Po čtrnácti letech v opozici směřuje na výsluní britská Labouristická strana, která by podle některých průzkumů mohla získat rekordní počet křesel v Dolní sněmovně. Podle expertů stojí za vzestupem labouristů zejména skandály a chaotický způsob vládnutí konzervativců. V posledních letech se podařilo stranu stabilizovat, očistit od antisemitismu a přivést zpět k levému středu. Zásluhy na tom má nový lídr Keir Starmer, který slibuje změnu ve vedení země, vyřešení bytové krize a podporu státního zdravotnictví. Ve straně ale čelí kritice kvůli upuštění od některých slibů a příliš proizraelským postojům.
Labouristé cílí na drtivé vítězství. Kouzelnou hůlku nemají, velké plány ano
V posledních volbách do britské sněmovny v roce 2019 získali labouristé pod vedením Jeremyho Corbyna jen 202 z celkových 650 mandátů a oproti předchozím volbám v roce 2017 přišli o šedesát křesel. Konzervativci tehdejšího premiéra Borise Johnsona si naopak výrazně polepšili, a to i v tradičních baštách labouristů, takže mohli sestavit po dvou letech vládnutí s Liberálními demokraty jednobarevný kabinet.
Volební debakl spojovala řada komentátorů i samotných labouristů s osobností Corbyna, který byl lídrem strany v letech 2015 až 2020, kdy ho nahradil Starmer. Protiválečný aktivista Corbyn vedl stranu více doleva, což části labouristů nevyhovovalo. Po neúspěšné „vlažné“ kampani labouristů před referendem o vystoupení Británie z EU čelil ve straně hlasování o vyjádření nedůvěry, které nakonec ustál.
Koketování s antisemitismem
Na podzim 2020 ho však labouristé ze svých řad dočasně vyloučili kvůli zprávě Komise pro rovnost a lidská práva, která shledala vážná pochybení v přístupu vedení strany k zvládání antisemitismu a vyřizování stížností na toto téma. Podle zprávy Corbynův tým zasahoval do posuzování stížností a tato selhání vedla mimo jiné k diskriminaci. Corbyn v tehdejší reakci označil antisemitismus za „odporný“, zpráva ale podle něj byla zpolitizovaná, protože problémy ve straně zveličovali jeho kritici.
Starmer se naopak za labouristy omluvil a slíbil stranu očistit. Ta byla po prvotních zjištěních agentury nucena vypracovat akční plán na odstranění popsaných problémů, což se novému lídru do značné míry podařilo. Podle nedávného vyjádření Komise pro rovnost a lidská práva labouristé za poslední dva roky učinili v boji proti antisemitismu dostatečné pokroky.
I když mu bylo členství přechodně obnoveno, Corbyn už po této aféře labouristy nesměl dál reprezentovat. V letošních volbách se čtyřiasedmdesátiletý politik rozhodl kandidovat jako nezávislý poté, co jej Labouristická strana nezařadila mezi možné kandidáty v jeho volebním obvodě Islington North na severu Londýna.
„Chci, aby naše politické strany byly demokratické, ale členům Labouristické strany v Islingtonu North bylo upřeno právo výběru kandidáta. Musíme se postavit a říct, že už to nebudeme trpět. Uplatníme svá práva. Proto kandiduji jako nezávislý pro lidi v Islingtonu North," řekl Corbyn ve videu s oznámením kandidatury. Strana ho vzápětí ze svých řad definitivně vyloučila. Podle zpravodaje ČT v Británii Lukáše Dolanského má Corbyn reálnou šanci získat mandát, v takovém případě ale bude v parlamentu bez stranické podpory.
Přešlapy konzervativců
Podle řady průzkumů veřejného mínění směřují labouristé k drtivému vítězství. Před druhými konzervativci si udržují odstup dvacet procentních bodů. Podle modelu agentury Survation by strana mohla mít v dolní komoře parlamentu 443 ze 650 křesel, čímž by vytvořila nový rekord v počtu mandátů jedné strany v Dolní sněmovně. Dosud bylo nejlepším výsledkem jakékoli strany 418 křesel, která si labouristi pod vedením pozdějšího premiéra Tonyho Blaira zajistili v roce 1997.
„Labouristům k výraznému náskoku v průzkumech spíše než přitažlivost jejich vize či charisma jejich současného lídra přispěla série přešlapů vládnoucích konzervativců souvisejících s brexitem či zvládnutím covidové pandemie. Umocnily ji navíc skandály spojené s dýchánky v sídle britského premiéra v době lockdownu, pád Borise Johnsona, následná finanční i politická krize spojená s šestitýdenní vládou premiérky Trussové,“ říká novinář a spolupracovník ČT v Británii Ivan Kytka.
Rovněž podle Marka Bičana z katedry mezinárodních vztahů a evropských studií na Masarykově univerzitě je stávající podpora Labouristické strany způsobena spíše jednotlivými debakly konzervativců než jejich vlastní šikovností. „Rozhodně nelze hovořit o tak úspěšné opoziční politice, jakou vedl mezi lety 1994 a 1997 Tony Blair a jeho New Labour. I ze způsobu, jakým se v rámci kampaně stávajícího premiéra Sunaka dotazují novináři, je patrné, že považují minimálně několik posledních let vlád toryů za naprosto nezvládnuté,“ konstatoval expert.
Labouristé pod vedením Starmera mezitím dokázali vyřešit některé vnitřní problémy a zbavit se radikalismu Corbyna a nyní tak podle Bičana nabízí reálnou vládní alternativu.
Konzervativci naopak po čtrnácti letech u moci a pěti premiérech míří k volebnímu debaklu, předpovídají sondáže. Premiér Rishi Sunak se rozhodl vypsat předčasné volby poté, co na jaře v místních volbách jeho vládnoucí strana tratila, zatímco labouristé zazářili.
Toryové by mohli obsadit jen lehce přes osmdesát křesel, což by byl nejhorší výsledek za sto let. Jen pár týdnů před volbami se navíc konzervativci začali potýkat s dalším skandálem, kdy se zjistilo, že několik členů vládní strany zřejmě využilo interní informace a sázelo na termín hlasování.
Aféry se přitom nevyhnuly ani dalším významným britským partajím. Třeba Skotská národní strana byla zdiskreditována finančním skandálem zahrnujícím její bývalé lídry. Všechny tyto přešlapy konkurentů usnadnily labouristům cestu k pravděpodobnému triumfu v červencových volbách.
Obrovského náskoku labouristů se mezitím zalekli nerozhodnutí voliči. Skoro polovina z nich říká, že tak velká převaha křesel v dolní komoře britského parlamentu by byla chybou. Lídr opozice se proto nevzdává a snaží se lovit voliče z řad etnických menšin. To se mu ale zatím moc nedaří. „Strana musí dokázat, že mě vidí a že mě poslouchají. A když říkám mě, myslím celou černošskou komunitu,“ prohlásila ředitelka charitativní nadace Ngozi Fulaniová.
Labouristé voličům slibují, že mají plán, jak změnit Británii a „ukončit chaos“ v zemi. Podle nich je „čas obrátit list“.
Nebývalá bytová krize
V Británii je znát „voličská únava“ z toho, že je jedna strana u moci už tak dlouho, míní Kytka. „Británie je jednoznačně zralá na změnu, jde o to, jak bude radikální a velká,“ podotkl spolupracovník ČT s tím, že labouristé budou mít v případě výhry velké potíže naplnit sliby a velká očekávání. „Zčásti proto, že britské veřejné finance nejsou v žádném mimořádně dobrém stavu, podobně jako veřejné finance v jiných evropských zemích,“ poznamenal Kytka.
Předvolební kampani tak dominovala ekonomická témata. „Prakticky od finanční krize v roce 2008 stagnuje v Británii životní úroveň, s velkými potížemi se potýká ostrovní infrastruktura (dopravní síť, vodovodní a kanalizační síť) a vážná je také bytová krize. Model, který fungoval v Británii od počátku 80. let, kdy si běžná rodina s každou novou ratolestí mohla dovolit větší dům, každých tři až šest let nové auto a každý rok jednu až dvě zahraniční dovolené, byl posledních šestnáct let narušen. Voliči doufají, že s výměnou vlády se některé z dřívějších jistot vrátí,“ popisuje Kytka situaci ve Spojeném království.
Velké labouristické plány bez kouzelné hůlky
Zlepšit kondici britského hospodářství je tak pro labouristy prioritou. Starmer slibuje, že stabilizuje ekonomiku a zajistí růst pomocí několika základních bodů. V manifestu, který zveřejnila strana v červnu, labouristé píší, že hodlají omezit korporátní daně a prosadit novou průmyslovou strategii. Investice do průmyslových odvětví budoucnosti by měl přinést nový Fond národního bohatství.
Labouristé zároveň hovoří o urychlení přechodu k čisté energii. K roku 2030 plánují zdvojnásobit počet větrných elektráren na souši a zečtyřnásobit počet větrných elektráren mimo pevninu. Počet solárních elektráren by měl k tomuto termínu vzrůst na trojnásobek stávajícího stavu.
Vytvořit chtějí Great British Energy – energetickou společnost ve veřejném vlastnictví, která by měla být financována z DPH soukromých škol a daně z neočekávaného zisku (windfall tax) pro energetické, petrochemické a těžební firmy. Spolu s firmami chce strana klást důraz na nové technologie v čele s umělou inteligencí, postavit datová centra a zároveň podpořit výzkum. Tyto plány by podle labouristů měly vytvořit 650 tisíc nových pracovních míst.
„Nemáme kouzelnou hůlku. Tenhle manifest představuje dlouhodobý plán postavený na pevných základech. Tvorba bohatství je naší hlavní prioritou, musíme ale změnit přístup tak, aby růst pocházel z každé britské komunity a nebyl s ní jen sdílený. Někteří lidé říkají, že není podstatné, jak docílíte ekonomického růstu, ale jak bohatství daníte. Náš program je jasným odmítnutím tohoto argumentu,“ zdůraznil Starmer.
Velké ambice má strana v oblasti obnovy infrastruktury, když plánuje stavět železnice, silnice a také jeden a půl milionu domů, které jsou v zemi nutně třeba. Labouristé by rádi přesunuli část pravomocí z oblastí jako bydlení či doprava na starosty měst. Strana chystá rovněž reformu pracovního trhu včetně reformy úřadů práce. Plánuje účinněji zajistit péči o děti, aby se lidé mohli vracet dříve do práce.
V rámci snahy o reformu státního zdravotního systému NHS pak labouristé slibují omezení čekacích listin na péči. Každý týden by se mohlo objednat k lékaři o čtyřicet tisíc lidí víc. Dále labouristé počítají s přijetím 6500 nových učitelů a zvýšením bezpečnosti v ulicích prostřednictvím změn policejního systému.
Zrádná otázka daní
Labouristé tvrdí, že jejich vláda nebude zvyšovat daně z příjmů ani výši sociálního pojištění. Starmer dlouhodobě prohlašuje, že konzervativci „zdevastovali ekonomiku“. Podle něj žádný premiér „nezvedal daně častěji“ než premiér Rishi Sunak.
Nyní podle Starmera předkládá nereálné sliby na investici dalších 46 miliard liber do systému národního pojištění, ale neříká, kde chce peníze vzít. Rovněž bývalou premiérku Liz Trussovou kritizoval za její „kamikadze rozpočet“, který přinesl „mnoha lidem v Británii větší výdaje při placení jejich hypoték“.
Události: Nerozhodnutí voliči se odklánějí od labouristů (zdroj: ČT24)
Podle listu The New York Times (NYT) se očekává, že labouristé nakonec zvýší daně ropným a plynárenským společnostem, soukromým investičním firmám a cizincům s vysokými příjmy, kteří žijí v Británii. Odstraní možná také daňové úlevy pro soukromé školy, což je krok, který by podle expertů zajistil naplnění slibu o přijetí tisíců učitelů na veřejných školách.
Ekonomická redakce BBC podotýká, že britská ekonomika by podle projekcí měla v příštích letech růst, otázkou však je, jak moc růst labouristické plány podpoří. „I když se labouristé v poslední době dvořili soukromému sektoru a firmy ujišťovali, že jim zajistí stabilní ekonomické vyhlídky, které jim usnadní rozhodování, zásadní rozdíly nepřináší. Sliby o růstu jsou vždy nejisté a nepředvídatelné události je mohou srazit z kurzu. Současné nezávislé projekce však už teď slibují růst v příštích letech,“ píše BBC.
Konec plánů s vyhošťováním do Rwandy
Vedle ekonomiky hýbe předvolební Británií rovněž téma imigrace. Premiér Sunak prohlásil, že ji v případě zvolení sníží na polovinu a pak ji budou konzervativci snižovat každý další rok. Něco podobného však jeho strana slibovala i před posledními volbami v roce 2019, po nichž ovšem přistěhovalectví dosáhlo rekordně vysoké míry.
Klíčovou součástí Sunakovy imigrační politiky je plán vyhošťovat žadatele o azyl do Rwandy. Premiér oznámil, že v případě jeho zvolení deportační lety začnou už příští měsíc.
Snižovat imigraci chce i opozice, labouristé ale plán s Rwandou odmítají, protože je podle nich příliš drahý. Příliv migrantů chtějí řešit skrze vyšetřování a protiteroristické policejní operace cílené na rozbití pašeráckých gangů, které na člunech přivážejí do Británie žadatele o azyl.
Současná opozice mluví také o změně současného bodového systému a omezení pro lidi s vízy, kteří do Británie přišli za prací legálně. „Migrace je v tuto chvíli za této vlády na rekordních číslech. Konzervativci nad ní úplně ztratili kontrolu. A my musíme to číslo snížit,“ poznamenal k tomu Starmer.
Labouristická strana chystá do budoucna také aktivní volební právo pro lidi od 16 let a pro členy Sněmovny lordů chce zavést věkovou hranici povinného odchodu do důchodu na osmdesát let.
Podpora Ukrajiny a restart vztahů s EU
Pokud jde o zahraniční politiku, labouristé by rádi opětovně prohloubili vazby s Evropskou unií. „Chystají restart vztahu s Bruselem, ale zcela jistě nebude mít podobu nějaké těsnější asociace v rámci volného trhu nebo celní unie,“ konstatoval Kytka.
„Spíš půjde o záruky, že se Británie neodkloní od regulačního rámce EU tak, aby to ohrozilo existující dvoustrannou dohodu o volném obchodu. Ta má být v roce 2026 revidována, ve stejném roce se bude znovu jednat o rybolovných kvótách a není vyloučené, že výměnou za zachování těch současných bude chtít Londýn od Bruselu ústupky například ohledně sanitárních kontrol při exportu britské živočišné a rostlinné produkce do EU,“ zmínil spolupracovník ČT.
Podle Bičana lze očekávat, že britská zahraniční politika směrem k EU i jednotlivým klíčovým členským státům, zejména Německu a Francii, bude konstruktivnější a pozitivnější, než tomu bylo doposud.
Podle řady komentátorů je nicméně vzhledem k dopadům brexitu zvláštní, že není jedním z hlavních témat voleb, všímá si expert. „Na straně konzervativců je to dáno tím, že jej považují za uzavřený a nechtějí se tak k němu vracet a upozorňovat tím právě na jeho negativní dopady. Na straně labouristů je to dáno pro Starmera typickou opatrností v tématech, kde není pozice Labour Party zcela jasná a jednotná, za což je ovšem mnohými kritizován,“ míní Bičan.
Zahraniční témata obecně byla podle Kytky v rámci předvolební kampaně upozaděna, nicméně v této oblasti se podle něj nečekají velké změny, protože britská diplomacie je tradičně nadstranická. Zatímco Corbyn kdysi prohlásil, že doufá v rozpuštění NATO, Starmer hodlá zvyšovat výdaje na armádu a zachovat jasnou podporu a pomoc Ruskem napadené Ukrajině.
V Labouristické straně to v posledních měsících vře zejména kvůli válce v Gaze. Část labouristů, stejně jako členů levicových stran v některých dalších evropských zemích, se v současném konfliktu výrazněji kloní na stranu Palestinců.
Odliv muslimských voličů
Levicové křídlo v Labouristické straně Starmera kritizuje za „příliš proizraelský“ postoj a za to, že odmítl vyzvat k příměří v Pásmu Gazy a označit počínání izraelské armády v palestinské enklávě za genocidu. Podle některých průzkumů si tak labouristé pohoršili u některých muslimských voličů, kteří podobně jako jiné menšiny tradičně volí právě labouristy. Starostou Londýna se ostatně stal na jaře za labouristy už potřetí v řadě první muslim v této funkci Sadiq Khan, jehož rodiče jsou pákistánského původu.
V Británii žije asi 3,9 milionu muslimů, což je asi 6,5 procenta populace, ukázalo sčítání lidu v roce 2021. Podle serveru The Conversation se muslimové odmítající současný přístup vedení labouristů ke Gaze organizují ve skupině Muslimský hlas, jež se snaží mobilizovat voliče této náboženské menšiny, aby volili proti labouristům v oblastech, kde muslimové tvoří více než desetinu elektorátu. Místo toho tato skupina nabádá muslimy, aby upřednostnili nezávislé kandidáty, případně zelené nebo Stranu pracujících.
Starmer ale opakuje, že Izrael má po brutálním útoku Hamásu právo na sebeobranu, a pokračuje v úsilí očistit stranu od obvinění z antisemitistických tendencí. Před únorovými doplňovacími volbami musel řešit aféru, kdy Labouristická strana stáhla svou podporu pro kandidáta Azhara Aliho. Ten obvinil Izrael, že schválně umožnil hnutí Hamás provést teroristický útok z loňského 7. října.
I přes rozepře ve straně se ale Starmerovi po volbách vrátí „čtyřleté úsilí o budování důvěryhodné středolevé alternativy k rozděleným, nevyzpytatelným a někdy extremistickým konzervativcům“, píše NYT. Nový lídr labouristů dokázal zúčtovat s antisemitismem a posunul ekonomickou a národně bezpečnostní politiku labouristů blíže ke středu, píše list.
„Když se v roce 2020 poprvé stal lídrem, dal si za úkol odstranit všechna negativa, která lidem bránila volit labouristy v roce 2019,“ řekl NYT emeritní profesor politických dějin z Nottinghamské univerzity Steven Fielding. Výsledkem podle něj je, že „dokázal rozšířit okruh voličů“. „Před čtyřmi lety Keir Starmer v podstatě nabízel corbynismus s lidskou tváří – a toho všeho se zbavil,“ uvedl pro NYT profesor politologie z Univerzity v Manchesteru Robert Ford.
Spolupracovník ČT Kytka k britské kampani (21. 6. 2024) (zdroj: ČT24)
Srovnání s Blairem
Šéf labouristů je bývalý prokurátor a právník v oblasti lidských práv. „Působí spíše jako opatrný, rozvážný a někdy váhající technokrat než jako politik, který dokáže strhnout své okolí,“ poznamenal Kytka.
Starmer je médii často přirovnáván k expremiérovi Tonymu Blairovi, který se v roce 1997 se svou kampaní New Labour zasloužil o triumf labouristů. Ti poté vládli Británii třináct let.
Oba politici chtějí podpořit podnikání a ekonomické příležitosti, nezvyšovat daně a odmítají socialistické přerozdělování bohatství, píše NYT. Blair uvolnil vazby mezi stranou a odbory, stejně jako Starmer odložil Corbynův slib renacionalizovat britskou energetickou síť, přestože labouristé plánují vytvořit již míněnou novou veřejně vlastněnou společnost Great British Energy, aby stimulovala investice do čisté energie.
Podle expertů je ale mezi novými labouristy tehdejšího premiéra Blaira a současnou Starmerovou stranou řada propastných rozdílů. Blair vedl kampaň jako „apoštol globální ekonomiky“, který věřil, že vláda by neměla zasahovat do trhů. Starmer oproti tomu tvrdí, že silná role státu je zásadní pro zajištění ekonomické bezpečnosti pro lidi z dělnické třídy, upozorňuje NYT.
Pro současné labouristy je navíc prioritou zajištění bezpečnosti, a to jak v oblasti ekonomiky, tak i migrace. Starmer totiž na rozdíl od Blaira musí čelit světu, který prošel finanční krizí, covidem a ruskou válkou na Ukrajině, a je tak mnohem turbulentnější. „Samotným základem každé dobré vlády je ekonomická bezpečnost, bezpečnost hranic, národní bezpečnost. Toto je základ, podloží, na kterém bude postaven náš manifest a naše první kroky,“ prohlásil v červnu šéf labouristů.
Podle Fieldinga je kontrast mezi Starmerem a Blairem podobný jako mezi bývalým americkým prezidentem Billem Clintonem, který upozorňoval na výhody volného obchodu a globální ekonomiky, a současným šéfem Bílého domu Joem Bidenem, který se vyhýbal obchodním dohodám ve prospěch rozsáhlých nových investic do americké infrastruktury.
„Blair byl skutečně globalizujícím se liberálem: volný obchod, ekonomický růst, dynamika je dobrá. Starmerův pohled na svět je velmi odlišný: myslí si, že změnu je třeba řídit a kontrolovat,“ vysvětluje pro NYT profesor Ford.
Trnitá cesta ke splnění slibů
Pravděpodobný budoucí premiér Starmer si naložil na svá bedra řadu velkých úkolů, které bude obtížné prosadit. Síla jeho premiérství bude podle spolupracovníka ČT zčásti záviset na tom, jak výraznou většinu Labouristická strana ve volbách případně získá. „Podobně jako konzervativci, zastřešují labouristé uvnitř strany spoustu frakcí, které se po volebním vítězství budou dožadovat jednak důležitých postů v kabinetu a jednak prosazení svých vlastních částí programu,“ upozornil Kytka.
Za velkou nevýhodu pro Starmerovo působení v čele kabinetu označil hospodářskou stagnaci, případně jen velmi pomalý hospodářský růst. „Pokud nezvýší radikálně daně, což slibuje, že neudělá, bude mít například jen málo peněz na investice do zaostávající infrastruktury,“ podotýká spolupracovník ČT.
Aby mohli labouristé splnit své sliby týkající se infrastruktury či obnovy britského státního zdravotnictví, bylo by třeba, aby zůstali u moci alespoň dvě volební období, což je nejisté, obává se novinář.