Praha – Přesně před 120 lety se narodil generál Karel Klapálek. Už jako legionář bojoval v první světové válce, vyznamenal se ale hlavně jako velitel československého praporu při obraně severoafrického Tobruku.
Svoji kariéru začal jako účetní, první světová válka z něj nedobrovolně udělala vojáka, kterým nakonec zůstal. V ruském zajetí se přihlásil do československých legií. Bojoval už v bitvě u Zborova, stal se důstojníkem a po návratu zůstal ve službách nového státu. Začátkem druhé světové války odešel z protektorátu a jako podplukovník velel československé jednotce u Tobruku. Bylo i jeho zásluhou, že „pouštní krysy“ nakonec přístav ubránily.
V roce 1944 se Klapálek sám přihlásil k československé jednotce v tehdejším Sovětském svazu. Velel nejdřív 3. brigádě, o rok později celému prvnímu armádnímu sboru. Byl u karpatsko-dukelské operace a osvobozování Slovenska a Moravy. V 50. letech čekal Klapálka stejně jako další jeho spolubojovníky komunistický žalář. Nakonec ho režim díky přímluvě sovětského vůdce Nikity Chruščova rehabilitoval.
„Takový člověk se rodí jednou za 100 let a my na něj s úctou vzpomínáme. Byl otcem armády na Středním východě, stmelil muže ze všech směrů a vytvořil silnou armádu,“ říká podplukovník veterán Jan Koukol. Nakonec se Klapálek dočkal rehabilitace a v květnu 1968 dostal nejvyšší vojenské vyznamenání Hrdiny ČSSR. Zemřel v listopadu 1984, pohřben je na pražských Olšanských hřbitovech.
