Praha - Většina z nás chodí do práce a většinou proto, abychom si vydělali nějaké peníze. Výše naší výplaty pak bývá zpravidla nějakým kompromisem mezi naší představou a tím, co je nám zaměstnavatel ochoten dát. Záleží na nás, na jaké platové podmínky přistoupíme. Rozhodně nám ale zaměstnavatel nemůže platit méně než tzv. minimální mzdu, to ví asi každý. Jenže kolik vlastně činí? Co se do ní všechno započítává? Patří do ní třeba příplatky za práci o víkendu nebo prémie?
Slovy zákoníku práce je minimální mzda nejnižší přípustná výše odměny za práci v pracovněprávním vztahu. Minimální mzda se vztahuje na všechny zaměstnance v pracovním poměru, ale také na dohody o provedení práce nebo na dohody o pracovní činnosti. Přitom není důležité, jestli je pracovní poměr sjednán na dobu určitou nebo neurčitou.
„Do posouzení výše minimální mzdy se nezahrnuje mzda ani plat za práci přesčas, příplatek za práci ve svátek, za noční práci, za práci ve stíženém pracovním prostředí a za práci v sobotu a v neděli, náhrady mzdy apod.,“ uvedla inspektorka Státního úřadu inspekce práce Jana Bělíková. Minimální mzda naopak zahrnuje osobní příplatek, odměny a prémie.
Minimální mzda činí 8 000 korun za měsíc
Výše minimální mzdy je stanovena v nařízení vlády č. 567/2006. Pro některé profese byla používána již za první republiky, všeobecná závazná právní úprava byla zavedena v roce 1991. Jen pro zajímavost, v roce 1991 činila výše minimální mzdy 2 000 korun měsíčně. V letošním roce činí základní sazba hrubé minimální mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin buď 48,10 koruna za hodinu nebo 8 000 korun za měsíc.
Výše minimální mzdy se vztahuje ke stanovené týdenní pracovní době čtyřicet hodin. V případě sjednané kratší pracovní doby se minimální mzda snižuje úměrně odpracované době, tedy například při polovičním pracovním úvazku 20 hodin týdně bude minimální mzda poloviční, tedy ve výši 4 000 korun za měsíc. Pokud má ale zaměstnanec týdenní pracovní dobu kratší stanovenou zákoníkem práce nebo kolektivní smlouvou (například v nepřetržitém nebo třísměnném provozu), pak se minimální mzda za hodinu zvýší úměrně zkrácené stanovené pracovní době.
Méně dostanou mladiství i invalidé
Minimální mzda ovšem nemusí být pro všechny pracovníky a všechny profese stejná. Jde-li například o první pracovní poměr zaměstnance ve věku 18 až 21 let, snižuje se základní sazba minimální mzdy po dobu 6 měsíců ode dne vzniku pracovního poměru na 90 procent základní sazby minimální mzdy, tedy 7 200 Kč měsíčně, resp. 43,30 Kč/hod. A na ještě méně peněz mají nárok mladiství zaměstnanci. Těm se základní sazba minimální mzdy se snižuje na 80 procent, tj. na 6 400 Kč, resp. 38,50 Kč/hod.
V případě zaměstnance, který je poživatelem invalidního důchodu pro invaliditu prvního nebo druhého stupně, se základní sazba měsíční minimální mzdy snižuje na 75 procent, tj. 6 000 Kč měséčně, resp. 36,10 Kč/hod. A pokud jde o zaměstnance, který je poživatelem invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, snižuje se základní sazba minimální mzdy na 50 procent, tedy na 4000 Kč měsíčně, resp. 24,10 Kč/hod.
Minimální mzda versus zaručená mzda
S novým zákoníkem práce byl v roce 2007 zaveden pojem zaručená mzda. „Zaručená mzda se vztahuje na zaměstnance tzv. nepodnikatelské sféry a organizace podnikatelské sféry, ve kterých není uzavřena kolektivní smlouva,“ vysvětlila odborná pracovnice tiskového oddělení ministerstva práce a sociálních věcí Adéla Tomíčková. „Na rozdíl od minimální mzdy zaručená mzda zohledňuje složitost, odpovědnost a namáhavost vykonávané práce,“ doplnila. Zaručená mzda se ale nevztahuje na práce konané mimo pracovní poměr.
Výše nejnižších úrovní zaručené mzdy je rozdělena do osmi skupin tak, že pro první skupinu prací je sazba rovna minimální mzdě a pro osmou skupinu prací činí přibližně dvojnásobek minimální mzdy, tedy 16 100 korun měsíčně nebo 96,20 korun za hodinu.
„Prodavačka, která pouze doplňuje zboží, by měla být zařazena v první skupině, prodavačka pohonných hmot ve druhé skupině, prodavačka, která provádí samostatný prodej zboží, jeho přejímku, uskladnění a aranžování ve třetí skupině a prodavačka uměleckých předmětů včetně jejich oceňování ve čtvrté skupině,“ uvedla příklad Bělíková.
