Moskva chystá poslední formální kroky pro připojení Krymu k Ruské federaci, na samotném poloostrově však narůstá strach, samozřejmě v řadách neruských etnik. Objevují se první mrtví a právo, tentokrát nikoli to mezinárodní, je pošlapáváno dnes a denně.
Svoboda před hlavněmi samopalů
„Na Krymu se konalo referendum, které proběhlo v naprostém souladu s demokratickými procedurami a mezinárodními právními normami,“ prohlásil před poslanci Státní dumy, členy Rady federace a vedoucími činiteli regionů Ruské federace prezident Vladimir Putin. A krátce na to podepsal Smlouvu o připojení Krymu a Sevastopolu k Rusku.
V sále mu všichni tleskali, stejně jako krymský premiér Sergej Aksjonov. Předseda rady ministrů Krymu, který pozval ruské jednotky na poloostrov, aby „ochránily zájmy a svobodu etnických Rusů před ukrajinskými fašisty“. Právě Aksjonov se přitom stal šéfem krymské vlády jen díky samopalům v rukou maskovaných ozbrojenců, kteří na volbu nového vedení dohlíželi. Ostatně maska se na poloostrově v následujících dnech a týdnech stala symbolem totalitní zvůle i absolutního bezpráví.
Sám jsem byl svědkem události, kdy proti členům tzv. domobrany v kuklách nezmohli nic ani uniformovaní policisté: „Tady nemůžete zastavit, jeďte jinam,“ křičeli třeba na policisty u letiště v Simferopolu, když chtěli zaparkovat před vstupní halou. Tu kontrolovali právě příslušníci domobrany, která má na svědomí i únosy nejméně šesti proukrajinských aktivistů, což potvrzuje i organizace Human Rights Watch.
V Simferopolu také zadrželi krymského Tatara, devětatřicetiletého Rešata Ametova, který se 3. března zúčastnil protiruské demonstrace ve správním středisku Simferopolu. O necelé dva týdny později bylo jeho mrtvé tělo objeveno v lese asi šedesát kilometrů od města. Na první pohled bylo evidentní, že byl mučen. A jeho pohřeb se shodou okolností konal v den, kdy v Moskvě Putin s Aksjonovem podepisovali připojení Krymu k Rusku.
Gangsteři a politici
Goblin - takovou přezdívku míval podle policejních odposlechů v 90. letech minulého století muž, který se s podporou maskovaných ruských ozbrojenců stal na konci února krymským premiérem. Jako šéf politické strany Ruská jednota totiž ve volbách před čtyřmi lety získal pouhá 4 % odevzdaných hlasů, což jeho partaji vyneslo tři poslanecké mandáty.
V minulosti však Aksjonov ostatní sám přesvědčoval se zbraní v ruce, jako jeden z vůdců nechvalně proslulého gangu Salem. A své o tom mohou vyprávět i přeživší gangsteři z konkurenční zločinecké skupiny Bašmaki, s nimiž Salem bojoval o sféry zájmu zejména
v Simferopolu. Krvavé střety, kdy jen během jednoho měsíce v roce 1991 bylo zabito třicet lidí, dodnes zůstávají černou kapitolou simferopolského podsvětí.
Na Aksjonovu kriminální činnost, k níž měly patřit i vraždy na zakázku, upozorňovali novináři i politici, proces s ním byl ale nakonec pro nedostatek důkazů ukončen. Dodnes však dluží
někdejšímu ministru průmyslu Kirilčukovi téměř pět milionů dolarů, které si půjčil na založení vlastní politické strany Ruská jednota.
Ani peníze mu však politickou moc nezajistily, proto se v průběhu ukrajinské krize chopil příležitosti a spolu se svrženým prezidentem Janukovyčem požádal o vojenskou pomoc Vladimira Putina, někdejšího špiona, kterého KGB vysadila v NDR. Další události už známe
všichni.
Tataři v zemi nikoho
Pohřeb zavražděného Rešata Ametova jen prohloubil obavy krymských Tatarů z dalšího vývoje. Zpět do náruče matičky Rusi nechce žádný z nich, prakticky v každé rodině vzpomínají na útrapy některého z předků, který byl z Krymského poloostrova na příkaz samotného Stalina v roce 1944 násilně odsunut. A současná přítomnost ruských vojsk Tatarům jen otevřela staré i dosud nezahojené rány.
Dnes na Krymu žije asi 250 tisíc Tatarů, tvoří tak něco přes 12 % z celkové populace. Podle výsledků referenda o připojení k Rusku, resp. účasti na hlasování jich však mnoho z nich
muselo hlasovat a vyslovit se pro, což je naprostý nesmysl. Ani v atmosféře strachu, kterou maskovaní ozbrojenci i ruští vojáci před referendem neustále stupňovali, Tataři hlasovat nechtěli a referendum bojkotovali.
Krymský premiér Aksjonov je sice chtěl „koupit“, když jim nabízel místa ve vládě i navýšení finančních prostředků, a stejně tak jim med kolem pusy mazal i sám ruský prezident Putin. Pravá tvář nových vládců je ale asi jiná. Začalo to snahou uzavřít televizní stanici krymských Tatarů ATR, kdy novináři raději neopouštěli redakci, pokračovalo jejich napadáním na
ulici a končí, alespoň prozatím, smrtí Rešata Ametova.
Není divu, že ve čtvrtích a obcích krymských Tatarů patrolují jejich hlídky, neskrývají však strach z ozbrojených provokací. Vůdce menšiny Tatarů Refat Čubarov sice tvrdí, že
většina krymských Tatarů z Krymu neodejde, přesto se obává vykonstruovaných procesů a uvěznění tatarských aktivistů. Už nyní podle něho zmizely desítky z nich.
Mnozí Tataři proto ruského prezidenta Putina označují za diktátora, stejně jako jejich předci tak mluvili o Stalinovi. A obavy z možného naplnění toho nejčernějšího scénáře naplňují i slova prvního místopředsedy krymské vlády Rustama Temirgalijeva. Ten agentuře Ria Novosti potvrdil, že vláda chce zavést řád na území, které po rozpadu Sovětského svazu neoficiálně obsadili krymští Tataři. Proto prý budou vyzváni, aby se přestěhovali z části území, kde nyní žijí, výměnou za jiné území na Krymu.
