Praha - Na začátku 20. století vyrostly v Praze přes Vltavu tři nové mosty. Vedle dřevěného Libeňského v roce 1902 a Čechova mostu v roce 1908 byl otevřen 6. února 1912 kvůli holešovickým jatkám Hlávkův most - třináctý pražský přesvltavský železobetonový a tramvajový most na místě stejnojmenného dřevěného. Zajímavostí je, že jako jeden z mála pražských mostů nebyl nikdy přejmenován.
Za svůj vznik vděčí most pojmenovaný po českém architektovi a mecenáši Josefu Hlávkovi (1831-1908) zřízení jatek v roce 1895 v Holešovicích. Ústřední pražská jatka (od roku 1983 Holešovická tržnice) zde vznikla po nařízení, že nikde ve vnitřním městě se nesmí porážet dobytek. A právě nový most měl pomoci dopravovat do jatek dobytek.
Hlávkův most, nyní součást Severojižní magistrály, spojuje Florenc a Holešovice přes ostrov Štvanice. Na tento ostrov vedla v 19. století jediná přístupová cesta, můstek z Karlína. V roce 1898 Praha odkoupila ostrov od soukromého majitele a poté na něj nechala postavit dřevěný prozatímní most, nazývaný most přes ostrov Velké Benátky (starší název Štvanice).
Hlávkův most, který nahradil tento dřevěný most, byl stavěn ve dvou etapách v letech 1909-1912. Nový most, široký i s chodníky 16,8 metru a dlouhý 297,4 metru, překlenoval dvě vltavská ramena a ostrov Štvanici pomocí sedmi oblouků (nad Vltavou tři, nad Štvanicí čtyři).
Kratší část mostu z Těšnova na ostrov byla postavena podle návrhu Jiřího Soukupa z oceli, architektonicky na této části mostu spolupracoval Mečislav Petrů. Druhá, delší část mostu, částečně nad ostrovem Štvanicí a nad řekou, byla z betonu. Tento úsek mostu byl navržen Františkem Menclem a architektem Pavlem Janákem. Konstrukčně rozdílné části byly výsledkem kompromisu mezi zastánci mostní konstrukce ocelové a vyznavačů moderních konstrukcí betonových.
„Ta betonová část byla unikátní,“ upozornil historik architektury Zdeněk Lukeš. „Poprvé se architekt pokusil beton nemaskovat. Používal se už v 19. století do mostních pilířů, ale vždycky se obkládal kamenem, soudilo se, že beton v surové podobě nemůže dobře esteticky působit. A Janák právě na Hlávkově mostu dokázal, že to možné je.“
Velká pozornost byla věnovaná výtvarné výzdobě nového mostu. Nad záhlavím ostrovních pilířů jsou 2,65 metru vysoké reliéfy, jejímiž autory byli žáci Josefa Václava Myslbeka: na straně po vodě sochař Bohumil Kafka a na protilehlé straně Ladislav Kofránek.
Medailony zavěšené v cípech hlavní klenby představují 12 portrétů tehdejších radničních představitelů, kteří měli co do činění se stavbou mostu. Jejich autory jsou sochaři Otto Gutfreund a Josef Mařatka. Výtvarnou dominantou jsou však velkorozměrné plastiky sochaře Jana Štursy, nazvané „Práce“ a „Humanita“ a umístěné na začátku mostu na holešovické straně. „Zajímavé je, že most se jmenuje po Josef Hlávkovi, ale jeho portrét tam původně nebyl, ten tam byl osazen až v 80. letech, podobně jako portrét architekta Pavla Janáka,“ doplnil Lukeš.
V letech 1958-1962 byl most rozšířen na dvojnásobek, aby vyhovoval plánované trase magistrály. Při této příležitosti byla ocelová část mostní konstrukce, mezi ostrovem Štvanice a Těšnovem, nahrazena konstrukcí ze železobetonu. Funkce tramvajové dopravy zůstala zachovaná.
V současnosti je v Praze 19 mostů přes Vltavu, z toho 12 silničních, čtyři železniční, dva pro pěší a jeden tramvajový. Zatím poslední, devatenáctý pražský most přes Vltavu, Lochkovský most na pražském okruhu R1, byl zprovozněn 20. září 2010, před ním byla dlouho (od července 1984) posledním přesvltavským mostem Trojská lávka pro pěší.
