Ústavní soud poukázal na systémové nedostatky právní úpravy i praxe vyhošťování. Lhůty pro podání žádosti o azyl i pro odvolání proti správnímu vyhoštění označil za neobvykle krátké. První trvá sedm dní, druhá pět dní. Stát podle soudu také musí zajistit, aby měl cizinec ve lhůtě pro odvolání přístup ke kvalifikované právní pomoci.
Na Ústavní soud se obrátil muž, který pochází z Iráckého Bagdádu. Protože spolupracoval s americkou armádou necítil se ve své zemi bezpečně. Chtěl proto požádat o azyl ve Švédsku, kde žije jeho bratr. Čeští policisté ho ale zajistili bez povolení pro vstup do země. Eskortovali ho do zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová. Nakonec policie s vědomím ministerstva vnitra rozhodla o správním vyhoštění.
V ústavní stížnosti Iráčan poukazoval na to, že jeho žádost o mezinárodní ochranu nikdy nebyla věcně projednána a že se na základě rozhodnutí o správním vyhoštění musel vrátit do Iráku, aniž se někdo řádně zabýval jeho obavami z mučení a smrti. V postupu české policie spatřoval porušení práva na spravedlivý proces, práva na azyl a práva nebýt vystaven mučení, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení.
Iráčanovi hrozilo v jeho zemi nebezpečí, ministerstvo to nezajímalo
Ústavní soud sice stížnost Iráčana zamítl, ve svém nálezu ale poukázal na systémové nedostatky právní úpravy i praxe vyhošťování. Vyjádřil pochybnost, jestli ministerstvo vnitra ve všech případech plní svou povinnost nevyhostit člověka, kterému hrozí ve vlasti nebezpečí. „Iráčan je jiného vyznání než je v jeho zemi běžné a navíc měl vazbu na americkou armádu. Z toho plyne, že v jeho zemi mu hrozilo nebezpečí,“ vysvětlila ústavní soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková. Vnitro vydává závazná stanoviska v řízení o správním vyhoštění. Podle soudu jsou mnohdy paušální, bez náležitého zdůvodnění. Je při tom nutné zohledňovat individuální okolnosti.
„Tento případ jasně poukázal na to, že vůbec nerozhodují individuálně v těch jednotlivých případech, čili že mají připravené jakési jedno rozhodnutí, které používají pro všechny osoby stejně. Takovým způsobem prostě nemohou správní orgány postupovat,“ řekla soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková.
Nález soudu je první s přímou vazbou na migrační krizi
Pisatel ústavní stížnosti se v současné době zdržuje na neznámém místě, ústavní soudci neměli možnost ho vyslechnout. Jinak by rozhodnutí o stížnosti mohlo být podle Kateřiny Šimáčkové jiné.
Dnešní nález je první s přímou vazbou na migrační krizi, což však podle Kateřiny Šimáčkové neznamená, že Iráčanova situace je ojedinělá. Cizinci kvůli neznalosti jazyka i právní úpravy často nevyužívají všechny možnosti obrany, jsou vyhoštěni, a soudy tak vůbec nemají příležitost jejich situaci řešit.
Stát podle Ústavního soudu také musí zajistit, aby měl cizinec ve lhůtě pro odvolání přístup ke kvalifikované právní pomoci. Pokud si cizinec nezjedná právníka sám, měl by osobní kontakt zprostředkovat stát, jinak nelze přistoupit k vyhoštění. Právní pomoc může poskytnout advokát, ale třeba i právník neziskové organizace.
