Praha - V programu ministerstva životního prostředí Zelená úsporám je nyní 19,6 miliardy korun a ministr Tomáš Chalupa ho nemíní zrušit. Uvedl to na dnešní tiskové konferenci v reakci na stížnosti žadatelů, kteří nemohou své žádosti o dotace na zateplení či výměnu kotlů podat, protože program byl na podzim pozastaven. Chalupa dnes zopakoval, že nechce celý dotační program uzavřít, chce pouze, aby byly nejprve zpracovány všechny loni přijaté žádosti.
Chalupa uvedl, že nyní hledá cestu co nejspravedlivějšího rozdělení peněz. Zbývá totiž dořešit financování 40 tisíc žádostí, které nebyly schváleny. Ministerstvo k 8. únoru evidovalo celkem 77 356 žádostí, z nichž bylo 37 482 schváleno.
Ministerstvo chce nejprve vymazat resty
Tomáš Chalupa
„Naším cílem není zbořit program, ale co nejrychleji uspokojit žadatele.“
Již minulý týden Chalupa zdůraznil, že ambicí ministerstva je co nejrychleji rozhodnout o tom, jakým způsobem uspokojit všechny žádosti, které splní podmínky. Tehdy naznačil, že asi nebude možné všechny požadované částky proplatit v plné výši. Nechtěl ale říci, o kolik jsou požadavky vyšší než 19,656 miliardy korun, které jsou na dotace určeny. Další peníze chce ministr získat z prodeje dalšího balíku emisních jednotek.
Podle Chalupova předchůdce Pavla Drobila (ODS) chybělo v prosinci ve Státním fondu životního prostředí (SFŽP) v porovnání s požadavky žadatelů až pět miliard korun na zaplacení všech žádostí. Podle informací serveru Aktuálně.cz prý bude chybět sedm až osm miliard korun.
K zahájení programu Zelená úsporám došlo v dubnu 2009, primárně je určen na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie v obytných domech. Podpora se poskytuje formou nenárokové dotace. Ministerstvo příjem žádostí o dotaci pozastavilo loni v říjnu, tato přestávka měla původně trvat do konce ledna.
Česko získává finance na program Zelená úsporám prodejem emisních jednotek. Ty jsou fakticky rozdílem závazku Česka ke Kjótskému protokolu o snižování emisí skleníkových plynů a jejich reálného poklesu oproti roku 1990. Své přebytky mohou státy prodávat jiným zemím, které limity neplní. Jedna emisní jednotka představuje obchodovatelné právo státu vypustit do ovzduší jednu tunu oxidu uhličitého v období let 2008 až 2012.
