Řekne-li se Sicílie, první, co se každému vybaví, je mafie. Budete-li se po této organizaci pídit, zjistíte, že je i není. Ačkoli vám místní lidé s velkým nasazením a přesvědčivostí budou tvrdit, že mafie na Sicílii už neexistuje, podíváte-li se na titulky novin, zjistíte, že mafie na Sicílii byla, je a bohužel i bude. Je ale také pravdou, že během poválečných let a zvláště v posledních třiceti letech prošla obrovskou transformací. Z převážně vesnické organizace, kdy sehrávala jakousi roli prostředníka mezi státem a nespokojeným, zbídačelým občanem, se změnila na aktivní zločinecký spolek zabývající se pašováním drog, hazardem a prostitucí. Prorostla do státní správy a bohatne ze státních zakázek ve stavebnictví, obchodu s nemovitostmi, v odvozu odpadků a podobně.
Seriozní deník Giornale di Sicilia uvedl, že na Sicílii až 80 procent podnikatelů a obchodníků platí tzv. výpalné výběrčímu, kterému se říká pizzo. V novinách vyšla dokonce přehledná tabulka, kde stálo, že roční obrat mafie činí kolem 75 miliard eur. Každý den prý projde rukama mafie zhruba 200 milionů eur, z čehož jí zůstane 80 milionů. V Palermu podnikatelé platí 200 až 500 eur za den, v Neapoli okolo 200 a například trhovci platí 5 až 10 eur za den. Ovšem když jsem se na tuto skutečnost zeptala místních malých obchodníků, vždy jsem dostala stejnou odpověď: „Mafie byla dřív, dnes ne, a pokud ano, tak jinde, hlavně ve velkých městech, u nás ne.“
Je samozřejmé, že nikdo, a zvláště na Sicílii, se jen tak nepřizná k tomu, že by platil, a tím podporoval mafii nebo by sám byl aktivním členem. Jednou jsme seděli v družném rozhovoru v maloměstském baru s místním mladíkem. Na stole ležely noviny. Z titulků bylo jasné, že právě v tomto poklidném místě zatkli dva velmi schopné mafiány. Zaptali jsme se na to do té chvíle výřečného mladíka a reakce byla okamžitá. V momentě se stal němým a hluchým, dokonce ani gestem či mrknutím nedal najevo, že naši otázku slyšel. Díval se někam skrz nás a pak se zeptal, jestli si dáme ještě pivo, nebo půjdeme. Znovu jsme se už neptali. Tak vypadá omerta - zákon mlčenlivosti v praxi.
Čas od času se zvedne vlna odporu, zvláště mladí lidé ve větších městech se snaží o odpor. Adio pizzo se jmenovala jedna z posledních studentských demonstrací v Palermu. Bohužel výsledky oficiálního boje proti mafii nebývají příliš přesvědčivé. Před časem bylo odstartováno velké tažení proti mafii dopadením Bernarda Provenzana, tři měsíce plnily zprávy o dalších zatčených titulní stránky novin. Na podzim se však už objevovaly jen sporadické noticky o tom, že sestra Provenzana mu do vězení přinesla vlastnoručně upletený svetr.
Jako turista nebo přechodně pobývající občan na Sicílii nemáte šanci se s mafií dostat do kontaktu a není čeho se obávat. A jste-li čtenáři románů o mafii a vydáte se po jejích stopách, nanejvýš dopadnete tak jako já s mými kamarádkami: Když už jsme jako správné tři turistky proběhly různá větší města, řekly jsme si, že nastal čas podívat se do hor. A když do hor, tak do města Corleone, na které jsme byly zvědavé díky románu Kmotr.
Do města jsme přijely z jihu, tedy z hor, a tak se objevilo pod námi. Byl to docela malebný pohled, kochaly jsme se a snažily ulovit nějaký ten snímek. Náhle vedle nás zastavilo auto, z něj vystoupil muž a velice přátelsky nás upozorňoval, že z té skály za námi je ještě hezčí výhled. My, sečtělé Češky, vědomy si toho, že jsme u výspy zločinecké organizace, jsme se tvářily velmi nedůvěřivě. Muž tedy nasedl do auta a že máme jet za ním, on nám tu krásu ukáže. Takovou míru ochoty nám už bylo trapné ignorovat, tak jsme jely. Skutečně nás dovedl na skálu nad městem a výhled byl báječný.
Corleone se pak představilo jako skutečně poklidné a mírumilovné městečko, dokonce až příliš, popravdě řečeno, chcípnul tam pes. Ticho a klid, jen „dědci“ udržovali tradici a v košilích, dlouhých kalhotech a kšiltovkách posedávali před cukrárnou. A kdybychom tam neobjevily ty nejúžasnější cukrovinky na Sicílii, snad by ani nestálo toto zastavení za zaznamenání. Tuto milou vzpomínku pak už neposkvrnil ani fakt, že nejvyššího mafiánského bosse Bernarda Provenzana po třiceti letech hledání nakonec dopadli právě v Corleone.
Městečko si je své nechvalné pověsti vědomo a snaží se, seč může, svoji image vylepšit. Nějakou chytrou hlavu v roce 1998 napadlo uspořádat zde mezinárodní svatbu, čímž se veřejnosti dá jasně najevo, že Corleone je tolerantní, otevřené město, kterého není třeba se obávat. První, komu se této cti dostalo, byla dánská dvojice, která, doprovázena 20 dánskými novináři a dánským konzulem, podstoupila svatební obřad a slavnostní oběd, poté zasadila strom a odjela. Od té doby se tu každý rok odehraje několik takových mezinárodních obřadů.
Nicméně nad veškerou snahou o novou tvář města stále vítězí slavný Kmotr, podporován vždy nějakým novým zatčením.
- Který z nich je mafián? autor: Marie Třešňáková , zdroj: Marie Třešňáková http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/3/250/24977.jpg
- Trhovci musejí za své místo platit autor: Marie Třešňáková , zdroj: Marie Třešňáková http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/3/250/24979.jpg
- Corleone autor: Marie Třešňáková , zdroj: Marie Třešňáková http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/3/250/24981.jpg
- Reklama na balkoně v Corleone autor: Marie Třešňáková , zdroj: Marie Třešňáková http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/3/250/24982.jpg
