Paříž/Praha - Pařížská aukční síň Christie´s dnes draží typizovaný plastový dům ve tvaru létajícího talíře Futuro, jednu z ikon moderního designu, která vznikla v roce 1968 podle návrhu finského architekta Mattiho Suuronena. Předpokládá se, že nový majitel zaplatí za jeden z několika mála kusů tohoto příbytku, které jsou stále v soukromém vlastnictví, 150 až 200 tisíc eur (4 až 5,4 milionu korun).
Suuronen pracoval na návrhu obydlí, které mělo být dostatečně lehké k přenášení helikoptérou a také levné, aby mohlo být masově vyráběno, čtyři roky. Futuro bylo poprvé uvedeno na výstavě v Londýně v roce 1968, poté se jednoduchý oválný příbytek na teleskopických výsuvných nohách prodával tak jako dnešní katalogové domy a sloužil převážně k rekreaci.
Jak říká architekt Václav Aulický, autor žižkovského televizního vysílače, konec 50. a celá 60. léta byla ve znamení velkoprostorové prefabrikace, průmyslníci se nadchli myšlenkou výroby prvků i celých domů v továrně, k čemuž přispěly myšlenky Bauhausu a také opojení technikou, lety do vesmíru a levná ropa, ze které se vyráběly sklolamináty a tvrzené polyuretany. Podobných modelů byla celá řada.
Některé exempláře Futura s oválnými okny a výklopným schodištěm jsou dodnes k vidění například ve Skandinávii, Británii, Spojených státech či Rusku, kde se užívají jako obytné domy, kanceláře, restaurace či rekreační objekty. Několik domů skončilo i v muzeích.
Podle Aulického za postupným poklesem zájmu o obydlí z umělých hmot stojí malá nosnost těchto konstrukcí, zejména ale studenost a uzavřenost umělých hmot.
