Jindřichův Hradec – Za svůj život toho čeští letci, kteří sloužili během druhé světové války v Anglii, prožili opravdu hodně. Na začátku byl dramatický útěk z Československa okupovaného Němci, následovala služba v královském letectvu a poté poválečná perzekuce v rodné zemi. Tento víkend se v Jindřichově Hradci konalo jejich dvacáté setkání.
Letos už své bojové druhy na setkání zastupoval jen Alois Dubec. „Já jsem byl tehdy hodně mladý kluk a oni už měli za sebou řadu bojových akcí,“ vzpomíná na tehdejší dobu válečný letec. Zároveň zdůrazňuje, že se k RAF dostal až v prosinci 1944. Konec války tak přišel dřív, než ukončil výcvik. Po návratu domů ho ale čekaly stejné útrapy jako ostatní. „Nejdříve jsem skončil na šachtě v Ostravě, potom následovala práce v lomu a v šedesátých letech meliorace,“ vypočítává svá poválečná „nasazení“ Alois Dubec. „Pro mě byl inspirujícím příkladem Karel Šeda. Byl zavřený celkem sedm a půl roku a on to bral podle přísloví: Když se kácí les, létají třísky,“ dodává Vladislav Burian z Klubu historie letectví Jindřichův Hradec.
Uctít památku svých padlých kolegů v srpnu pravidelně přijížděl i František Fajtl, přestože mu bylo už přes devadesát let. V roce 2004 zavzpomínal na boje o moravskou Ostravu. „Když jsme ji a naši hranici dobývali zpátky, to byl krásný pocit,“ řekl tehdy.
Nejvíc bývalých válečných pilotů přijelo v roce 1994 - celkem šedesát. Jak ale postupoval čas, začaly počtem převažovat jejich mladší manželky. „Znali jsme se asi týden, když přijela státní bezpečnost a zavřela ho. Pak se sice vrátil, ale zase ho zavřeli. Svatbu jsme měli až v roce 1949,“ vzpomíná místopředsedkyně Sdružení československých zahraničních letců Vlasta Šišková. „Byli to bezvadní lidé a já jsem rád, že když se koná tato akce, tak na nás koukají z leteckého nebe,“ uzavírá Vladislav Burian.
V české historii zanechali váleční letci svoji nesmazatelnou stopu. Jejich autentická svědectví žijí dál. Jen díky pravidelným srpnovým setkáním vznikly tři publikace plné vzpomínek.
