Každá devátá silniční nehoda je podle policejních statistik způsobena srážkou se zvěří. Na podzim počet kolizí narůstá, zvířata totiž migrují za potravou. Policisté proto nabádají řidiče k opatrnosti. Na rizikových úsecích umisťují správci komunikací pachové ohradníky nebo reflexní prvky, které mají zvěř od silnice odradit. V okolí dálnic budují oplocení a nad nimi takzvané ekodukty, po kterých mohou zvířata bezpečně migrovat.
Pod koly ročně zahynou stovky tisíc zvířat, nejčastěji zajíci, srnci, divoká prasata nebo lišky. Na podzim a v zimě se prodlužuje doba, kdy je divoká zvěř aktivní.
„Drobná zvířata, jako jsou zajíci nebo bažanti ovšem v policejních statistikách nefigurují, protože při kolizi s nimi téměř nedochází k dopravním nehodám. Pětaosmdesát procent záznamů policie tvoří srážky se srnci, kolem deseti procent jsou to střety s prasetem divokým,“ shrnul Michal Bíl z Centra dopravního výzkumu.
Policie upozorňuje, že úplně zabránit střetům se zvěří nelze, ale vhodnou jízdou lze riziko výrazně snížit. Řidiči by měli zvýšit pozornost hlavně v úsecích s vysokou trávou, v lesních úsecích a na silnicích mezi poli.
„Platí, že velké množství střetů se zvěří je na rozhraní lesa a volné krajiny, ale také tam, kde se v blízkosti komunikací nachází pro zvěř vhodná potrava,“ upřesnil Bíl. Na výskyt zvěře často upozorňují výstražné dopravní značky. Ve večerních hodinách je důležité přizpůsobit rychlost jízdy tak, aby řidič mohl včas zareagovat.
Policii už není potřeba volat vždy
Řidič si sražené zvíře nesmí ponechat – jednalo by se o pytláctví. Od poloviny letošního roku platí ale změna: ne ke každé srážce se zvěří je nutné volat policii.
„Policisté na místo vyrážejí jen v případě, že došlo ke škodě na vozidle vyšší než dvě stě tisíc korun, ke zranění nebo úmrtí osoby, či k poškození třetí osoby – například správce komunikace,“ vysvětlil policejní mluvčí Milan Bajcura.
I v případech, kdy je škoda minimální nebo zvíře z místa nehody uteče, by řidič měl událost policii oznámit. Ta následně informuje majitele zvěře, jímž bývá místní myslivecké sdružení. „Máme za úkol uhynulé zvíře odstranit na všech honebních plochách, tedy všude v přírodě kromě zahrad, nádvoří, návsí či železnic,“ doplnil jednatel Okresního mysliveckého spolku České Budějovice Pavel Pletka.
Celostátní přehled o druhovém složení sražené zvěře a místech, kde ke srážkám nejčastěji dochází, nabízí Centrum dopravního výzkumu v aplikaci Sražená zvěř, mapuje je také Portál nehod.
Nejvíce případů je v krajích s nejvyšší délkou silniční sítě. Centrum dopravního výzkumu (CDV) zpracovává takzvaný SRNA index, ve kterém hodnotí hustotu střetů se zvěří. Je to relativní míra vyjadřující celkové škody ze střetů s volně žijícími živočichy k délce silniční sítě v daném území.
Zástavba a dálnice dělí krajinu na ostrovy
Rozšiřující se silniční síť i nová zástavba podle mluvčí Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK) Karolíny Šůlové krajinu fragmentují. „Vznikají doslova ostrovy, mezi nimiž je pro zvířata obtížné přecházet. Pro velké savce je přitom prostupnost krajiny klíčová, protože potřebují rozsáhlý životní prostor a přesouvají se na velké vzdálenosti,“ zdůraznila.
Podle myslivců dochází k častým srážkám zejména na nově postavených komunikacích, například na jižní tangentě u Českých Budějovic. „Každý zásah do přírody je pro zvěř stresující. Nemůže se orientovat, je zvyklá tam léta chodit a najednou je všechno jinak,“ dodal Pletka.
Zvířatům ve vbíhání na silnice brání ploty, odradit by je měly pachové ohradníky. Na frekventovaných tazích vznikají ekodukty – speciální nadchody, po nichž mohou zvířata bezpečně přecházet dálnice či čtyřproudé silnice.
„Je nezbytné řešit vhodné navedení živočichů k průchodům tak, aby nedocházelo k jejich vstupu na komunikaci a střetům s vozidly,“ řekla mluvčí ministerstva životního prostředí Veronika Krejčí. Tedy rozplánování oplocení i zalesnění pásma kolem vozovek.
AOPK vymezila hlavní migrační trasy velkých savců, mapy slouží jako podklad pro územní plánování. „U nových dopravních staveb se na průchodnost krajiny už většinou dbá. V procesu EIA se zpracovávají studie, které řeší migrační prostupnost,“ doplnila Šůlová.
Podle Michala Bíla z CDV jsou nejspolehlivějšími opatřeními ploty. „Ty musejí být dobře navrženy a instalovány, což je dnes již pravidlem. U staršího oplocení můžeme vidět špatná napojení na mosty, díry v plotech a jiné netěsnosti, kterými zvířata mohou pronikat ke komunikaci,“ poznamenal. Pachové ohradníky nejsou dlouhodobě účinné. „Z našich výzkumů plyne, že jejich účinnost by měla být od aplikace zhruba sedm týdnů, potom efekt mizí,“ vysvětlil.
Desítky ekoduktů, další se plánují
Podle Krejčí jsou v Česku tři desítky ekoduktů, některé z nich byly ale původně budovány k jinému účelu, například jako mosty. V posledních pěti letech bylo uvedeno do provozu deset nových přechodů pro zvěř, z toho čtyři na modernizované D1 a tři v jižních Čechách na dálnici D3.
„Radíme se nejen s ministerstvem životního prostředí, ale i s mysliveckými sdruženími. Přechody pro zvířata by měly smysluplně navazovat na migrační trasy,“ uvedl mluvčí ŘSD Jan Rýdl.
Dva nové ekodukty jsou plánovány přes dálnici D35 z Hradce Králové do Olomouce a souběžnou silnici I/35. Další migrační most vznikne nedaleko obce Strakov u Litomyšle. Na hranicích se Slovenskem poblíž Jablunkova má být kvůli výskytu medvědů postaven takzvaný medvědochod.
Do budoucna se uplatní i moderní technologie. „Perspektivu mají sofistikované systémy, které dokážou detekovat přítomnost živočichů poblíž komunikace a varovat řidiče, případně automaticky upravit dopravní režim. Používají se třeba ve Skandinávii,“ dodala Šůlová.
