. Uznání však samozřejmě neznamená odstrašení,“ podotýká server Asia Times.
Někteří experti nyní mluví o nutnosti úpravy mezinárodního práva, aby se týkalo i podvodních spojení, a o uzavření příslušných smluv, jež by kriminalizovaly cizí zásahy. „Všechny tyto možnosti však vyžadují globální shodu. To je však herkulovský úkol, protože USA, jejich spojenci, Rusko a Čína a důležité rozvíjející se mocnosti, jako je Indie, musí být na stejné vlně, což se dosud nestalo,“ poznamenal ve své analýze server EurAsian Times.
