Praha - Ještě letos by mohly být na Pražském hradě k vidění originály nejvýznamnějších českých artefaktů - korunovačních klenotů. Prezident Miloš Zeman je chce vystavit u příležitosti svého nástupu do úřadu. Zatím není jasný termín ani to, jak dlouho výstava potrvá. Klenoty byly naposledy za obrovského zájmu veřejnosti vystaveny před pěti lety, na začátku druhého prezidentského mandátu Václava Klause.
Korunovační klenoty jsou jednou z významných opor české národní identity. Letos by měly Čechům znovu připomenout jejich místo v dějinách. „V tuto chvíli je teprve nastolen plán k této výstavě, takže přesný termín nejsem schopna říci. Místo konání bude stejné jako minule, tedy Vladislavský sál,“ přiblížila mluvčí prezidenta Hana Burianová.
Klenoty jsou trvale uložené v korunní komoře, kterou nechal Karel IV. postavit v katedrále svatého Víta nad jižní, Zlatou bránou. Komora je přímo za mozaikou Posledního soudu a kromě dveří se sedmi zámky do ní vedou jen dvě okna.
O vystavení klenotů rozhodují výhradně prezidenti. Od vzniku Československa je zpřístupnili jen jedenáctkrát a téměř vždy při příležitosti nějakého výročí. Zájem návštěvníků bývá obrovský, lidé stojí mnohahodinové fronty protínající hradní nádvoří. Pro několik minut před klenoty tak bývá třeba vyčlenit si celý den. Od roku 1962 jsou klenoty národní kulturní památkou číslo dvě; první je Pražský hrad.
Při minulém vystavení klenotů před pěti lety ve Vladislavském sále platila přísná a zčásti i utajovaná bezpečnostní opatření. Nesmělo se fotit, návštěvníci museli odložit zavazadla i láhve. Klenoty byly k vidění celkem deset dní.
Nejvzácnější částí korunovačních klenotů je Svatováclavská koruna. Váží skoro dva a půl kilogramu a pochází ze 14. století. Gotičtí zlatníci vytvořili čelenku z milimetr silného zlatého plechu o ryzosti 21 a 22 karátů a osázeli ji 96 drahokamy a 20 perlami. V křížku na vrcholu koruny by měl být podle pověsti vsunutý trn z údajné trnové koruny Ježíše Krista. Ten se ale nedochoval.
Žezlo a jablko jsou mladší - pocházejí až z 16. století. Jablko váží tři čtvrtě kilogramu a žezlo málo přes kilogram. Obě insignie jsou z 18karátového zlata a součástí českého korunovačního souboru se staly zřejmě až v 17. nebo 18. století.
Poslední panovník, který si Svatováclavskou korunu nasadil, byl Ferdinand V. Dobrotivý, a to během historicky poslední pražské korunovace v roce 1836. Zřejmě poprvé od té doby, tedy téměř po sto letech, ji mohla vidět širší veřejnost až v roce 1929.
Během okupace si je prohlédl nacistický vůdce v Česku Reinhard Heydrich. Říká se, že on nebo jeho syn si korunu nasadili. Pověst přitom prorokuje smrt všem, kteří ji neoprávněně vezmou na hlavu. Oba také brzy na to zemřeli.
Na Pražském hradě nejsou jen pravé korunovační klenoty, ale také jejich kopie. Ty se trvale vystavují ve Starém královském paláci. Vůbec první věrné duplikáty vytvořili v šedesátých letech minulého století zlatníci z Turnova. A kopie koruny existují dokonce dvě.
Největší práci daly drahokamy, které se ve 14. století ještě nebrousily do pravidelných tvarů. Zlatníci museli jejich tvary přesně přenést i na kopii, což tehdy bez trojrozměrných scannerů a prostorových fotografií bylo zdlouhavé. „Nakonec jsme si mohli udělat otisky do vosku, z těch otisků sádrové odlitky a na základě toho jsme mohli teprve dělat kalíšky, na kterých ty kameny byly upevněné,“ popsal jeden z autorů kopií klenotů Jiří Belda.
Kopii koruny dokončil na jaře 1967 a poprvé byla k vidění téhož roku na světové výstavě Expo v Montrealu. Kopie žezla a jablka k ní přibyly zhruba deset let nato.
Jiří Belda se stal jedním z nejlepších znalců klenotů a také jejich restaurátorem - kontroluje je po každém vyzvednutí z korunní komory.
