Igor Ocelka se narodil 17. července 1939, sedmnáct dnů poté, co jeho otec Josef odešel do zahraničního odboje. Později se stal velitelem pověstné 311. československé bombardovací perutě RAF. Otec se synem se nikdy neviděli, Josef v Británii zahynul. Matku poznal Igor až po válce, musela utéct před gestapem. Jako syn letce RAF to neměl jednoduché, nemohl studovat, s matkou, která žila v Londýně, se setkal jen několikrát.
Syna letce RAF Ocelky vychovávali prarodiče v Brně. Otce Igor nikdy neviděl, matku až po válce
- Seriál Paměťová stopa představuje osudy desítek lidí, kteří trpěli v totalitních režimech 20. století. Jde o lokální příběhy s nadregionálním přesahem. Dokumenty vznikají ve spolupráci s brněnskou pobočkou VHÚ Praha a AMERFO o. p. s.
Nadporučík Josef Ocelka sloužil u leteckého pluku v Brně, kde poznal i svoji budoucí ženu Marii. 17. července 1939 se jim narodil syn Igor. U toho ale už Josef nebyl, odešel do zahraničního odboje. Z Polska odcestoval do Francie, kde se přihlásil do pilotního výcviku. O tom, že se mu narodil syn, se dozvěděl z dopisu. „Když dostal ten dopis, tak byl ještě ve Francii. Měl i fotku, matka mu ji dovezla. Ona byla nucena také opustit republiku,“ ukazuje fotografii s maminkou Igor Ocelka.
Gestapo Josefa hledalo. V lednu 1940, kdy nebylo malému Igorovi ani půl roku, odvedli k výslechu Marii. „Ten výslech byl prý surový, ale matka se o tom velmi nerada bavila,“ vzpomíná Igor. „Ona před tím odchodem svým rodičům řekla, že odjíždí lyžovat, ani se s nimi nerozloučila a nechala mě tam. Nějaký známý policista jí totiž řekl, že půjde do koncentračního tábora, když neuteče,“ dodává.
Manželé Ocelkovi ve Velké Británii
Marie cestovala za manželem přes půl světa
V internačním táboře ve Svatobořicích skončila celá otcova rodina. S vyjímkou maminky, která krátce po odchodu Josefa a jeho mladšího bratra Antonína zemřela na infarkt. Marie Ocelková podnikla za svým manželem, který už v té době sloužil u RAF ve Veké Británii, cestu téměř přes půl světa. „Na falešné doklady se dostala do Turecka, do Palestiny a pak do Egypta, tam už volala otci. S lodí odjela do Karibiku a pak se teprve dostala do Anglie,“ popisuje cestu své matky syn.
Josef Ocelka se stal velitelem 311. československé bombardovací perutě RAF. V roce 1942 bohužel zahynul při zalétávání nového bojového letadla Beaufort. „On je jeden z mála, který je pochován s anglickými jednotkami. Když totiž nastoupil, byl důstojníkem a přísahal králi,“ vysvětluje syn Josefa Ocelky.
Pohřeb Josefa Ocelky
Igor ani prarodiče do Anglie nechtěli
Marie Alexandra Ocelková zůstala v Británii, do vlasti se vrátila po válce. Chtěla, aby s ní syn a rodiče odjeli do Londýna. „Děda by možná odjel, ale babička nechtěla a já jsem taky do Anglie nechtěl,“ říká pamětník. Matka odjela sama a už se nevrátila.
„My jsme psali dopisy, ty se nám vracely, že je adresát neznámý, i když jsem zjistil, že bydlí stále na stejné adrese. I ona posílala maličkosti, ale to přišlo rozbalené, roztrhané,“ popisuje.
6 minut
Paměťová stopa: Igor Ocelka
Igor zůstal v Brně s prarodiči. Jako syn letce RAF to ale neměl jednoduché. Na studia a vysokou školu mohl zapomenout, vyučil se zámečníkem. Svoji matku viděl podruhé v životě až v roce 1964, kdy přijela na jeho zásnuby. Navštívil ji pak v Londýně ještě několikrát, přijel za ní i s rodinou. Až do smrti měla české občanství, zemřela v roce 1992.
Josef Ocelka byl vyznamenán československým válečným křížem, medailí za chrabrost a řadou dalších vyznamenání. Před třemi lety Řádem bílého lva 1. třídy in memoriam. „Je potřeba, aby národ věděl, že ta doba nebyla procházka růžovou zahrádkou, ale člověk nemůže zatrpknout, protože co by to bylo za život,“ uzavírá Igor Ocelka.
