Česká Skalice - Majitel soukromé pekárny v České Skalici nikdy sám nic nedlužil, i přesto byl donucen loni zaplatit přes 7 milionů korun za úvěr, za který se zaručil svému známému. Nic by na tomto případu nebylo zvláštního, kdyby známý majitele pekárny úvěr řádně nesplatil. Nicméně přesto, že úvěr byl splacen, majitel pekárny musel zaplatit podruhé. V podobné situaci se nacházel ještě jeden ručitel, který věnoval rok usilovného pátrání po firmách, jež dluh opakovaně vymáhají.
Úvěr uzavíral v roce 2002 známý majitele pekárny, pana Peterky, pan Vojtěch. Když si jeho společnost půjčovala v bance necelé 4 miliony korun, musela se něčím zaručit. Banka si kromě nemovitostí nechala úvěr pojistit dvěma bianko směnkami. To znamená, že na nich nebyla dlužná částka ani datum splatnosti. Nevyplněná směnka A sloužila jako pojistka k zaplacení samotného dluhu a směnka B k úrokům z prodlení.
Směnky vedle pana Vojtěcha a jeho firmy podepsal také pan Peterka se svou firmou a osm dalších ručitelů. Nikdo z nich ovšem netušil, co je čeká. Úvěr byl totiž sjednán u Union Banky, která do roka zkrachovala.
Jak vyplývá z pozdějšího policejního šetření a soudního rozhodnutí, původní dlužník pan Vojtěch skutečně úvěr splatil ještě před krachem banky. Správkyně konkurzní podstaty ale po svém nástupu platbu neuznala a zažalovala úvěr jako nesplacený. Než soud rozhodl, že pan Vojtěch skutečně nic nedluží, jeho úvěr včetně zajišťovacích směnek se stal součástí balíků pohledávek, které správkyně prodala ve veřejné soutěži.
V praxi to vypadalo tak, že když Union banka zkrachovala, správce konkurzní podstaty sepsal jakýsi seznam nezaplacených úvěrů a ty byly posléze prodány prodány firmě IV NOVA, která dluhy vymáhala, potažmo dlužníky zažalovala.
Kouzlo bianko směnky
Vrchní soud rozhodl, že úvěr byl již zaplacen. Nicméně zanedlouho na to přišla další žaloba u krajského soudu kvůli zaplacení vyplněné směnky ve výši 6 902 171 Kč. Když ale i krajský soud rozhodl, že je úvěr zaplacený, přestala být pro nové majitele pohledávky zajímavá směnka A. Zaměřili se proto na směnku B, která byla stále bianko. Poté, co ji samostatně přeprodali dál, mohl ji kdokoliv vyplnit a vznikl nový dluh vůči těm, kdo směnku vystavil. To znamená, že pan Vojtěch a jeho ručitelé včetně pana Peterky dlužili znovu, navíc mnohem vyšší částku.
Soud nakonec rozhodl, že všichni ručitelé podepsaní na směnce mají jejímu v pořadí sedmému majiteli z Marshallových ostrovů zaplatit i s úroky přes 7,5 milionů korun. A proč to odnesl pouze pan Peterka? Protože majitel směnky si podle zákona může vybrat koho chce, třeba toho, kdo se mu zdá ze všech ručitelů nejbohatší. Pan Peterka tak málem sám zkrachoval.
Když pan Peterka žádal od ostatních ručitelů pomoc, většina se k němu otočila zády. Tvrdí, že nic nemají a že pan Peterka měl počkat na dovolání k Nejvyššímu soudu. Panu Peterkovi ale hrozila exekuce, a tak raději zaplatil. Když potom ostatní kolegy ručitele zažaloval o poměrnou část, neuspěl. Dál se neodvolával, protože už nemá peníze na další soudy. Se svými miliony se může rozloučit, pokud Nejvyšší soud neuzná, že směnka je neplatná.
Pan Peterka není v podobné situaci sám
Ve velmi podobné situaci se nacházel i pan Velechovský. Ovšem s tím rozdílem, že on stihl zaplatit před konkurzem Union Banky pouhou část úvěru, kdežto pan Peterka úvěr celý. Pan Velechovský ale zjistil, že firmy, na které byly zajišťovací směnky podstoupeny jsou totožné až na jednu. „Dokonce se mi podařilo prokázat, že tyto firmy jsou personálně a majetkově propojené. Jinými slovy každý nový majitel musel vědět, že směnka patří k úvěru a nejedná se o jiný nový dluh,“ komentoval situaci Velechovský.
Vrchní soud v Praze na jaře letošního roku uznal, že provázané firmy nemohly směnku získat a vymáhat v dobré víře. Věc vrátil krajskému soudu, který by měl v nejbližších dnech rozhodnout, zda firma pana Velechovského bude muset zaplatit 32 milionů korun. Přitom původní úvěr byl asi 20 milionů. Ten vedle směnky stále požaduje v jiném soudním sporu jedna z provázaných firem.
Ve firmách, o kterých vrchní soud uznal, že jsou propojené, figuruje Čechokanaďan Luděk Kučera - známý dvou členů týmu správkyně konkursní podstaty Union banky. Nabízelo se tedy podezření, že pan Kučera a firmy s ním spojené mohly mít přesnější informace o tom, co kupovat a za kolik. Protikorupční policie ale průběh konkursu prověřovala a případ odložila.
Zatímco pan Velechovský za směnku možná nebude muset platit, pan Peterka má smůlu. U svých pecí nemá čas přemýšlet o neuvěřitelně vypečených lidech, kteří ho nespravedlivě, ale zřejmě legálně, obrali o více než 7 milionů korun. Musí pracovat, aby všechno zaplatil.
