Praha - V poslední době stále více posloucháme zprávy o tom, že české firmy krachují nebo se alespoň zmítají ve vážných finančních problémech. Špatně se vede sklářskému gigantu Crystalex, soudní potvrzení o úpadku má již také Karlovarský porcelán. Výrobu v Česku definitivně zavírá Solo Sušice a ve velkém propouštějí také české textilky. Svoje neúspěchy často odůvodňují finanční krizí. Je ale ona dáma původem z USA skutečně to jediné, co jim láme vaz? A podaří se české rodinné stříbro ještě zachránit?
Globální hospodářská a finanční krize je jen jedním z několika důvodů, který ničí zavedené české značky. Zhoubný vliv má především na ty producenty, kteří vyrábějí na export. Na její roveň lze ale v počtu zdecimovaných podniků postavit také chyby vedení, které se podepsaly zejména pod krachy firem vlastněných státem. A pak je tu samozřejmě Čína, která na evropské trhy chrlí miliony výrobků, sice méně kvalitních, nesporně ale levnějších.
Zůstane to tak na věky?
„Trvalý myslím není ani jeden z těch důvodů,“ míní předseda sdružení České značky Jan Prokop. I v Číně se podle něj v nadcházejících dvaceti letech zvýší cena práce i dalších výrobních vstupů. „Ty (evropské) firmy, které přežijí, budou mít obrovský náskok právě v tom, že mají tradici a že se mají o co opřít,“ míní.
Jak ale české firmy přežijí mezidobí?
S nadcházejícím mezidobým se však budou muset české firmy nějak poprat. Boj bude zřejmě velmi tvrdý, přesto existují strategie, které by jim ho mohly pomoci překonat. Příklad si mohou vzít například z dánských výrobců oděvů a nábytku, kteří podobnou situaci řešili před několika lety.
„Dánové byli velmi pružní a výrobu přesunuli do střední, východní Evropy, do Asie a dnes je v zemi v obou oborech paradoxně daleko větší zaměstnanost než dříve. Zachovali si podporu obchodu, marketing služby, které souvisí s reklamou. Je vidět, že přesun výroby do zahraničí, nemusí nutně znamenat zánik značky,“ popsal jejich taktiku ředitel agentury CzechTrade Ivan Jukl.
Pomoci by měla i Evropská unie
Podle Prokopa by měla jednoznačně zasáhnout Evropská unie a přispěchat na pomoc těm značkám, které mají do budoucna velký potenciál. Problém to rozhodně nebude například u automobilového průmyslu, který patří k nosným odvětvím evropské ekonomiky. „Horší to budou mít ty menší podniky, které mají 60, 100 zaměstnanců,“ bojí se Prokop. „Ale myslím si, že trend pomoci i těmto firmám by tam měl být a měl by sílit,“ předpovídá s optimismem.
O tom, zda naši potomci budou i za padesát, sto let pít z tradičních českých skleniček, jíst z tradičních českých talířů a nosit oblečení vyrobené v České republice, ukážou následující roky. Nezbývá nám nic jiného než doufat, že z trhu nezmizí podobně jako motocykly Jawa, kola Favorit či televizory Tesla.
