Praha - Malým ósackým zázrakem, který magnetizuje každého, komu teče do bot, začala v pátek večer v pražském kině Lucerna přehlídka japonských filmů Eiga-sai 2009. Každý den je promítán jeden film jednoho tvůrce z posledního desetiletí japonské kinematografie. Jde o filmy, které se do běžné české distribuce zřejmě těžko dostanou, určeny jsou ale pro široký okruh publika a srozumitelné i pro Středoevropany, domnívají se organizátoři.
Přehlídku uvedla bláznivá komedie Billiken o tom, proč se olympiáda v roce 2008 nekonala v Ósace. Na letošním, stejně jako na loňském ročníku se diváci setkají s Kiyoshi Kurosawou, tentokrát s jeho snímkem Charisma. Každého výrostka bez rozdílu věku prý pohladí Západ slunce ve 3. okrsku, jeden z nejúspěšnějších filmů posledního desetiletí. Kdo chce poznat duši japonského samuraje, ať jde do kina na snímek Samuraj Soumrak. Kdo nevěří, že může existovat film bez scénáře a dialogu, měl by pro změnu jít na promítání filmu Duo.
V jednom z večerů Anděl přijede na kole, aby potvrdil nebo vyvrátil, že v pomíjivosti je pravá krása. Jisté ale je, že sen dokáže formovat celý lidský život. A k životu, nejen japonských, středoškolaček patří romantické sny. I jindy než jen Na svátek milenců.
EIGA-SAI 2009 - kdy: 23.-29. ledna; Palác Lucerna; filmy jsou v japonském znění souběžně s anglickými a českými titulky;
Eiga-sai 2009 nachystal na japonský filmový týden i doprovodné akce. V sobotu 24. ledna proběhne v Paláci Lucerna Japonský den: v nabídce jsou dílny kaligrafie, ikebana i čajový obřad. Hrát se také bude divadelní představení, proběhne módní přehlídka kimon. Počítá se i s projekcí videodokumentů o Japonsku.
BILLIKEN (23. ledna; režie: Sakamoto Junji; 1996)
Bytostně japonská, dumavě bláznivá komedie z nejjaponštějšího z japonských velkoměst s typickým nádechem nostalgie i sebeironie. Senzační odhalení pravých důvodů, proč se olympiáda v roce 2008 nekonala v Ósace.
ZÁPAD SLUNCE VE 3. OKRSKU (24. ledna; režie: Yamazaki Takashi; 2005)
Jeden z nejúspěšnější japonských filmů posledního desetiletí. Každá generace má svou dobu nadšení a nových bezbřehých možností. Dobu, která při pohledu zpět tak kouzelně voní benzinem, srší elektrickými výboji a dýchá zapadajícím sluncem. Sluncem, které rozostřuje všechny obrysy, až v nás zbude jediný pocit - pocit tepla u srdce. Jak nádherně jsme se dokázali vztekat, jak zarputile jsme dokázali nenávidět - nejvíc ty, které jsme tolik milovali.
CHARISMA (25. ledna; režie: Kurosawa Kiyoshi; 2000)
Po loňském úspěchu Světlé budoucnosti se českým divákům představuje další z mystických fantazií Kurosawy Kiyoshiho, tajuplné puzzle Charisma. Tentokrát se místo v Tokiu divák ocitne kdesi v horách, v podivně prokleté oblasti, jíž lidé, ale i stromy, záhadně opouštějí. Kdo zůstane, musí být v nějakém směru šílenec…
NA SVÁTEK MILENCŮ (26. ledna; režie: Sasebe Kiyoshi; 2003)
Pasáčka a Přadlenu, jasné hvězdy letní oblohy (známé u nás pod jmény Vega a Altair), po celý rok rozděluje Mléčná dráha. Jen jediný den v roce, 7. července, se obě hvězdy roztouženě dotknou. Stejně jsou na tom i Romeo a Julie, které místo Mléčné dráhy odděluje Cušimský průliv - a temné pozůstatky historické nenávisti mezi dvěma sousedními národy.
DUO (27. ledna; režie: Suwa Nobuhiro; 1996)
Originální hraný debut úspěšného tvůrce dokumentárních filmů. Film bez scénáře a bez dialogů, v němž herci spontánně žijí své postavy, kamera klouže po předmětech, jako by v nich hledala smysl slov, jenž mluvčímu uniká. Někde přeci musí být otvor, který vede z klece ven…
ANDĚL PŘIJEDE NA KOLE (28. ledna; režie: Nomura Keiichi; 2004)
Lyrické melodrama, skrz naskrz prostoupené jedinečným, neopakovatelným půvabem prastaré kjótské kultury, která se začíná rozplývat v proudu času. Lze připustit, že v pomíjivosti je pravá krása, i když se jedná o jeden či dva lidské životy?
SAMURAJ SOUMRAK (29. ledna; režie: Yamada Yōji; 2002)
Snímek, který byl v roce 2003 nominován na Oscara. V polovině 19. století se tokugawský šógunát už už chystá zmizet v propadlišti dějin. Mnoho hrdých samurajů má šaty prožrané od myší a místo mečem se ohání motykou. Pod kůží ale meč stále nosí a svým způsobem dennodenně leští jeho ušlechtilou čepel…
/zdroj: Eiga-sai 2009/
