Již po osmnácté, resp. po sedmnácté, mají milovníci grafiky možnost v reprezentačních skvostných prostorách Clam-Gallasova paláce spatřit výsledky celostátní, masově obesílané soutěže - Grafika roku / Cena Vladimíra Boudníka. I letos ji pořádalo občanské sdružení Inter-Kontakt-Grafik ve spolupráci a za podpory města Prahy, Prahy 1, ministerstva kultury a Nadace českého výtvarného umění. Na takhle rozsáhlé výstavy (zde 187 vystavených děl) se píše recenze velmi komplikovaně. Sledujeme navíc výběr z celkem zaslaných 351 prací, navíc od autorů opravdu v širokém generačním rejstříku.
Jak tedy celou záležitost pojmout? Organizátoři až zarputile sledují jasný cíl – představit to nejlepší ze současné české grafiky, akcentovat kvalitu, nechat vedle sebe zaznívat zralé mistry i autory velmi mladé včetně studentů uměleckých vysokých škol. V rozsahu jinde nebývalém připomínat skvělou tradici klasických grafických technik a tisků při logické a dobově podmíněné přítomnosti prací, vytvářených nejnovějšími soudobými počítačovými technikami.
Těmto cílům podřizují i celou instalaci, která je provedena nadmíru decentně, nechává vystavená díla hovořit sama za sebe, preferujíc samozřejmě v oblasti grafiky běžně nezvyklé nebývale velké formáty. Pochvaly hodné je vzorně obsažné popsání vítězných děl, informující o životě i práci autora i o dílu samotném.
Nenechává stranou i nejrůznější experimenty (trojrozměrná velkoprostorová vtipná dvojgrafika Miloslava Polcara Jedna z druhé), atypické formátování (takřka nekonečný pás digitálně vytištěného E-pole Zbyňka Janáčka ), velmi agresivně působící manipulovanou fotografii, provedenou též digitálmím tiskem (Bez názvu Petry Krupíkové). V řadě skleněných vitrín si můžeme vychutnat díla účastníků jedné z kategorií, autorské knihy, kdy autoři používají grafické prvky a technologie (komplexní podobou v této kategorii příjemně překvapil Martin Raudenský s knihou Darmo mluvit).
Vzorně sestavené poroty měly štěstí – i úroveň všech dalších kategorií byla vysoká a zjevně bylo opět z čeho vybírat. Čestnou cenu poroty v kategorii grafických listů větších než A4 získala za svoji suchou jehlu Manhattan Marie Filippovová, která harmonicky využila možné postupy při práci s kolorováním suché jehly. Statutární cenu získal zajímavý hlubotisk Jiřího Samka Parkoviště, který zcela svěže využil možností tisku z hloubky ke křehké barevné a plastické, zcela současné kompozici. Možná je škoda, že toto dílo nebylo instalováno na místě, které by dalo výtvarnému řešení lépe vyznít.
Malé formáty měly výrazně nižší účast, zde zabodoval Petr Štěpán s Malou kantátou, výrazně poetickým dílem, které střídmými prostředky uchvacuje diváka na cestě k prožití duchovní hloubky. Studentské práce měly v čele porotami správně vybrané a nečekaně zralé práce Vojtěcha Pálky (třídílny cyklus digitálního tisku Zrcadlo, pracující velmi efektně – a vtipně - se šrafurou v intimní scéně z každodenní zamlžené koupelny) a barevnou střídmou, a přesto orgii Kateřiny Lehké, pojmenovanou Stopy města. Ta využila počítačových technologií, vtipnou analýzou podtrhla subjektivní vnímání barevných městských stop.
Marie Blabolilová byla oceněna v další kategorii, zabývající se tiskem z hloubky. Její čárový lept Na poličce prokázal autorčinu bravuru, zatímco stálá vítězka nejrůznějších ročníků soutěže Jaroslava Severová v nelehké konkurenci představila svůj počítačový boj s filosoficko-matematickým chápáním chaosu (Lines 10 Dsč).
Cenu Vladimíra Boudníka, která je udělována za výrazný umělecký přínos žijícímu českému umělci, porota udělila Jiřímu Lindovskému (vedoucímu ateliéru grafika I na pražské AVU). Vítězi je každoročně věnována samostatná prostora, což Lindovský s ukázkami svých špičkových prací dokonale využil. Nádherně (a naštěstí zcela apoliticky) souzněl koncem sedmdesátých let s dodnes nezestárnuvšími trendy vnímání dynamiky doby - jeho linority a kresby letadlových motivů nezestárly, další putování návaznými technologiemi rozšiřovalo skvostným způsobem autorův záběr – viz. přenos kresby přes rytou fólii do sítotisku. Jeho okouzlení technickými strukturami trvá a dokáže je neobyčejně lehce přenést na vnímavého diváka.
Tato výstava ve výstavě je nádherným vykřičníkem za povedeným ročníkem. Vybral jsem si nejméně dvacet dalších děl, která nenechávají návštěvníka v klidu, to však je zážitek nepřenosný. Stačí přece jen na pár hodinek zajít do Husovy ulice a určitě budete nadmíru potěšeni.
Grafika roku / Cena Vladimíra Boudníka. Kde a kdy: Clam-Gallasův palác, Husova 20, Praha 1; denně mimo pondělí 10:00 - 18:00. Výstava potrvá do 1. dubna t.r.
