Chicago – Umělecká díla, na kterých hlodá zub času, zřejmě čeká světlá, tedy barevná budoucnost. Plátna slavných mistrů totiž digitálně oživují američtí vědci. Pomocí laseru a nanotechnologií vracejí vybledlé barvy do původní podoby, milovníci umění je tak mohou vidět tak, jak je malíři sundali ze stojanů. Za zázračným spojením umění a vědy stojí restaurátoři a chemici v Chicagu. Používají k tomu povrchově zesílenou Ramanovu spektroskopii, takzvaný SERS.
Vzorek obrazu menší než hrot jehly ozáří laserem a na základě frekvence odraženého světla pak rozpoznají molekuly původní barvy. „Molekuly v podstatě tak trochu tančí, a to každá jinak. Když se na ně díváme přes rozptýlené světlo, můžeme je spočítat a odlišit jednu od druhé,“ vysvětluje Richard van Duyne, vynálezce metody SERS ze Severozápadní univerzity v Chicagu. Když vědci najdou takové molekuly, které obsahují chybějící barvy, mohou dílo obnovit v digitální podobě. Zdůrazňují ale, že by nikdy originál neměnili. „Pomocí počítačů a digitální technologie se nám tady daří obrazy virtuálně obnovovat. Je to manželství vědy, techniky a umění,“ říká Francesca Casadiová, restaurátorka z Institutu umění v Chicagu.
Francesca Casadiová
„Umělecká díla jsou živá. Reagují na okolí a stárnou stejně jako my. Tato přirozená evoluce je patrná nejvíce na pigmentech. Některé barvy dnes nevypadají tak, jak měli umělci v úmyslu.“
Teď by vědci chtěli svůj experiment posunout do další úrovně. Aby mohli najít původní molekuly, musí nyní z obrazu odebrat malý vzorek a přenést ho do laboratoře. V budoucnu by chtěli laboratoř dostat k uměleckému dílu. „Moje představa budoucnosti je ramanová kamera. Když s ní vyfotografujete Monu Lisu, tak pak v každém pixelu fotografie najdete Ramanovo spektrum, z toho pak můžete vyčíst řádek po řádku, bod po bodu chemické složení tohoto obrazu,“ uzavírá Richard van Duyne.
