Hradec Králové - Před začátkem Rock for People se zdálo, že pátek by měl být nejslabším dnem festivalu. Na programu se objevilo asi nejméně atraktivních kapel, lákadlem byli především Crystal Castles a Irie Révoltés. Po předcházejícím večeru, kdy počasí ochudilo návštěvníky o vystoupení Faith No More a Orbital, se ale mnozí nemohli dočkat konečně pořádného koncertu. Marně. Irie Revoltés nakonec vůbec nezahráli a Crystal Castles byli tragickým zklamáním.
Festivalový areál Rock For People situovaný do prostoru hradeckého letiště tvoří spolu se stanovým městečkem svět sám pro sebe. Zatímco na městské festivaly, kterých se v Čechách doposud moc neobjevilo, dorazí lidé až k večeru a o nic jiného než hudbu tím pádem nestojí, na hradeckém letišti tráví většina lidí celé dny.
Na to, že by mohli návštěvníky po celou dobu zabavit hudbou, pořadatelé Rock For People rezignovali. Festivalový areál tak nabízí celou řádku, z mého pohledu lehce absurdních a na hudebním festivalu snad až nepatřičných, rozptýlení - od rádoby hřiště pro streetball přes divadlo pro děti a kurzy břišních tanců až po vědecko-technickou zónu á la malý chemik.
Kdo něco zná, vyhrává
Jenže lidé se musí nějak zabavit, a zatímco na větších zahraničních festivalech přelétáváte z jedné kapely, kterou si prostě nemůžete nechat ujít, na druhou, na Rock for People se vám poměrně často stane, že nehraje nic, co by člověka lákalo.
A tak nezbývá než se spolu s davem vydat na jednu ze dvou hlavních scén, na kterých se střídají v pravidelném rytmu avizovaní headlineři festivalu. A poslechnout si tak něco, co znáte v lepším případě podle jména. Nebo se bezcílně potulovat mezi stánky a atrakcemi, které pořadatelé a sponzoři roztrousili po areálu. Že by se dalo během dne narazit na nějakou lahůdku i na menších scénách, která by stála za pozornost, je představa pohybující se na hranici utopie.
Vrcholem téhle mizérie byl program pátečního dne. Jak se mi podařilo odposlechnout, ti méně šťastnější neznali nikoho z vystupujících. Ve většině to ale brali vcelku s nadhledem jako daň festivalového života. Osobně jsem na tom byl přeci jen o něco lépe, ale i v mém denním plánu vězela pěkná řádka bílých míst, a tak jsem se nevyhnul šlápnutím vedle.
Odpolední pohoda podle Architects
Především hardcoroví Architects byl v tomto směru pořádný úlet. Myšlenkové pochody člověka, který zařadí kytarovou zběsilost tohoto kalibru na pátou odpoledne - kdy by se kdekdo raději válel na sluníčku -, mi opravdu unikají. Troufnu si tvrdit, že i nemnozí skalní fanoušci Architects, kteří na Rock for People dorazili, by ocenili poněkud odlišné kulisy pro vystoupení svých oblíbenců.
K těm příjemným překvapením naopak patřili holandští Maison du Malheur, kteří hráli přes den v poněkud obskurním, ale o to zábavnějším prostoru jménem Magic Mirrors, nebo veselí synt-popoví The Asteroids Galaxy Tour, kteří roztančili okolo sedmé hodiny večerní T-Mobile stage.
A zase to počasí
Jenže pak se do hlavní role opět pasovalo počasí. Zhruba tři hodiny to vypadalo, že by večerní program mohl stejně jako předcházejícího dne zničit déšť. Na festival se ale nakonec usmálo štěstí. Své vystoupení sice preventivně odvolali Irie Révoltés, ale nad hradeckým letištěm nakonec jen krátce sprchlo a s drobným časovým zpožděním se mohlo vesele pokračovat dál.
Kolem jedenácté se tak na hlavní scéně rozezněla hlavní hvězda večera, kanadští elektro-punkoví experimentátoři Crystal Castles. Ti se bohužel stali největším zklamáním festivalu. Ovšem ne vlastní vinou. Zpěvačka Alice Glass lítala po pódiu, vrhala se mezi diváky, očividně ze sebe vydávala všechno. Škoda, že se chvílemi zdálo, že jí někdo zapomněl zapnout mikrofon.
Nebyl slyšet pořádně ani zpěv, ani melodie. Areálem Rock for People nerušeně duněla jen basová linka skladeb kanadské kapely. Přestože mám skrz naskrz naposlouchaná obě jejich alba, častokrát jsem nebyl schopen rozeznat, jakou skladbu to vlastně hrají. Možná by se dalo spekulovat, že takhle Crystal Castles prostě a jednoduše znějí naživo. Jenže neznějí. Už jednou jsem měl tu čest být na jejich koncertě. Bylo je slyšet a byl to zcela jiný, lepší zážitek. Diametrálně odlišný od toho, co mohli posluchači okusit na Rock for People.
Není divu, že kotel se pod pódiem jen mírně vlnil, očekávaná taneční extáze se ani zdaleka nedostavila. Kapela to nemohla nevycítit, a tak se poprvé z pódia klidila už po půl hodině. Na chvíli se sice vrátila, ale žádné zlepšení se nekonalo. Bylo mi Crystal Castles až líto. Jejich nesporná snaha přišla vniveč, zřejmě kvůli neschopnosti jednoho zvukaře. Jinak si to nedokážu vysvětlit. Po zrušených koncertech Faith No More a Orbital tak dostal Rock for People další těžkou ránu.
Horkýže to nezachrání
Hodně negativní dojem z posledního dne už jen těžko mohli vylepšit na druhé scéně hrající Horkýže Slíže a Monkey Bussines. Spíše naopak. Po pravdě se příliš nevytáhli ani poněkud líně působící Dreadzone, kteří hráli od půl třetí na Youtube stage.
Vrcholem všeho nezdaru bylo, když po skončení večerního programu mnoho nešťastníků zjistilo, že poslední festivalový autobus směr Hradec Králové odjel o celou hodinu dříve než v předchozí dny. A i ten se pro jistotu vydal směr město o více jak deset minut dřív, než měl, a zhruba půl hodinu před koncem programu festivalu. Pěkná řádka lidí tak zůstala uvězněná na silnici před Hradcem. No co, alespoň měli taxikáři žně, že…
Díky za diváky
Kdo si ovšem zaslouží pochvalu a respekt, jsou návštěvníci festivalu. Nepřízni počasí i organizačním nedostatkům navzdory vytvářeli prakticky na všech koncertech fantastickou atmosféru, tančili a bavili se. Dík za těch pár příjemných chvil si tak zaslouží hlavně a především oni. Nepříjemná pachuť z posledních dvou dnů Rock for People ale přesto přetrvává.
