Praha - Vychází třídílná monografie Karla Havlíčka Borovského, která vznikla na základě rukopisu tohoto básníka, politika a průkopníka české žurnalistiky. Borovského dosud nejobsáhlejší biografii zpracoval archivář a historik Karel Kazbunda.
Rozsáhlý rukopis K. H. Borovského patří do autorovy pozůstalosti, kterou spravuje Archiv Národního muzea. Kazbunda se studiu zhruba 2,5 tisíce stran pramenů věnoval několik desítek let, zemřel ale v roce 1982 předtím, než byla kniha vydána. Po edičních úpravách vychází až nyní zásluhou archivní správy a spisové služby Ministerstva vnitra.
Borovský (1821-1856) je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Působil v Pražský novinách (přispíval i do přílohy Česká včela), Národních novinách a v časopise Slovan. Národní noviny založil v revolučním roce 1848 a byly prvním česky psaným deníkem. Zveřejňoval v nich své satirické epigramy, „malinké nádoby, do kterých vztek svůj nalévám, aby mi srdce nežral“. Právě v onom pro Evropu a rakouské císařství horkém roce byl Havlíček, ostrý kritik vlády, poprvé zatčen a několik dnů vězněn. V kritice ale pokračoval a následovalo vykázání z Prahy. Odstěhoval se tedy do Kutné Hory, kde založil Slovan, více se ale stáhl z veřejného života a vystupování proti státní moci až po skončení časopisu a dalším soudním procesu v roce 1851.
Vrátil se do Německého Brodu (dnes Havlíčkova), kde prožil část dětství; narodil se v nedaleké Borové, po níž si zvolil přídomek ke svému původnímu jménu Karel Havlíček. Rakouské úřady jej ale chtěly dostat do ještě většího ústraní - bez soudu byl zatčen a deportován do Brixenu v Jižním Tyrolsku. O svém vyhnanství satiricky psal v Tyrolských elegiích. V Brixenu vznikla také básnická skladba Král Lávra, inspirovaná irskou pověstí o králi s oslíma ušima. Kritická jsou i jeho další díla: Křest svatého Vladimíra a cestopis Obrazy z Rus.
Návrat do Čech mu úřady povolily až téměř po čtyřech letech, kdy se písemně zavázal, že nebude pokračovat ve veřejných aktivitách. Bez práce, bez finančních prostředků a s podlomeným zdravím se vrátil do Německého Brodu. Vstup do Prahy mu byl umožněn až koncem července 1856, pár dní před smrtí. Jeho pohřeb pomáhal zařizovat Josef Němec, manžel Boženy Němcové, spisovatelka údajně na Borovského rakev položila trnovou korunu jako symbol mučednictví. Byl mučedníkem opravdu?
„19. století nám má co říci a jistým způsobem ho musíme reinterpretovat, abychom nežili v soudech, které jsou dnes už sto dvacet let staré,“ domnívá se historik Zdeněk Beneš, že má smysl se k takové osobnosti, jakou byl Borovský, vracet, i když napsáno o ní už bylo mnohé.
