Na konci dubna ministerstvo financí informovalo, že v Česku se podařilo zabavit ruský majetek v celkové hodnotě přibližně jedné miliardy korun. Reportér ČT Jiří Hynek, který se této problematice věnuje již dvě dekády, ale upozorňuje, že jde pouze o zlomek skutečně investovaného objemu peněz. Podle Jiřího Skuhrovce z Datlab Institutu je k odhalování ruského majetku v Česku potřeba „spousta datové alchymie“.
Stát nemá k odhalování ruského majetku v Česku dostatečné kapacity, upozorňuje redaktor Hynek
90' ČT24: Hledání a zabavování ruského majetku (zdroj: ČT24)
Hynek se ruským majetkem v Česku zabývá už od roku 2002. „Musím říct, že ta jedna miliarda je v podstatě směšná částka. Investice Rusů, kteří byli prokazatelně napojeni na tamní režim, za těch dvacet let dosahují v Česku desítek miliard,“ říká. Stát podle něj nemá k odhalování skrytého majetku dostatečné kapacity a navíc ti, kteří v Česku takto investovali, majetek schválně skryli, aby ho bylo těžké vypátrat.
Zkušenosti, které nasbíral, se Hynkovi nyní, v době ruské agrese vůči Ukrajině, zúročují. Zná totiž triky, které Rusové ke skrytí majetku v Česku používají. Už před zmíněnými dvaceti lety podle něj využili toho, že v Česku v podstatě neexistovaly kontrolní mechanismy proti praní špinavých peněz.
Hynek nyní při pátrání po skrytých ruských investicích využívá jak otevřené zdroje, tak vlastní kontakty z okolí podnikatelů, případně spolupracuje s kolegy novináři. Rešerše na reportáže podle něj mohou trvat měsíce.
Přicházejí i výhružky
A i když často respondenti nechtějí na kameru o těchto věcech mluvit, občas sdílní jsou. „Člověk musí být připravený argumentovat, aby ho nechytili na detailu. Když se k těm lidem dostanu, je to pro mě výzva,“ přiznává Hynek. Dodal, že čas od času dojde i k výhružkám ze strany dotčených lidí, aktuálně zahrnují ohánění se diskreditací nebo ovlivněním vedení ČT proti němu. „Každé téma, které se týká velkých peněz, je svým způsobem nebezpečné,“ ví zkušený redaktor.
Majetek v Česku podle něj ukryli Rusové především z vyšší střední třídy, kterým se podařilo uloupit peníze z tamního státního rozpočtu či zakázek. V Česku se i usídlili, brali ho jako jakousi zónu klidu. Peníze investovali do nemovitostí, využívali přitom i anonymních firem a faktu, že v Česku není registr skutečných majitelů nemovitostí.
Provizorní sankční seznam sestavila už na začátku války organizace Datlab Institut, která se dlouhodobě věnuje datovým analýzám. Na seznamu byla více než stovka firem, o nichž byl Datlab přesvědčen, že by neměly dostávat veřejné zakázky a měly by na ně dopadnout mezinárodní sankce. „Očekávali jsme, že na naše místo nastoupí stát a řekne, komu (ne)platit, do dneška se to ale nestalo,“ uvedl předseda Datlabu Jiří Skuhrovec.
Problémy mají podle něj v tomto ohledu kromě Česka i další evropské státy, protože nemají připravené analytické kapacity. A chybí jim relevantní data, na jejichž základě lze na sto procent říct, která společnost je ruská a koho je tak možné sankcionovat. Složité přitom podle Skuhrovce už může být jen přepisování jmen z azbuky do latinky a následné prohledávání obchodního rejstříku či dalších databází.
„K tomu, abychom dokázali identifikovat vazbu například mezi ruským poslancem a českou firmou, je potřeba spousta datové alchymie,“ tvrdí Skuhrovec. Doufá, že v tomto ohledu pomůže i takzvaný Magnitského (sankční) zákon. Datlab podle Skuhrovce spolupracuje například s Lesy České republiky nebo Ředitelstvím silnic a dálnic. Ocenil by, pokud by se podařilo zdokonalit evidenci skutečných majitelů, aby bylo opravdu jasné, kdo kterou společnost reálně ovládá.