Když se před třemi lety běloruský diktátor Alexandr Lukašenko prohlásil vítězem voleb a v zemi se bouřlivě protestovalo, našel podporu u Vladimira Putina. Dnes je jeho nejvěrnějším spojencem a pomáhá mu nejen ve válce proti Ukrajině. Lukašenkův režim organizuje provokace s posíláním migrantů ke svým evropským sousedům, které se tím snaží destabilizovat. Směrem dovnitř se pak vypořádává s každým, kdo projeví sebemenší vzdor. Pro Reportéry ČT natáčel Tomáš Vlach.
Alexandr Kabanov a Anna, která z bezpečnostních důvodů nechce zveřejnit skutečné jméno, by se v normální zemi zřejmě nikdy do vězení nedostali. Jenže pocházejí z Běloruska a snažili se angažovat ve veřejném životě v době kolem prezidentských voleb v létě 2020, kdy se radikálně měnily poměry.
„Všichni běloruští političtí blogeři se znali, já jsem znal Sjarheje Cichanouského. V roce 2020, když řekl, že bude kandidovat na prezidenta, tak ho zavřeli. Požádal přes advokáta, aby se se mnou spojila jeho žena Svjatlana, abych se stal jejím tiskovým mluvčím. Zadrželi mě 15. června 2020,“ popsal Kabanov.
Po propuštění z vězení se kvůli policejní šikaně a strachu z další perzekuce uchýlil do Polska. Anna našla útočiště v Česku.
Běloruské volby
Anna pochází z menší vesnice a do Minsku se vydala studovat. Že něco není v pořádku, začala naplno chápat po 9. srpnu 2020. To bylo datum voleb, po kterých se Lukašenko vyhlásil vítězem s údajnými osmdesáti procenty získaných hlasů.
Jenže Bělorusové viděli u uren hromadné podvody a vyšli do ulic. Vedlo to k nejsilnějším protestům za dobu existence běloruského režimu, který se otřásl v základech. Lukašenka nakonec podpořil Putin, zatímco západní země volby vesměs neuznaly a za představitelku země považují Svjatlanu Cichanouskou, která šla do voleb místo svého muže a podle některých průzkumů zvítězila. Dnes působí z litevského exilu.
„Když v roce 2020 Lukašenko fatálně prohrál volby, přilezl na kolenou k Putinovi a požádal ho o podporu. Putin mu podporu slíbil výměnou za ústupky. Jedním z nich byla účast ve válce. Lukašenkův režim začal společně s Putinem připravovat válku proti Ukrajině,“ říká lídr běloruské opozice Pavel Latuško.
Běloruský režim s Putinem v zádech začal provádět represe. Potlačil všechna kritická média, pozavíral nebo vyhnal ze země všechny opoziční politiky. Začalo hromadné zatýkání účastníků demonstrací a v listopadu 2020 uvázla v síti i Anna.
„Byl to paragraf 342 část 1, účast v nepovolených hromadných akcích, které hrubě narušují veřejný pořádek,“ řekla Běloruska. Anna dostala dva a půl roku jen za to, že chodila na demonstrace, Alexandr Kabanov tři roky za pomoc opozičním kandidátům a psaní blogu.
Soud a pobyt ve vězení
„K soudu mě nevozili. Soudce rozhodl, že tam nejsem potřeba. Rozsudek mi přečetla náčelnice věznice,“ přiblížil Kabanov. „Pro mě to byl jakýsi cirkus, oni už předem věděli, že dostaneme trest odnětí svobody. Nikoho nezajímalo, že výpovědi svědků neodpovídají skutečnosti, nikdo se nechtěl zabývat záznamy kamer,“ řekla Anna. Oba byli vzápětí převezeni do vězeňských táborů.
„Dají vám žlutou visačku. Mají ji političtí vězni. Režim u nás sice odmítá, že bychom měli politické vězně, přitom ale o tom ve vězeňské kolonii každý ví. Znamená to sklony k extremismu a jiné destruktivní činnosti,“ přiblížil.
„Žlutá visačka znamenala zvláštní režim. Hodně kontrol našich věcí, prohlídky skříněk, nedávali nám dopisy,“ doplnila Anna.
Kabanov popsal, jak kvůli žluté visačce strávil dlouhé týdny na samotce a nakonec byl přeřazen do přísnější věznice. Ze zoufalství si zkusil podřezat žíly. S Annou se zase její spoluvězenkyně odmítaly bavit, aby se nedostaly do problémů. „Práce je u všech stejná. To je fabrika. Šijete uniformy příslušníkům policie, příslušníkům jednotek OMON, vojákům nebo státním institucím,“ popsala.
Oba vlastně mohou mluvit o štěstí – jejich tresty byly ještě mírné oproti tomu, co dostali známější představitelé opozice. Sjarheje Cichanouského, pro kterého Kabanov pracoval, poslal soud do vězení na osmnáct let. „Řekl – rozumíš, všichni si půjdeme sednout. Prohlásil, že je připraven jít do vězení. Dnes ale vím, že nebyl připraven na tak vysoký trest,“ přiznal Kabanov.
Desetimilionové Bělorusko je tak zemí, která má podle statistik Amnesty International patnáct set politických vězňů – nejvíc v Evropě a jeden z nejvyšších počtů na světě. Propuštění vězni ale říkají, že skutečný počet je daleko vyšší. „Reálná cifra je kolem deseti tisíc. Je tu případ, kdy sedí otec, matka a syn, malá dcera žije s babičkou. Tři v rodině sedí,“ uvedl Kabanov. On sám i Anna byli ve vězení dva a půl roku a po propuštění ihned utekli z Běloruska.
„Režim v Bělorusku už je hrozbou pro Evropu a pro regionální bezpečnost. V roce 2021 začala migrační vlna proti Polsku, Litvě a Lotyšsku. V roce 2022 poskytl Lukašenko své území pro ruskou agresi vůči Ukrajině,“ řekl běloruský opoziční politik Latuško.
Polsko-běloruská hranice
Ve vesnici Usnarz Górny v severovýchodním Polsku mají hned za domy hranici s Běloruskem. Před několika měsíci tam vyrostl pět a půl metru vysoký plot. Bavit se tu o něm nikdo moc nechce. „Jsem ráda, protože máme skvělé vojáky. Pomáhají a chrání hranici,“ řekla jedna z obyvatelek vesnice.
Východní hranice Polska byla na podzim roku 2021 středem pozornosti médií kvůli migrantům hlavně z Blízkého východu a Afriky, které Lukašenkův režim nabádal k překročení hranice do zemí Evropské unie. Dnes zájem médií opadl, ale napětí zůstává.
Největší obavy dává polská vláda najevo z wagnerovců, kteří se po nezdařené vzpouře přemístili v počtu několika tisíc do Běloruska. Polsko se bojí, že dobře vycvičení žoldnéři budou pronikat na jeho území. „Polské hranice jsou a budou chráněny díky naší vládě, která na hranicích postavila plot. Představte si, co by se dělo, kdyby tu dnes nebyl,“ prohlásil polský ministr obrany Mariusz Blaszczak.
Východ Polska střeží kromě plotu i deset tisíc vojáků. Permanentně napjatá situace ale přináší problémy pro turistiku, která je v tomto regionu jedním z hlavních příjmů. „Přišlo letošní jaro. A pak náhle přišla informace o wagnerovcích. To pro nás byla katastrofa. Hned jsme zaznamenali pokles turistů,“ míní majitel restaurace Slawomir Dron.
Hraniční přechod v Bělověži sloužil cyklistům, teď je zavřený. Stejně, jako je na minimum omezen provoz mezi Polskem a Běloruskem. Běžence ale zeď nezastavila. Čerstvé stopy po nich jsou ve zdejších lesích k vidění stále.
„Máme svědectví o extrémním násilí běloruské armády. Míří na ně zbraněmi, bijí a nutí přecházet hranici do Polska. Polští vojáci je pak chytí a pošlou znovu do Běloruska,“ popsala situaci humanitární pracovnice skupiny Granica Dominika Ozynska.
Protesty Bělorusů
Před třemi lety touto dobou Bělorusové ještě aktivně demonstrovali proti režimu, teď si nikdo protestovat netroufne – následovaly by roky kriminálu. Průvody se ale konají v Evropě, zejména Varšavě.
S Michaelem a Taťánou Borodkinovými natáčeli Reportéři ČT už dvakrát. V létě 2020 spěšně odjeli z Minsku poté, co Borodkinová, známá televizní moderátorka, vyjádřila solidaritu s protestujícími. Tehdy věřili, že režim brzy padne.
„Pokud by se všechno mělo vrátit zpátky, udělala bych to samé. Odešla bych z televize a stejně hlasitě bych vyjádřila svůj názor,“ řekla Borodkinová. „Když se dívám na zprávy z Běloruska, říkám si, co bychom tam tak mohli dělat? Možná bychom už byli ve vězení,“ uvedl její manžel.
„Má EU strategii vůči Bělorusku? Mají strategii jednotlivé země? Strategii nemá bohužel nikdo. Jediná země, která má strategii, co dělat s Běloruskem, to je Ruská federace, to je Putin. Není možné, abyste nás dali do rukou Ruska,“ prohlásil Latuško.
