Praha - Milovníci klasické hudby dozajista znají Dobře temperovaný klavír z pera skladatele Johanna Sebastiana Bacha. Tanečníci z berlínského dvorku včera ukázali, že nemusí jít striktně o „kravatový“ zážitek. Skupina Flying Steps tančící breakdance si to s temperovaným klavírem rozdala tváří v tvář – v teniskách a kšiltovkách. A zvedla z křesel celé karlínské divadlo.
Jejich sestava sesbírala ty nejlepší tanečníky přes Japonsko až po Libanon. V souboru mají Flying Steps čtyři mistry světa v breakdance, což je vůbec největší počet v jednom seskupení. Představení kombinující moderní pouliční styl na podklad vážné hudby z nich právem udělalo hvězdy, na něž čekají po celém světě vyprodaná divadla. Česku vyčlenila formace hned tři večery v Karlíně.
„Tančit na hip-hop je poměrně snadné, stačí chytnout rytmus a tančit s ním. Ale tančit Bacha znamená překládat tlumenou hudbu bez úderů do pohybů těla v našem stylu,“ vysvětluje ve zkratce zakladatel souboru Vartan Bassil. S nápadem ztvárnit Bachovu hudbu za ním přišel operní režisér Christoph Hagel. O Flying Steps prohlásil, že tančí „s takovou přesností a ostrostí, jako když Bach skládal hudbu“.
Skok sem, tam, ruka, noha…?
Sedm mužů a jedna žena, odlišné taneční styly, vzájemné pochopení a láska. Děj vizualizace Red Bull Flying Bach se točí kolem skupiny nacvičující breakdance na Bachovy fugy. Když v tom se objeví tajemná žena, která si spíš než s modernou rozumí s výrazovým tancem. „Tvrdí hoši“ ji mezi sebe nechtějí přijmout, jeden z nich však podlehne jejímu kouzlu a létají jiskry. Japonka Yui Kawaguchi se ve finále stává součástí pánské sestavy a jejím plnohodnotným členem.
Flying Steps předvedli to nejlepší ze svého umění. Točení na hlavě, stojky, výskoky, obraty, co jen chcete. Jak to ti pánové vlastně dělají? Do všeho navíc zapojili i kus divadelnictví a humoru, takže se netváří jen jako „přišel jsem si zatancovat a tím to pro mě hasne“. Dbají na výraz i lidskost, díky čemuž si je zkrátka musíte zamilovat. Ostatně i breakdance v kombinaci s něžnou baletkou Yui funguje paradoxně na výbornou, stejně jako její finální přetvoření v moderní tanečnici.
Formace překonává bariéry mezi městskou a klasickou kulturou. Mimo Bachův klavír vložili do vystoupení i vizuální projekci, ale také klasickou beatovou hudbu ze záznamu, která jedině umocnila a osvěžila následující klavírní linky. Publikum odměňovalo vystupující za jejich výkony potleskem i v průběhu a svou přízeň jim prokázalo i na konci prostřednictvím „standing ovation“.
Nejmladšímu členovi týmu je dvacet let. Od roku 1993 sídlí mistři v létání vzduchem v berlínské čtvrti, kde vyučují další talentované zapálence. Vizualizace Dobře temperovaného klavíru je něco tak výjimečného a zábavného, že jen tři večery si na jeho vychutnání nestačí.
