Olomouc - Handicapovaná Simona dostala od VZP invalidní vozík. Nemůže v něm však bezbolestně sedět a nevejde se s ním do dveří ani do výtahu. Pojišťovna přesto trvá na tom, že vozík je pro ni to nejlepší, vždyť jej doporučil revizní lékař. Zoufalí rodiče se po marných pokusech o výměnu nakonec rozhodli koupit důležitou pomůcku sami, bez přispění pojišťovny. Příběh Soldánových sledovali Reportéři ČT, natáčela Kateřina Hrochová.
Invalidní vozík pro Simonu Soldánovou, která kvůli komplikacím při porodu od narození trpí dětskou mozkovou obrnou, znamená něco jako pro zdravého člověka nohy. Bez vozíku jí nemohou rodiče, kteří se o ní v malé vesničce u Prostějova starají, dopřát ani trochu z běžného života zdravých lidí.
Simona měla mechanický vozík od Všeobecné zdravotní pojišťovny od roku 2004. Když se jí tento po osmi letech užívání začal rozpadat, podali Soldánovi přes ošetřujícící lékařku žádost na předepsání vozíku nového, podle katalogu plně hrazeného pojišťovnou. Žádost jim však byla zamítnuta, a to s odůvodněním, že vozík tzv. „neusedí“.
„Přijeli a dcera zrovna ležela na posteli. Koukli se na ní a pouze řekli, tak ten vozík ona neusedí, pro ni je vhodná jedině ortéza. Viděli ji přitom poprvé a hned řekli že to neusedí a hotovo,“ popisuje Simonina matka Marcela Soldánová přístup zástupců olomoucké VZP.
Když pojišťovna vyžádaný vozík zamítla, požádala neuroložka o vozík jiný, opět plně hrazený pojišťovnou. A opět byla žádost zamítnuta. V obou případech šlo o vozíky s vypolstrovaným a měkkým sedákem a opěrkou. Postižená Simona má totiž navíc od narození vykloubenou kyčel a v jiném typu vozíku by si nemohla ulevit od bolesti.
VZP nedbala na doporučení ošetřující neuroložky, která léčí Simonu 10 let a Soldánovým nakonec dodala mechanický vozík s ortézou tzv. kokinou. Tento typ vozíku přitom ošetřující neuroložka nedoporučila.
„Tým lékařů, který to pro VZP posuzoval, i technik dodavatelské firmy se shodli, že ze zdravotních hledisek není vozík, který si rodina vybrala, pro pacientku vhodný,“ konstatoval mluvčí pojišťovny Oldřich Tichý. „Děvče trpí nebo vzhledem ke svému stavu může trpět častými křečovými stavy. Vozík nemá dostatečně polohovatelné opěradlo,“ doplnil mluvčí. Vozík dodaný pojišťovnou ovšem nemá opěradlo polohovatelné vůbec. Simoně tudíž dělalo značné obtíže v něm alespoň hodinu sedět.
Revizním lékařem nebyl neurolog, ale chirurg
Reportéři ČT zjistili, že revizní lékař VZP Arnold Pavlík, který případ Soldánových řešil, se specializuje na chirurgii, ve své praxi se tedy na léčbu pacientů s dětskou mozkovou obrnou nezaměřoval. „Jako neurolog bych si netroufnul posuzovat některé specifické, třeba urologické, pomůcky. Stejně tak si myslím, že by posuzujícím měl být někdo, kdo dané problematice aspoň trochu rozumí,“ říká Vladimít Komárek, přednosta Kliniky dětské neurologie motolské nemocnice, jenž se dětem postiženým dětskou mozkovou obrnou věnuje 25 let.
Podle profesora Komárka by vhodnost vozíku měl vedle neurologa posuzovat i ortoped a specialista na rehabilitaci. Vedoucí rehabilitačního oddělení, kam Soldánovi několikrát týdně jezdí, potvrdila vhodnost vozíků doporučených neuroložkou. VZP však stále trvá na svém původním hodnocení a zároveň odmítá přiblížit specializaci ostatních lékařů, kteří zamítající posudek vypracovali.
Levnější, tedy vhodnější?
Mechanický vozík od pojišťovny, se kterým Soldánovi neprojedou ani dveřmi bytu a nevejdou se s ním ani do výtahu, ani do auta, vyšel na 26 tisíc. Vozík, který požadovala ošetřující neuroložka, stál přibližně jednou tolik. Můžeme se tedy jen dohadovat, jestli u pojišťovny spíše nezvítězilo ekonomické hledisko. Přitom dobře vybraný vozík šetří peníze za následnou léčbu například otlaků nebo proleženin.
Renata Čekalová, ředitelka OS Lipka Prostějov:
„Řada rodičů měla obtíže s jakoukoliv kompenzační pomůckou, nebyly to vždy jenom invalidní vozíky. Moje zkušenost je obrnit se trpělivostí a neustále dokola se odvolávat na vyšší instanci konkrétní zdravotní pojišťovny, k divizním lékařům a podobně. Bohužel ne vždy je ale tato metoda úspěšná.“
Soldánovi chtěli hned vozík vrátit. Jejich stížnost na ústředí VZP jim však byla zamítnuta. „Pomůcku“ od pojišťovny proto zaparkovali v předsíni a vozík doporučený neuroložkou se rozhodli koupit sami, bez přispění VZP. Původně se musela rodina kvůli nákupu zadlužit, o případu se však dozvěděl Nadační fond pomoci a Soldánovým na důležitou pomůcku přispěl.
