Praha – Reportáž Ley Surovcové o samoživitelce, která nemá na obědy svých synů, vzbudila mimořádný ohlas. Ihned po odvysílání se v diváckém centru České televize rozdrnčely telefony desítek lidí s nabídkou pomoci. Reportáž poukázala na to, že stále více dětí kvůli finanční situaci svých rodičů ve školních jídelnách neobědvá; rodiny nemají nezřídka peníze také na svačiny. Výjimkou není ani dítě, jehož žaludek nevydržel mouku s vodou. Matka totiž pro ně jiné jídlo neměla.
Helena Houdková musí každou korunu obracet dlouho v ruce. Otec jejího prvního dítěte zemřel. Druhý muž, se kterým má dvojčata, ji opustil a alimenty neplatí. Úplně neznámí lidé ji ale po odvysílání reportáže nabídli, že obědy jejím synům zaplatí, nebo že jim koupí sešity. „Nemám slov, kterými bych vyjádřila, jak moc si těch lidí vážím,“ uvedla viditelně dojatá matka a všem vzkazuje: děkuji.
Na reportáž zareagovala i nadace Women for Women. Založila webové stránky Obedyprodeti.cz, jejichž prostřednictvím chce pomoci. Ředitelka nadace Ivana Tykač šla příkladem a darovala na konto sto tisíc korun. „Věříme, že nás školy budou přes tyto stránky kontaktovat. Jejich prostřednictvím pak peníze rozdělíme,“ sdělila manažerka nadace Jana Skopová.
Reportáž o Heleně Houdkové, která vzbudila vlnu solidarity, najdete tady.
Dětí, které kvůli špatné finanční situaci svých rodičů nechodí ve školních jídelnách na obědy, je ale více. Případy se vyskytují napříč republikou, hlavně v sociálně slabých regionech. Každá škola řeší tyto problémy po svém. Jenže někdy naráží i na to, že se někteří rodiče za svou situaci stydí a pomoc odmítají. Na druhou stranu jsou i tací, kteří se o děti prostě nezajímají.
Václava Salajka, ředitel hodonínské charity:
„Lidé třeba tři dny neposílali děti do školy, protože se styděli, že nemají pro ně na svačinu. Je plno takových příběhů.“
Problémy s hladovými dětmi mají i v Obrnicích na Mostecku. „Staly se i případy, kdy se dítě pozvracelo a my jsme zjistili, že rodina neměla co jíst, tak maminka mu dala jen rozmíchanou moukou s vodou a žaludek to nevydržel,“ popsal předseda Komunitního centra Duhovka Petr Svašek smutnou realitu. Duhovka nabízí dětem volnočasové aktivity, doučování a také zde i vaří – z vlastních zásob, žádné dotace nedostávají. „Sledujeme termín výplat mezd nebo sociálních dávek. Když se blíží a tušíme, že rodiny na tom nemusí být dobře, tak v centru vaříme,“ přibližuje Svašek.
Pomoci chtěl i ředitel obrnické základní školy Vladimír Šiman. „Požádali jsme obecní úřad, jestli by dotoval dětem stravování ve škole. Výsledek byl takový, že při kontaktu s rodiči a dotazu, jestli s tím souhlasí, se všichni vyjádřili, že žádný problém necítí a že si to nepřejí,“ uvedl Šiman.
Paradox: jedni hladoví a druzí vyhazují
Je to paradox moderní doby – někteří nemají co jíst, zatímco z jídelen a supermarketů se vyhazují tuny jídla. Na vině je možná tak trochu i legislativa. Hladové děti by se mohly najíst z toho, co ve školní jídelně zbude, jenže podle předpisů to není možné. „Přestože je nám to líto, že jídlo, které zbyde, končí v likvidaci, tak ho bohužel těm dětem dávat nesmíme,“ vysvětluje ředitel obrnické základky.
Hodně jídla vyhodí i supermarkety. Když totiž potraviny těsně před expirací darují, musí odvést 15procentní daň z jejich hodnoty, a navíc pro každou položku vyhotovit darovací smlouvu. Když potraviny ale zlikviduje v kafilérii, o jejich hodnotu si sníží daň z příjmů. Pro řetězce je tak výhodnější a jednodušší jídlo prostě vyhodit. Svaz obchodu a cestovního ruchu chce proto do chystané novely zákona o potravinách zapracovat požadavek na zrušení povinnosti platit z darovaných potravin daň a také možnost darovat i klamavě označené potraviny, pokud jsou zdravotně nezávadné.
Charita v Hodoníně přišla v létě s originálním řešením celé situace. V několika obchodech mohou zákazníci koupit trvanlivé potraviny a vhodit je do speciálního koše přímo v obchodě. Potraviny vhodné k nákupu, respektive k darování, jsou označeny letáčky a logy nákupního koše se srdíčkem. Charita je pak přerozdělí sociálně slabým.
