Praha – Povodně v posledních dnech zpustošily velkou část povodí Vltavy a Labe. Úřady nás přesto přesvědčují – mohlo být hůř. Jedním z pomocníků, který ničivé dopady povodní zmírnil, je podle vlády i pražského magistrátu Vltavská kaskáda. Ta v souladu s předpisy udělala maximum. Co na to ale říkají experti? Opravdu nebylo možné městům a obcím pod kaskádou ulevit více?
Že Vltavská kaskáda dokáže ochránit Prahu před povodněmi, je podle hydrologů mýtus. „Kaskáda není postavená na to, aby se do ní vešla stoletá nebo padesátiletá povodeň celá. Kaskáda je na to, aby průběh takových povodní ovlivnila,“ vysvětlil v rozhovoru pro portál ČT24 hydrolog Českého hydrometeorologického ústavu Jan Daňhelka. Přehrady na kaskádě dokáží zcela zadržet maximálně dvacetiletou vodu.
Informace o tom, jaké limity a postupy jsou pro jednotlivé přehrady kaskády stanoveny, si Povodí Vltavy žárlivě střeží a nezveřejňuje je. Pojďme si tedy alespoň vysvětlit, jaké faktory hrají roli při tvorbě manipulačních řádů a ovlivňují mimo jiné také to, kolik vody budou přehrady schopné v době povodní pojmout.
Jak se tvoří manipulační řád
Jak bude manipulační řád konkrétního vodního díla vypadat, navrhuje správce povodí, v případě přehrad na kaskádě jde tedy o Povodí Vltavy. Při sestavování manipulačního řádu hrají roli veškeré cíle, které má přehrada plnit, a to zdaleka není jen ochrana před povodněmi. Návrh řádu schvalují příslušné vodoprávní úřady, mezi které patří obce a města v povodí a také ministerstvo zemědělství. Hrázní jednotlivých přehrad i Povodí Vltavy musí schválené limity beze zbytku dodržovat.
O případném porušení může rozhodnout pouze nadřízený úřad – v době povodní jsou to povodňové komise. A musí k tomu mít pádný důvod. Tím může být například protržení hráze jiného vodního díla, které ohrožuje majetek nebo životy lidí. Přičemž ochrana zdraví a životů lidí hraje nejdůležitější roli.
Při aktuálních povodních Vltavská kaskáda podle hydrologa Daňhelky zadržela vodu dostatečně dlouho na to, aby se dále po proudu, zejména v Praze, stihly včas postavit protipovodňové zábrany. „Vltavská kaskáda v rámci možností, které má, v rámci předpovědí počasí a manipulačních limitů, byla na povodně připravena dobře,“ souhlasí hydrolog Univerzity Karlovy Jakub Langhammer.
Jenže právě v limitech plynoucích z manipulačních řádů je podle něj háček. Hrázným při povodních mohou svazovat ruce. „Nastavení těchto limitů je věcí společenského koncensu. Pokud například řekneme, že chceme mít u nádrže turistický ruch, tak mají majitelé rekreačních objektů oprávněný nárok na to, aby jim nebyla z přehrady vypuštěna voda. Stanovení toho, co má prioritu před čím, je jedním z bolavých bodů, které manipulaci s přehradami při každé povodni komplikují,“ zdůraznil Langhammer.
Hlavní cíle Vltavské kaskády dle informací Povodí Vltavy
- Zajištění minimálního průtoku ve Vltavě
- Výroba elektrické energie
- Snížení povodňových průtoků
- Dodávky povrchové vody
- Nadlepšování průtoků pro plavbu po Vltavě a Labi
- Zvýšení průtoků pro zlepšení hygienických podmínek a zvýšení ředění v případě ekologických havárií
- Rekreace a vodní sporty
- Rybí hospodářství
Hledání rovnováhy
I když jdou v době povodní další funkce přehrad stranou, stále je potřeba myslet na zadní kolečka a mít jistotu, že v přehradách bude dostatek vody pro pokrytí letního období sucha, a to i v případě, že by předpovídané deště nepřišly. „Předpověď, že bude pršet, jako byla minulý týden ve středu a ve čtvrtek, přichází zhruba desetkrát do roka. Nelze kvůli tomu pokaždé rapidně upouštět vodu,“ říká bývalý technický ředitel Povodí Vltavy Václav Báča.
Voda z přehrad během sucha totiž rychle ubývá. Například v roce 2003 ubylo během letního sucha v přehradách Vltavské kaskády 15 metrů vody, připomněl Daňhelka. Kaskáda přitom tehdy zabezpečovala jen minimální průtok vody Vltavou tak, aby se předešlo sanitárním a hygienickým problémům. Místo průměrných 150 kubíků vody za sekundu, v důsledku toho Prahou protékalo jen kolem 40 kubíků.
Kromě hygienických problémů má sucho také ekonomické dopady, a to zejména v zemědělství a v energetice. Jenže jak sami zemědělci přiznávají: V porovnání s povodněmi tyto škody tolik nebolí. „I při suchu vznikají škody, avšak když sucho odezní, půda je připravená vegetovat dál, kdežto po záplavách vznikají nejen škody na porostech, ale půda je devastovaná nánosy bahna a kamení, štěrku písku, chemických látek a podobně,“ upozornil prezident agrární komory Jan Veleba. V důsledku toho celkové škody po povodních podle něj šplhají do miliard, zatímco v případě sucha to bývá méně.
Ani dopady sucha na energetiku nejsou tak vážné, jak by se mohlo na první pohled zdát. „Samozřejmě, že období nižších průtoků se projevuje i na výrobě elektřiny z vodních elektráren. Avšak vzhledem ke konstrukci vodních děl a elektráren jako jejich nedílných součástí je možné říci, že lze vyrábět při poměrně nízkých stavech hladiny,“ uvedl mluvčí společnosti ČEZ Martin Schreier. Například v Orlíku se vpusť, kterou proudí voda k turbínám, nachází hluboko pod minimální hladinou nadržení, pod kterou klesá jen ve velmi výjimečných případech a která je ve výšce 330 metrů nad mořem. Elektrárna tedy může fungovat i při několikanásobně nižší hladině, než na kterou se přehrada upustila před letošními povodněmi. Nejnižší hodnota, které hladina přehrady dosáhla 1. června, přitom činila 348,69 metru.
Schreier zároveň připomněl, že ještě nikdy nedošlo k naprostému odstavení vodních elektráren na Vltavské kaskádě v důsledku sucha. To ovšem neplatí o povodních. Ty z roku 2002 poškodily většinu elektráren Vltavské kaskády, Orlík zničily úplně. Plného obnovení provozu se následně elektrárna, která vyrábí v rámci kaskády nejvíce elektřiny, dočkala až koncem roku 2004.
Avšak do diskuze o tom, zda mohla, či nemohla kaskáda upouštět před povodněmi více vody, se zemědělci ani energetici pouštět nechtějí. ČEZ se zaštiťuje již zmíněnými manipulačními limity, které – jak tvrdí – nemá možnost ovlivnit. A agrární komora pro změnu bere ohledy na energetiku. „To se víc než zemědělců týká obyvatel, protože to souvisí s výrobou elektrické energie. Jakákoliv moje odpověď by byla sobecká,“ říká Veleba. Nutno ovšem připomenout, že z vodních elektráren pochází méně než 4 procenta elektřiny vyrobené v Česku a jak již bylo řečeno, hladina vody množství vyrobené energie výrazně neovlivňuje.
Navíc jak přiznává samo Povodí Vltavy - ani katastrofální povodně z roku 2002 nevedly k zásadním změnám na manipulačních řádech přehrad. „Jak je tedy vidět, velké přehrady jsou proti povodním špatná odpověď,“ podotkl ekolog a vodař Jiří Malík.
Sázka na přírodu
Ekologové a hydrologové proto raději doporučují – místo diskusí o přehradách, do kterých se nikomu nechce, zkusme hledat pomoc v přírodě. Ta podle nich zůstává při povodňové ochraně Česka překvapivě opomenuta. „Mohli bychom si přitom vzít příklad z Německa, kde po dvou stoletých povodních na Rýně na začátku 90. let přikročili k naprosté změně k principu povodňové ochrany, začali více využívat přírodu – přirozené retenční a transformační prostory, které dává údolní niva,“ radí Langhammer.
Kromě obnovování původních říčních meandrů a niv mohou podle Malíka při ochraně proti povodním pomoci tzv. suché poldry, tedy vlastně přehradní nádrže na suchu. Jejich stavba a ekologické dopady jsou přitom mnohem méně náročné, než je tomu v případě klasikých přehrad.
Příkladem může být poldr Žichlínek, který vyrost v povodí Moravské Sázavy. „Technické opatření sice spočívá v ohrazení sypanou hrází, ale uvnitř vznikl unikátní biotop s celým systémem vodních ploch a mokřadů. Povodněmi původně často ničené plochy orné půdy, nyní zaujímá nádherný kus přírody, který zadržuje vodu po celý rok,“ popsal Malík.
Výstavba poldru probíhala pod taktovkou ministerstva zemědělství a Povodí Moravy a stála necelých 320 milionů korun. O stavbě poldru se uvažovalo od roku 2002 a definitivně byla stavba dokončena koncem roku 2007. Hráz poldru dokáže odolat více než stoleté vodě. Retenční nádrž dokáže zpomalit průtok stoleté vody o objemu 17 milionů kubíků z hodnoty 126 kubíků za sekundu na 59 kubíků za sekundu po dobu pěti dnů. Pro srovnání: Přehrady Orlík a Lipno, které jsou na kaskádě klíčové při ochraně proti povodním, mají dohromady retenci 95 milionů kubíků vody. Jak již ale bylo řečeno, tento prostor není zdaleka využíván pouze k zadržování velké vody.
