Proč by člověk nemohl mít v naší malé republice velké cíle? ptá se manažer dívčí skupiny 5Angels. Pětice holek na prahu puberty, které také nemíří nízko. Jejich snem je vyprodat jednou Madison Square Garden a jejich „trenér“ si vzal za své je tam dovést. Za každou cenu? Světí účel prostředky, i když jde o děti? Dokument Show! Bohdana Bláhovce je „návodem“, jak se dělá šoubyznys.
Bláhovec při vybírání tématu svého absolventského filmu na pražské FAMU věděl, že se nechce zabývat nějakým a priori intelektuálním tématem. Chtěl si prý vybrat něco obyčejného, na první pohled možná trochu povrchního, a nabídnout jiný úhel pohledu. Tedy ne palčivý problém z třetího světa, ale něco z „našeho“, co se nás dotýká, i když ona problematičnost není možná tak zjevná.
„Zvolil jsem si téma fungování šoubyznysu. Je to prostředí, které je neustále kolem nás a všichni jsme v něm namočení. Často se vůči němu vymezujeme, ale stejně mu neutečeme,“ upozorňuje Bláhovec. „Mám v sobě vůči šoubyznysu divnou ambivalenci. Mám ho vlastně rád, fascinuje mě, ale zároveň mě naprosto vytáčí celou tou svou umělostí,“ přiznává.
Na stejných protikladech je založen i jeho dokument, v němž po dva roky sledoval uměle postavenou náctiletou skupinu 5Angels. Přestože snímek svádí k jednoznačnému odsouzení manažera dívčí skupiny coby cynického příživníka na pětici andílků, nebo naopak k zastávání se ho jako přísného srdcaře (děcka potřebuju pevnou ruku, jestli z nich má něco být…), 5Angels a jejich „výrobce“ jsou jen zástupcem obecnějších postupů v téhle branži. Možnost udělat v šoubyznysu z kohokoli cokoli je stejně fascinující jako nechutná. Kde je míra obou výše zmíněných výkladů? „Myslím, že každý pochopí podle toho, kým sám je, co si z toho zvolit,“ předpokládá Bláhovec.
V dokumentu se mihnou někdejší dětské hvězdy, které šoubyznysovou mašinérií prošly brzy (a které se s ní, na rozdíl od mnohých jiných, v dospělosti dovedly celkem dobře vyrovnat), jako Dara Rollins nebo Filip Renč, jenž režíruje muzikál s 5Angels. Napsal ho pro ně Michal David, který je v šoubyznysu jako ryba ve vodě a přes něhož se Bláhovec dostal k dívčí skupině. „Setkali jsme se s manažerem, a když jsem viděl, jak o té věci mluví ryze pragmaticky, spíš jako inženýr než jako člověk od umění, řekl jsem si, že to je zajímavé pozorovat formování na dětech. Díky tomu ten proces bude viditelnější. Když formujete dospělého člověka, bude mít vždycky vlastní názor, může se nějak vymezit, děti ho ale nemají,“ domnívá se dokumentarista.
Manažer s natáčením souhlasil, bral ho jako dobrou PR příležitost (takže asi moc nepřekvapí, že z výsledku nadšený není). „Myslím, že se občas před kamerou předvádí, v některých situacích by se bez kamery choval jinak. Snaží se násobit pozici trenéra, čímž si trochu nešťastně nabíhá na vidle víc, než by musel, protože je to jen hyperbola jeho führerství,“ obává se Bláhovec. „Musí pochopit, že film o něm je upřímný, a přestože je mu nepříjemné to, co vidí, tak vidí pouze sám sebe.“
Dokument Show! rozhodně reklamou není (pomineme, že negativní reklama je taky reklama), ale tvůrci se ani nepokouší o zesměšnění nebo pranýřování. Shazování členek kapely by bylo koneckonců jen obdobou jejich využívání. I když samozřejmě sestřihem natočeného vznikne vždy určitá zkratka, není v něm nic, co by se nedělo a co je na hraně pobaveného úžasu a znechuceného mrazení. Ať jsou to manažerova varování, že zpěvačka nemůže být sádelnice, či píseň o jogurtech, která dívky redukuje na zboží prodávající zboží. Nejděsivější je ale deformace vztahu mezi manažerem (jehož navíc 5Angels živí) a jeho dcerou, která je zároveň členkou kapely, jedinou, která si svou „kariéru“ nevybrala. A přístup ostatních rodičů? Povětšinou zní: když ono to ty holky baví…
Bláhovec mnoho situací nahlíží přes akvárium, jež je takovým leitmotivem celého dokumentu. Naznačuje prostor, v němž se každý pohybujeme, mnohdy zmatení průhledností stěn, které dávají člověku mylný dojem, že jeho svět je širší, než ve skutečnosti je. Přitom jsme jen v omezeném prostředí, které nás ale formuje. I manažer 5Angels by se pravděpodobně choval jinak, kdyby dělal něco jiného.
Úspěch Show! na festivalu dokumentů v Jihlavě, kde získal cenu diváků, je důkazem, že lze z jednoho akvária do druhého přeskočit - v tomto konkrétním případě z intelektuálního (jak ho nazývá sám dokumentarista) do šoubyznysového, vůči němuž se to první tak rádo vyhraňuje. Film ukazuje jeho uměle pozlátkový svět zase z jiného pohledu. Bohdan Bláhovec si přeje, aby na jeho dokument zašli i ti, kteří tomuto pozlátku věří: „Budu opravdu nejspokojenější, když ho uvidí lidé, kteří mají nekriticky rádi prostředí šoubyznysu, kteří se dojímají u písní Michala Davida, protože to je pro ně sentiment. Budu rád, když uvidí, co je za tím.“
Film vznikl v koprodukci České televize.
