Dokument o lidské vytrvalosti a houževnatosti, ale také mizejícím světě sokolských ideálů. Obyčejného člověka s neobyčejnou vitalitou a ideály představuje snímek Dobrý život sokola Bendy, který tento týden vstoupil do kin.
O „dědovi Bendovi“ vypráví dokumentarista Pavel Jurda s nostalgií i situační komikou. Přibližuje třeba dlouhodobé přátelství sokola z Křenovic s univerzitním profesorem Ishikawou z Tokia, který za Bendou jezdí pravidelně. Naučil se dokonce česky a začal nosit sokolský kroj.
Heslo „ve zdravém těle zdravý duch“ šíří Miroslav Benda i ve Spojených státech. S místními sokolkami si dopisuje od sametové revoluce. Svou bezprostředností dokáže okouzlit i dámy na sokolském plese v Paříži.
„Děda Benda srší neobyčejným optimismem a tím si nejspíš lidi získává,“ domnívá se Pavel Jurda. „Často se zaměřuji na obyčejné lidi, protože se vždycky ukáže, že nejsou obyčejní,“ dodává. Natočil třeba také portrét nevidomého Jana, který se vypraví za indiánským medicinmanem. Jeho cestu sleduje ve filmu Jmenuji se Hladový Bizon.
Dobrý život sokola Bendy nezachycuje jen životní příběh jednoho člověka. Ukazuje také způsob, jakým sokolské ideály překonaly čtyřicetiletý komunistický zákaz. Počet členů organizace navíc v poslední době pomalu roste. Modrobílý cvičební úbor dnes obléká víc než 160 tisíc lidí.
