Londýn - Zřejmě nejvýznamnější přírodovědec v historii tohoto vědeckého oboru a všeobecně známý autor přelomové evoluční teorie o vývoji lidského druhu se nikdy nebál šokovat své okolí. Vysloužil si za to z počátku ostrou kritiku vědecké obce i církve. Pro své výzkumy neváhal procestovat celý svět a podporovat přelomové názory podrobnými zápisy a úsudky. Ačkoliv Charles Robert Darwin nebyl první, kdo se odvážil tvrdit, že rostlinné a živočišné druhy vznikají postupným vývojem, je právě on považován za autora evoluční teorie. Narodil se 12. února 1809.
Až do dnešních dob jsou jeho zjištění základem studií biologů, genetiků i filosofů. Darwin studoval na Cambridgské univerzitě teologii, tedy paradoxně obor, jehož dogmatickými základy svými teoriemi notně otřásl. Během plaveb v oblasti jižní Ameriky a Austrálie načerpal dostatek poznatků, aby v roce 1858 vyslovil své stanovisko: Veškerý vývoj všech přírodních druhů se odvíjí od možnosti postupného adaptování a zvýhodňujících vlastností.
Darwin vycházel z toho, že se v přírodě mezi jedinci téhož druhu vyskytují spontánně různé odchylky. A jelikož se rodí více jedinců, než může přežít, převládnou v populaci postupně jedinci s tou odchylkou, která jim dává nejlepší konkurenční výhodu pro přežití a rozmnožování. Tak se postupně, generaci od generace, mění průměrné vlastnosti (genetická výbava) určité skupiny organismů, až se vyvine z jednoho druhu druh nový. V přírodě tedy jednoduše přežijí ti, kteří se nejlépe vyrovnají s nepříznivými změnami. Tyto myšlenky vložil do svého nejznámějšího díla O vzniku druhů přirozeným výběrem.
V roce 1871 Darwin vydal spis Původ člověka a pohlavní výběr, ve které připustil vznik člověka z opice. Naboural tak po dlouhá staletí jediné přijímané tvrzení, že svět byl stvořen Bohem, a rozpoutal dodnes nehasnoucí spor o původu všeho živého na Zemi.
V Darwinově duchu pokračují vědci i ve 20. století
Darwinovu evoluční teorii rozvinuli vědci ve 20. století ve dvou hlavních směrech. Jednak ji postavili na genetické poznatky, které Darwin ještě neměl k dispozici. Druhým směrem moderního rozvoje evoluční teorie je sociobiologie - aplikace na společnost či na společenství živočichů.
Pokračovatelé evoluční teorie, tedy tzv. Neodarwinisté, stále aplikují základní teze Darwina k vytváření nových vědeckých postupů. Mezi uznávanou variantu patří např. teorie přerušované rovnováhy Eldredgeho Goulda ze 70. let, která počítá s průběhem evoluce nikoliv kontinuálním, ale v určitých vývojových skocích. „Je to v současnosti veskrze uznávaná teorie, jakési vylepšení darwinismu. Sám Darwin zastával názor kontinuální evoluce,“ dodává biolog Stanislav Komárek.
Komárek zmínil také další moderní aplikaci přírodního výběru - teorii obecného genu, která přenáší hlavní zájem výzkumu vývoje od druhu na gen, jehož cílem je se replikovat. Organismy jednotlivých druhů jsou jen schránkami, které si geny a jejich soubory přizpůsobují ke svému dalšímu přežití.
Autorem jedné z nejnovějších teorií z tábora evolucionistů, zveřejněné v roce 2007, je český vědec Jaroslav Flégr. Podle jeho „teorie zamrzlé plasticity“ je naprostá většina druhů evolučně zamrzlá a reaguje na změnu prostředí jen bezprostředně po svém vzniku. Čím více se vlastnosti daného druhu odchylují od původního stavu, tím větší kladou odpor, až v určitém momentu přestanou na tlak prostředí odpovídat.
- Karikatura Charlese Darwina autor: ČT24, zdroj: cs.wikipedia.org http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/3/291/29093.jpg
- Antropologický výzkum autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/678/67726.jpg
- Darwinova cesta autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/680/67907.jpg
- Darwinův výzkum zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/31/3041/304036.jpg
- Obrazový model lidské evoluce autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/678/67709.jpg
