Praha – Nižší soudní instance upřednostňují ve sporech ohledně péče o nezletilé dítě matky na úkor otců. Myslí si to předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, podle něhož je brněnský soud zahlcen stížnostmi. V mnoha případech už sice vydal obecně závazné nálezy, stížností ale neubývá.
Ústavní stížnosti rodičů ohledně výchovy nezletilých dětí tvoří celou desetinu agendy Ústavního soudu v Brně. Jedni se dožadují práva na vyváženou výchovu svého dítětě ze strany obou rodičů střídavě, druzí zase střídavou péči odmítají kvůli neustálému narušování režimu dítěte.
Podle předsedy Ústavního soudu jsou při rozhodování o péči o dítě na nižších soudních instancích upřednostňovány v těchto sporech matky na úkor otců.
Pavel Rychetský, předseda Ústavního soudu, v Otázkách Václava Moravce:
„Je taková vžitá tradice upřednostňovat v těchto sporech matky dětí. Je pravda, že tato vžitá tradice má opodstatnění u kojenců, u dětí v tom nejútlejším věku. Ale tam, kde to dítě vnímá svět, ví, kdo je jeho tatínek a maminka, je schopno komunikovat, tam si myslím, že je skutečně potřeba prosadit princip rovnosti práv obou rodičů. Nemůže mít jeden víc práv než druhý.“
V případě střídavé péče Ústavní soud už letos vydal několik závazných nálezů, ve kterých ji vždy podpořil. Podaných stížností ale neubývá. „Naše nálezy jsou obecně závazné pro typově stejné kauzy, na druhé straně každý soudce, který dostane zejména spor o úpravu výchovy dítěte, si tu věc posuzuje zcela individuálně,“ řekl Rychetský v Otázkách Václava Moravce.
Neshodnou se rodiče, soudy ani politici
A tak jako se liší jednotlivé případy, liší se i názory soudů, psychologů, ale i politiků v Poslanecké sněmovně, kteří po vydaných nálezech uvažují o zpřesnění zákona. „Ti kolegové, kteří chtějí střídavou péči jako první, si ne vždy uvědomují, že mnohdy je to veliká zátěž právě pro to dítě,“ míní Helena Langšádlová (TOP 09).
„Střídavá péče je vhodnou formou, protože jsem zastáncem, že otec i matka by se o dítě měli starat rovným dílem,“ kontruje Jan Bartošek (KDU-ČSL). Stanovení minimálních podmínek střídavé péče je proto v nedohlednu a počet stížností u Ústavního soudu zřejmě dál poroste. V minulých letech rozhodoval v průměru pět měsíců, dnes délka řízení dosahuje až třičtvrtě roku.
Největší nápor ústavní soudci zažili v roce 2012, kdy obdrželi celkem přes pět tisíc stížností na porušení ústavních práv. V roce 2013 se sice objem stížností snížil, podle předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského ale jen dočasně. Letos se totiž číslo zřejmě vyšplhá zase zpátky.
„Je téměř nemožné během toho jednoho roku, kdy napadnou, to zvládnout… Každý pracovní den k nám doputuje v průměru dvacet, pětadvacet ústavních stížností. Každý soudce Ústavního soudce dostane každý den novou kauzu,“ řekl Rychetský v Otázkách Václava Moravce.
