Praha – Takové proudy desítek tisíc lidí nezažívají Holešovice každý den. Ucpaná doprava, hloučky skupinek ve Stromovce a nálet na pouliční stánky s občerstvením – to vše mělo svůj důvod. V hlavním městě zakotvil Aerodrome festival a s ním i vytoužení headlineři System of a Down. Pod širým nebem odehráli pánové vynikající koncert bez zbytečné pompéznosti a naopak s příjemnou civilností. Praha na ně čekala patnáct let.
Zatímco se z fronty za branami vytvořil obrovský, nekončící chumel návštěvníků, pódium ovládli metal-coreoví Killswitch Engage. Jejich vizáž odpovídala spíš devadesátkovému tréninkovému úboru na běh, ale kdo pětici zná, moc dobře ví, že by se kolikrát dalo pochybovat o její příčetnosti. V rozpáleném slunci však bez debat odehráli druhý nejlepší set festivalu (pár oplzlých řečiček přivítali fanoušci s nadšením, konec konců jde snad už i o folklór), takže i obyčejně zadumaní metalisté pochvalně přikyvovali hlavami.
Nečekaný úspěch sklidila i irská celtic banda Flogging Molly, která v lidech probouzela spíš taneční choutky (ačkoliv české amatérské pokusy tančit irské tance kolikrát vypalovaly přihlížejícím sítnice). A punková legenda NOFX se k vystoupení postavila „fucking“ po svém. Jejich výkon zněl však vcelku monotónně a ve srovnání s nadcházejícími Systemy bila ona instrumentální jednotvárnost do očí dvakrát víc.
Asi nikdo nečekal, že by americko-arménská formace přivezla oslňující ohňostroje nebo polonahé tanečnice. Jejich střídmá show a civilnost přesto velice (příjemně) překvapila. System of a Down mají totiž kvanta kvalitního materiálu, o nějž se mohou bez problémů opřít a postavit na nich celou show - cokoliv dalšího je u nich zbytečné. Nikdo z fanoušků tak nemohl být zklamaný, protože zazněly všechny zásadní skladby jako Toxicity, Sugar, Chop Suey!, Hypnotize, Lonely Day, Suite-Pee, Question! … takhle by se ostatně dalo pokračovat až donekonečna.
Celá akce nabrala během dne trochu zpoždění, a tak se frontman Serj Tankian ani doprovodný zpěvák a kytarista Daron Malakian nezdržovali řečněním. Nepřipouštěli tak žádné prostoje, dokonce ani mezi skladbami - jakmile skončil song, publikum už vřískalo radostí nad vyhrávkou z dalšího. Velký potlesk následoval hlavně v momentě, kdy si kapela sypala popel na hlavu za to, jak dlouho v Česku nehrála.
Systemové mají přísné fanoušky. Neplatí tedy, že by je jakkoliv odměnili, kdyby hráli úplnou „tužku“. O propadáku ale nemůže být naštěstí řeč. Tankian brázdil pódium nenásilným tancem, zvedal posvátně ruce k nebi a basák Shavo Odadjian neustále kroutil hlavou s pověstným vousatým copánkem. A atmosféra? Naprosté nadšení, radost z muziky a překvapení, že muzikanti nevypadli z formy. Zážitek s velkým Z.
