Praha – Prostřednictvím literární tvorby se lze dotknout věcí, kterým se nevěnují politici. Je důležité na situaci nahlížet i očima našich nepřátel, nikdy totiž neexistuje pouze jeden příběh, jedno utrpení či jedna spravedlnost. Tak hodnotí funkci literatury izraelský spisovatel David Grossman, jehož knihy byly přeloženy do třiceti jazyků. O Grossmanovi se píše jako o „svědomí národa“ či o „skutečně prvním globálně uznávaném izraelském spisovateli“. Nyní zavítal do Prahy na veletrh Svět knihy představit svou knihu Mít s kým běžet.
„Byl-li kdy v Izraeli někdo jako Martin Luther King, pak to byl David Grossman dnes,“ napsaly izraelské noviny v roce 2007, kdy izraelský spisovatel dostal prestižní literární cenu a pronesl v Tel Avivu kritickou řeč na adresu politiky Ehuda Olmerta. „Sám sebe považuji za osobu, která má zdravý rozum a chápe, čeho se má dosáhnout, co se má, či nemá dělat,“ prohlásil věhlasný spisovatel, který patří spolu s Amosem Ozem mezi nejviditelnější kritiky radikální izraelské politiky.
Grossman prosazuje dva samostatné státy – izraelský a palestinský. „K uskutečnění takového cíle by byli třeba odvážní vůdci, a to jak na izraelské, tak na palestinské straně,“ míní Grossman. Zajištěny musejí přitom být bezpečnostní záruky pro Izrael, vyřešit se musí i otázka práva na návrat.
David Grossman:
„Po tolik let nežijí Izraelci a Palestinci takový život, jaký by žít měli, žijí životy paralelní. Pouze mír umožní, aby tento život skutečně mohl začít.“
Ve své knize Žlutý vítr popisuje Grossman drsnou realitu konfliktu. Izraelci ho za syrový pohled z konce 80. let neměli příliš v oblibě. „Nemohu říci, že by teď byli politici více sebekritičtí,“ podotkl spisovatel, podle jehož názoru sám plní produktivnější roli prostřednictvím psaní, než by plnil v případě politického angažování.
Grossman v Praze podepisoval český překlad své knihy Mít s kým běžet, která pojednává o dětech ulice, jež hledají samy sebe. Kniha je zakončena vítězstvím lásky a empatie nad lží a zlem. „Mí dva hrdinové jsou neobyčejní, nejsou totiž cyničtí. Mladí lidé ale musejí být naivní a idealističtí,“ konstatoval spisovatel.
Ženský pohled na svět východiskem z krize?
Podle Grossmana by mohl být cestou z krize, kterou produkuje mužská touha po moci, ženský pohled na svět a jejich způsob prožívání. V jeho knihách hrají často stěžejní roli právě ženské hrdinky. „Ženy jsou skeptičtější k systému vytvořenému muži, proto mohou být autentičtější vůči svým životům i životům svých příbuzných,“ dodal Grossman.
