Cyklus Velikáni filmu uvádí v pondělí 20. 2. 2012 v 20:55 film Carlose Saury Carmen. Ve své době tento umělecký počin, který novátorsky propojil tři roviny, zkoušku divadelního představení, soukromý život účinkujících i slavnou Bizetovu operu, sklidil zaslouženou pozornost. Na 36. MFF v Cannes 1983 získal film Cenu za umělecký přínos.
Saurova Carmen, která je postavená především na choreografii Antonia Gadese je inspirována spíše knihou Prospera Mériméeho, než pozdějším operním dílem. Saura i Gades využívjí španělské tradice a vkládají odkazy na místní kulturu. Svět divadla a reálný život umělců se navzájem ovlivňuje, reálné konflikty jsou vyjádřeny s mnohem větším důrazem neboť v sobě nesou koncentrovaný náboj nacvičovaných scén. Naopak fiktivní postavy se prolínají do životů skutečných herců a tvůrců. Divák často netuší, jestli se ještě dívá na kus uměleckého díla, nebo sleduje reálnou situaci. Celek pak působí až mysticky.
Carlos Saura neoblékl film do poutavé výpravy, naopak vše se odehrává ve strohých kulisách zkušebny. O to více ale na sebe strhávají pozornost lidské vášně, které propukají ve vteřině, změnou rytmu, pohledem, postojem. Ačkoli se nejedná o čistě taneční film, tanec má prostor výsadní. Ve snímku je kladen důraz na tvůrčí proces vzniku díla. Konkrétně se Saura opírá o rytmy smyslného flamenca, jehož prostřednictvím je divákovi tlumočen děj. Flamenco filmu zároveň dodává potřebnou vášeň, energii a atmosféru, kterou režisér ještě dokresluje tím, že nechává znít dech účinkujících, ale i samotné ticho, těhotné nahromaděným napětím. Zvuková stránka filmu je nedílnou součástí celku, kterou se vytváří rytmus, napětí a dramatičnost.
Carmen je druhým dílem Saurovy taneční trilogie. Prvním příspěvkem byl snímek Krvavá svatba z roku 1981, třetím pak Čarodějná láska z roku 1986. Všechny tři filmy kromě tance a jména režiséra spojuje také choreograf, tanečník a herec Antonio Gades, jenž na všech filmech spolupracoval na několika úrovních. Právě jeho choreografie, má na výtečném vyznění filmu lví podíl. Zároveň si zahrál i titulní mužskou roli Antonia.
Dalším ze stavebních kamenů filmového opusu je hudba, které dominují španělské tradiční nápěvy a flamencové rytmy sjednocené uhrančivým výkonem kytaristy Paca de Lucíi.
Carmen - Hrají: A. Gades, L. del Solová, C. Hoyosová, P. de Lucía a další. Režie Carlos Saura (ve španělském znění s titulky).
Carlos Saura (*4. leden 1932) je významný španělský filmový režisér a hlavní představitel evropského psychologického filmu. Jeden z nejuznávanějších světových filmařů. K filmu se dostává ke konci 50. let. Debutoval dokumentem Cuenca (1958), následoval film Los golfos (1960) který otevřel španělské kinematografii cestu k neorealismu. La caza (1965) je analýzou ran, které přinesla občanská válka, film získal cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. Ve spolupráci s producentem Elíasem Querejetou vznikl i film Peppermint frappé, psychologická sonda do následků represí Francova režimu. Jeho nejlepším obdobím jsou 70. léta. Ana a vlci je jeden z nejzajímavějších Saurových filmů, v hlavní roli se objevuje Geraldina Chaplin a její postava Any se vrací do volného pokračování filmu Mamá cumple cien años. Film La prima Angélica (1973) získal speciální cenu poroty na festivalu v Cannes. Film Elisa, vida mia (1975) poctěný cenou v Cannes, je pravděpodobně Saurovým mistrovským dílem, s mnoha autobiografickými rysy.
V 80. letech začíná spolupracovat s tehdejším předním tanečníkem flamenca Antoniem Gadesem. Převedl na filmové plátno jeho taneční představení Bodas de sangre (1981) a započal tím nový směr svých hudebně tanečních filmů. Jeho Carmen 1983 byla nominována na Oscara. V roce 1985 natáčí v Costa Rice ambiciózní projekt o hledání El Dorada. Z roku 1989 je La noche escura, z roku 1990 Ay, Carmela!, filmová adaptace stejnojmenné divadelní hry. V roce 1991 natáčí Buenos Aires film El Sur a roku 1994 začíná točit Flamenco, v roce 1997 v Argentině pak film Tango. V roce 1999 má premiéru Goya en Burdeos, z roku 2001 je Buñuel a La mesa del rey Salomón.
Následují hudební snímky Salomé 2002, Iberia (2005) a Fados (2007) v portugalské koprodukci. Mezi jeho posledními filmy vynikají ještě El séptimo (2004) a Já, Don Giovanni (2009). V roce 1992 dostal Saura Zlatou medaili od Academia de las Ciencias y las Artes Cinematograficas de Espanha a roku 1994 titul doctor honoris causa na Univerzitě v Zaragoze.
Antonio Gades vlastním jménem Antonio Esteve Ródenas se narodil v chudé rodině 14. listopadu 1936 ve městě Elda (Alicante). Jeho otec, republikán, odjel do Madridu jako dobrovolník na obranu Španělské republiky. V jedenácti letech Antonio přestal docházet do školy a začal si hledat práci, aby pomohl rodině. Nejprve jako pomocník ve fotografickém studiu Gyenes a potom v tiskárně madridského deníku ABC. Začal tancovat ve varietních vystoupeních v madridském Circo Price, kde ho brzy objevila tanečnice Pilar López a povolala do své skupiny. V souboru zůstal celkem devět let a jako první tanečník se s ní poprvé vydal na turné po Japonsku v roce 1960. Po celém světě poté prezentovali vystoupení El sombrero de tres picos, El amor brujo a El concierto de Aranjuez. V tomto období vytvořil i své první dílo Ensueño a Pilar ho pokřtila uměleckým jménem Antonio Gades.
V těchto letech přichází jeden z dalších rozhodujících okamžiků v Gadesově životě: setkání s poetickým světem Federika Garcíi Lorky, velkého andaluského básníka a oběti frankistického režimu. V roce 1962 začalo i jeho působení v Itálii: Antónu Dolinovi pomohl připravit baletní vystoupení Ravelova Boléra pro římské Teatro dell'Opera; dále tři díla Garcíi Lorky pro Antología del ballet; byl choreografem a prvním tanečníkem spolu s Carlou Fracci v jedné z verzí Carmen na festivalu Due mondi ve Spoletu, řízeného Giancarlem Menottim; 20. prosince 1962 debutoval jako první tanečník a mistr tanečního souboru v milánském divadle La Scala (Carmen a Fallova Čarodějná láska); účinkoval v různých televizních programech a natáčel film s Vittorio Gassmanem. V La Scala pobyl celkem devět měsíců.
Poté co opustil companía Pilar López, položil v letech 1963 a 1964 první základy budoucího Ballet de Antonio Gades. Se svou companía vystupoval na oslavě 100. výročí Casa de España v New Yorku a jako sólista v choreografii El amor brujo se souborem chicagské Opery. Poté se svým baletem v roce 1970 triumfoval v pařížském Odeónu, a to za doprovodu kytaristy Paco de Lucía.
V roce 1980 byl Ministerstvem kultury odvolán z místa ředitele. Spolu se členy Balletu, kteří soubor opustili na důkaz solidarity s Gadesem, vytvořil Grupo Independiente de Artistas dela Danza (GIAD). Skupina debutovala v srpnu 1980 ve španělském městě Pamplona a poté odjela na turné po celé rodné zemi a po Spojených státech. Po návratu v prosinci 1980 se setkal s režisérem Carlosem Saurou a v roce 1981 se z choreografie Bodas de sangre zrodil celovečerní film, ve kterém Gades hrál hlavní roli po boku Cristiny Hoyos. Tanečnice, choreografka a nyní ředitelka Ballet Flamenco de Andalucía, Cristina Hoyos, byla Gadesovou taneční partnerkou po celá dvě desetiletí.
Ve spolupráci s Carlosem Saurou v únoru 1983 vznikl film Carmen. V roce 1994, kdy se soustředil hlavně na vytvoření nového souboru, vrátil se ke spolupráci s Carlosem Saurou a podílel se na přípravě jeho filmu Flamenco. Stal se držitelem mnoha dalších tanečních a divadelních cen.
Gades žil naplno jak na jevišti tak i mimo něj. Oženil se celkem čtyřikrát a měl spoustu dalších milostných vztahů. Geniální umělec - tanečník, choreograf a herec - Antonio Gades zemřel ve velkých bolestech v Madridu 20. července 2004 ve věku 67 let na rakovinu, se kterou bojoval několik let.
Carmen ve filmu
Z mnoha filmových adaptací Carmen stojí za připomenutí např. originální muzikálovou úpravu americké filmu Otto Premingera Carmen Jones. Švýcarský film Carmen (1998) je záznamem představení na salzburském festivalu, jež nastudoval Herbert von Karajan ten také snímek režíroval. Zcela osobitou, aktualizovanou verzi námětu podle Meriméeovy předlohy natočil Jean-Luc Godard pod názvem Prénom Carmen (1983, Křestní jméno Carmen). V klasicky pietním a bohatě výprávném hávu, se slavnými operními pěvci realizoval Bizetovu Carmen /1984) Francesco Rosi.
