Zvířata v Česku se jen obtížně vyhýbají silnicím, dálnicím a osídleným oblastem. Chybí totiž funkční biokoridory. Dokazuje to i případ losího samce, kterého lidé pojmenovali Emil. Jeho čtyřměsíční cesta skončila v pondělí u rakouské dálnice. Zoologové ho převezli na Šumavu, aby se mohl připojit k tamní losí populaci. Zatím se to ale nepovedlo. Pohybuje se sám na hranici Česka a Německa.
Emil je jediným losem, který má vlastní facebookové stránky a desítky tisíc sledujících. Za čtvrt roku ušel stovky kilometrů. Od Opavy až do Rakouska. Tam ho museli zoologové uspat, hrozilo, že se dostane na dálnici. V pondělí ho odvezli na Šumavu, kam mířil, ale nedošel.
„Zajistí tok genů z velké polské mateřské populace k nám,“ doufá biolog z Biologického centra Akademie věd ČR Miloslav Jirků. Los Emil prochází Šumavou se sledovacím zařízením rakouských zoologů. To bude aktivní jen měsíc.
Ideální je prý ekodukt
Losi se do české přírody vrátili v půlce minulého století. Trvalo to skoro čtyři sta let, předtím je lidé vyhubili – lovem. Největší populace žila na Třeboňsku, později na Šumavě. I tam je teď posledních pár kusů. Znovu začali z krajiny mizet, tentokrát kvůli stavbě silnic.
Jedno z míst původní migrační trasy pro velká zvířata je jenom kousek od Jihlavy mezi Vysočinou a Jihočeský krajem. Teď už tu ale žádné neprojde. Betonových podchodů se bojí. Losa, který se snažil před lety dálnici D1 přejít, museli nakonec ochranáři uspat.
Losi k nám přicházejí z Polska a po několika migračních trasách míří na Šumavu. Speciální přechody přes dálnice jim úplně chybí u Liberce, Prahy, na Vysočině a na jihovýchodě Moravy. Když neuhnou nad Brnem, nemají šanci na Šumavu dojít. A podobně jako Emil skončí v Rakousku.
„Ideální profil pro přechod zvířat přes dálnici je ekodukt, který je široký 40 metrů a zvířata jím prochází beze strachu,“ sděluje ředitel pracoviště Vysočina z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR Václav Hlaváč.
Podobné přechody teď na své cestě hledá i další migrující los. Mladého samce natočili termovizí myslivci u Hradce Králové. „(Losi) ovlivňují vegetaci, vytváří v ní různorodost prostě dělají naši krajinu pestřejší,“ sděluje Jirků.
Vrací se další zvířata
Do české přírody se vracejí i další zvířata. Třeba vlk, jehož ve střední Evropě vyhubili na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Před třiceti lety se objevil v Beskydech, dnes v Česku žije podle některých odhadů i čtyři sta jedinců. Podobné je to s rysem. Tuhle šelmu se na české území povedlo vrátit už na konci minulého století. Daří se jí hlavně na Šumavě a v Beskydech.
Medvěd, vyhubený v Česku v devatenáctém století, se tady znovu objevil před padesáti lety. Nejde o trvalou populaci, ale o zvířata, která k nám migrují ze Slovenska. Potvrzený je také výskyt kočky divoké, která běžně v Česku žila ještě v devatenáctém století. Zvíře zaznamenaly fotopasti na Šumavě, v Českém nebo Slavkovském lese.
Šíří se i nové nepůvodní druhy. Na konci dvacátého století přišel z Balkánu šakal. A záběry z fotopastí dokázaly, že se tady už i usadil. Konkrétně v okolí Milovic, na Pálavě a v Podyjí.
