Zveřejnění československé opoziční iniciativy Charta 77 před 40 lety předznamenala divoká honička bílého vozu značky Saab, který patřil herci Pavlu Landovskému, s vozy Státní bezpečnosti v pražských Střešovicích a Dejvicích. Ve stíhaném voze seděl vedle Landovského dramatik Václav Havel a spisovatel Ludvík Vaculík. Místo, kde byli i s prohlášením Charty 77 chyceni, bude připomínat dočasný pomník. Instalace v podobě poštovních schránek, z nichž si lidé můžou vytahovat obálky s textem Charty 77, navrhli studenti Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni.
Text Charty sotva zaschnul na papíře a trio šiřitelů textu se rozhodlo zkusit kolem poledne 6. ledna 1977 vhodit do schránek 242 obálek opatřených adresami prvních signatářů s textem Charty. Čerstvě vytvořená iniciativa požadovala, aby Československo dodržovalo mezinárodní úmluvy o lidských právech, jak se k tomu na podzim 1976 písemně zavázalo.
Obálky s opisy Charty 77 měli v úmyslu rozeslat všem signatářům a originální podání odvézt do budovy právě zasedajícího Federálního shromáždění a na další oficiální místa, mimo jiné vládě a České tiskové kanceláři. Text charty, který se zrodil v soukromí pražských bytů v prosinci 1976 a který koncipoval Václav Havel (název vymyslel dramatik Pavel Kohout), byl signatářům předkládán k podpisu kolem Vánoc.
Spojku a brzdy Havlova vozu někdo poškodil
Samotné rozvážení a následnou honičku několikrát popsal sám Landovský. „Věděl jsem, že se ten den má jet, ale bylo domluveno, že pojede Vašek Havel. On měl takový kristovský komplex, chtěl jet sám, nechtěl do toho nikoho tahat. Ráno mi ale zavolal, že má prošláplou spojku u mercedesu. Později se ukázalo, že mu někdo přeřezal brzdový a spojkový hadičky. Tak jsem skočil do auta a vyrazil jsem k němu,“ vzpomínal Landovský.
Se svým saabem vyjel ze Smíchova přes Strahov a do Střešovic k Havlovým, kteří tehdy bydleli v ulici U Dejvického rybníčku. Tam do auta nastoupil Havel a Vaculík a Landovský je odvezl do nedaleké ulice V Průhledu, kde bydlel překladatel Zdeněk Urbánek.
Od Kohouta se na nás pověsili
Landovský pak dojel „pro Chartu“ na Hradčanské náměstí ke Kohoutovi. Při odjezdu od něj poprvé zaregistroval volhu s řidičem, který se po jejich odjezdu rozjel za saabem. K volze se zanedlouho přidaly ještě dvě škody MB a honička po Dejvicích začala.
Na Hanspaulce v ulici Na Šťáhlavce zastavili u poštovní schránky. „Vašek Havel vyskočil z auta a začal cpát do poštovní schránky obálky pro chartisty. Dost jsem ho popoháněl. Stačil jich tam nastrkat asi čtyřicet, když jsem v zadním okénku uviděl jejich auta s třímetrovými anténami,“ vzpomínal. StB dopadla rozvozce Charty 77 v Gymnasijní ulici.
Honička skončila v Gymnazijní ulici
„Proti nám se v jednosměrce vyřítilo auto. Chtěl jsem vycouvat, ale jejich auta nás zablokovala i zezadu. Byli jsme v pasti. Naštěstí čtyřicet dopisů bylo odesláno, a tím pádem jsme měli čtyřicet svědků, kteří nám mohli dokázat, co jsme vezli. Během chvilky bylo v ulici asi osm aut, z nich se vyřítilo asi dvacet chlapů. Jak jsme tam seděli zalígrovaný, tak Havel poznamenal památnou větu: ,Tak to nám ten boj za lidský práva pěkně začíná,‘“ pospal události dříve Landovský.
V Rudém právu už 7. ledna vyšel první článek o chartě a o jejích signatářích pod titulkem Čí je to zájem. Známý článek Ztroskotanci a samozvanci, který charakterizoval signatáře jako „sluhy a agenty imperialismu, zaprodance, sionisty“ a podobně, pak vyšel v Rudém právu 12. ledna 1977.
