Praha - Intimní osvětlení je pro filmové dějiny stejně významné dílo jako pro dějiny literatury Němcové Babička, tvrdí filmový historik Jiří Voráč, autor knihy o Ivanu Passerovi. Na úspěch jediného celovečerního hraného filmu, který režisér nové vlny natočil v bývalém Československu, navázal i po své emigraci do USA, jeho zahraniční tvorba v Čechách ale není zdaleka tak známá. Voráčova kniha Filmový vypravěč rozmanitostí se jí snaží přiblížit.
Podklady pro zmapování Passerova života a díla sbíral Voráč deset let. „Bylo obtížné překonat jeho ostýchavost vůči publicitě a veřejné prezentaci jeho jména,“ říká o začátcích spolupráce, „což je trošku paradoxní vzhledem k tomu, že působí v americkém filmovém průmyslu. Nicméně poté, co jsem získal jeho důvěru, je velmi otevřený a vstřícný.“
Co byste měli vědět o Passerovi podle Jiřího Voráče:
„Že Intimní osvětlení je takové dílo jako v dějinách literatury Němcové Babička. Sám Passer říkal, že Intimní osvětlení natočil jako film, na který by se mělo chodit jako na návštěvu k babičce, tedy opakovaně a vždy s velkou láskou a zaujetím.“
Knihu Voráč představil a pokřtil na letošním filmovém festivalu v Karlových Varech, kde Passer převzal Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. Na karlovarské filmové přehlídce se oba muži také poprvé setkali v 90. letech, při retrospektivě exilových filmů.
Novosvětská filmařina
Právě v exilu Passer vytvořil většinu svých filmů - vlastně všechny celovečerní kromě Intimního osvětlení (1965). Za významné považuje Voráč především americký debut Zrozen k vítězství (1971), Cutterovu cestu (1981) o integraci vietnamského veterána do „normální“ společnosti, snímek Stalin (1992) a historický film o kazašských dějinách Nomád (2005).
Vidět je budou moci Passerovi fanoušci nejspíše v rámci retrospektivní přehlídky české nové vlny v New Yorku v březnu příštího roku. V září byly představeny snímky Vojtěcha Jasného, nápad odstartovala přehlídka z dílny Miloše Formana v únoru.
Intimní melancholik Ivan Passer
Na Formanových filmech Lásky jedné plavovlásky a Hoří, má panenko spolupracoval Ivan Passer jako spoluscénárista a asistent režie ještě před svým debutem - tím byla povídka Fádní odpoledne (1965). Více z biografie a filmografie: Intimní melancholik Ivan Passer, který krásně vypráví i naslouchá.
