Současné napětí mezi Spojenými státy a Íránem nemusí být jen důsledkem vzájemného sporu, ale také vnitřních rozepří ve Washingtonu a v Teheránu. V pořadu Interview ČT24 to řekl komentátor Českého rozhlasu Jan Fingerland. Popsal také nedostatky jaderné dohody z roku 2015 a zájmy velmocí s ní spojené.
Fingerland v rozhovoru naznačil, že konflikt se nemusí odehrávat jen mezi Spojenými státy a Íránem, ale také mezi různými vlivovými skupinami v rámci těchto zemí. Například Donald Trump říká, že chce novou a lepší dohodu s Íránem, zatímco jeho poradce pro národní bezpečnost John Bolton mluví o tom, že je třeba řešit otázku budoucnosti celého íránského režimu.
Za nejpravděpodobnější Fingerland považuje to, že Trump touží po zahraničněpolitickém úspěchu v podobě nové dohody a po mediálně vděčné události podobné jeho setkání se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem. Otázkou však je, s kým by se měl sejít.
„Pravděpodobně s prezidentem Hasanem Rouháním, i když právo veta má v Íránu někdo jiný,“ vysvětlil Fingerland s narážkou na Ajatolláha Chameneího.
O něm se však spekuluje, že je těžce nemocen. To vyvolává nejistotu v celém režimu, v němž se střetává několik ideových proudů. Jejich představitelé mají různé názory i na jadernou dohodu z roku 2015. Rouhání vsadil svůj politický osud na existenci dohody, prodej ropy a zisk finančních prostředků, které by vláda mohla investovat do zdecimované ekonomiky, upozornil publicista věnující se léta dění na Blízkém východě.
Hospodářství je totiž ve velkých problémech a lidé už mají potíže třeba i s nákupem léků. Od režimu se tak postupně odvracejí i Íránci na geografické i společenské periferii, kteří mu bývali největší oporou. Nevnímají, že by se naplňoval příslib spravedlivé společnosti, s nímž se islámská revoluce v roce 1979 odehrála. A přestože běžných lidí se podle Fingerlandovy zkušenosti režim na nic neptá, s případným masovým odporem musí počítat.
Režim není monolitní a jsou v něm i síly, pro něž je zachování embarga výhodné. Třeba revoluční gardy na něm vydělávají, protože mají prominentní přístup k dovozu různého zboží nebo platebním kanálům.
Rozpory v režimu mohou podle Fingerlanda být také za nedávnými útoky na tankery v Perském zálivu. „Nevíme, kdo to udělal,“ upozornil komentátor. Řekl, že to mohly být třeba revoluční gardy bez vědomí prezidenta Rouháního.
Írán opakovaně mluvil o tom, že zastavení provozu v Hormuzském průlivu je jednou z jeho silných zbraní. Také íránská propaganda tvrdí, že útoky na tankery jsou dílem režimu. „To však neznamená, že to skutečně byli Íránci,“ upozornil komentátor.
Sporná dohoda
Debata se věnovala také samotné jaderné dohodě mezi Íránem a světovými mocnostmi. Fingerland připustil, že byla vítězstvím pro Írán. Vývoj jaderné zbraně sice zpomalila, nezaručuje však, že ji nikdy nezíská.
Díky zrušení sankcí uvolnila velké prostředky z obnoveného prodeje ropy. Umožňuje mu také vývoj raket s dlouhým doletem a dalších souvisejících technologií. Nezabránila mu ani v prosazování vlastní politiky v regionu prostřednictvím spřízněných sil, jakou je například Hizballáh.
Dohoda sice zavázala Írán k obohacování uranu v pomalejším tempu a na nižší úroveň i k umožnění dohledu nad procesem. Spornou součástí tohoto bodu však je, že inspektoři se vždy musí poměrně dlouho dopředu ohlásit, což smysl inspekcí snižuje.
Tajná jaderná zařízení podle Fingerlanda v zemi existovat mohou. Nasvědčovalo by tomu, že Írán se opakovaně pokoušel části zbrojního programu tajit. Žádné důkazy však nyní k dispozici nejsou.
Existují pouze indicie, že vývoj zbraně pokračuje. Fingerland zmínil například dvě nedávné zprávy německé rozvědky, které konstatovaly, že Írán nakupuje zvláštní technologie pro zbraně hromadného ničení. Pozastavil se nad tím, že Německo jim nepřizpůsobuje svou politiku. „Pro evropské státy je dodržení dohody z roku 2015 cennější než jakýkoliv jiný alternativní krok,“ míní.
Zájmy velmocí
Evropa se v současné situaci snaží o zachování dohody, ale nemá pro to přiměřené nástroje. Některé se snaží budovat, například pracuje na platebním systému, který by úplně obešel dolar a platební kanály pod kontrolou Američanů. „Všichni se těšili, že Írán začne utrácet miliardy dolarů z prodeje ropy v zemích, jako je Německo, Francie a podobně,“ vysvětlil komentátor.
Rusko a Čína jsou podle něj ti třetí vzadu, kteří se smějí. Dohodu budou nadále hájit, ale například Rusko vydělá i na tom, když konkurenční íránská ropa z trhu zmizí. Pokud má Trump pravdu, že dohoda nezabraňuje v zisku jaderné zbraně, a podaří se mu vyjednat lepší, která by tomu zabraňovala, budou v Rusku a v Číně také rádi.
Na závěr komentátor upozornil, že mít obohacený uran ještě neznamená schopnost vyrobit zbraň a někam ji dopravit. Nehrozí, že by bylo hotovo za půl roku. Írán také nevnímá situaci binárně a hraje s řadou variant. Je možné třeba dosáhnout stavu, kdy režim jadernou zbraň nemá, ale je schopen ji rychle vyrobit. Nebo stavu, kdy ji má, ale nehodlá ji použít.
