Praha – Kateřina Vincourová, která se v roce 1996 jako první žena stala laureátkou Ceny Jindřicha Chalupeckého, se po bezmála šestileté pauze připomíná samostatnou výstavou. Vzdušné geometrické objekty vystavuje v pražské Galerii Jiří Švestka.
„Byla jsem doma s dětmi, což bylo úžasné, moc jsem si to užívala. Ale tak po třech letech se najednou objevila touha, vnitřní přetlak věnovat se sama sobě, svým myšlenkám,“ vysvětlila v pořadu Kulturama sochařka a výtvarnice, co ji od prezentace své tvorby oddálilo a co bylo podnětem k návratu.
V předešlých letech prezentovala Vincourová zejména rozměrná díla, která byla náročná nejen na prostor, ale i na realizaci. Nyní své výrazové umělecké prostředky zredukovala, její nejnovější instalace jsou jemnější.
„Z jednoho bodu jsem začala vypínat do prostoru a okupovat ho citem vůči měřítku a vůči výchozímu bodu, energii,“ popsala vznik prvního objektu pro instalaci v Galerii Jiří Švestka. „Pak jsem kreslila dál a vznikl cyklus kreseb v prostoru, jak jim říkám. Některé věci částečně vycházejí z konstrukce nábytku,“ prozradila.
K tvorbě využívala především gumu a galanterní materiály, které „v ní vzbuzovaly vzrušení“. „Pracovala jsem s fyzičnem konkrétních bytových věcí a zároveň jsem to fyzično srovnávala se životem a lidskou schránkou. Barevnost a intimita předmětů mi napomáhala,“ podotkla.
Podle kurátora výstavy Pavla Švece se Vincourová svými posledními pracemi odklání od dřívějšího stěžejního motivu – prázdnoty konzumního života. V Galerii Jiří Švestka dává více prostoru intimně a citům. „Mé věci jsou určité konstrukce, ale zároveň tím, jak jsou dané – vymezuji nějaký prostor v prostoru –, jsou křehké,“ upozornila výtvarnice. „Kdyby člověk vzal nůžky nebo zakopl, je z nich změť provázků na zemi a celá věc se ztratí – jako život.“
Práce Kateřiny Vincourové jsou v Galerii Jiří Švestka k vidění do 7. ledna.
