Praha - Povstalci se během Pražského povstání museli vypořádat s nedostatkem těžkých zbraní, zejména tanků a děl. Čeští bojovníci se proto rozhodli ukořistit v pražských továrnách šest nedokončených stíhačů tanků Jagdpanzer 38 (nazývané Hetzer), které museli k plné funkčnosti dovyzbrojit podle svého. Dodnes se dochoval pouze jediný stroj, který je k vidění ve Vojenském historickém muzeu v Lešanech.
Pražskými ulicemi se v prvních květnových dnech prohánělo několik nedokončených obrněnců Hetzer. Většinou šlo o stíhače tanků, které ještě neměly namontovány kanony, místo děl proto povstalci používali obyčejné kulomety. „Měli poměrně velký útočný potenciál, protože proti německé pěchotě to byly zbraně sice nouzové, ale poměrně účinné,“ říká Ivo Pejčoch z Vojenského historického ústavu Praha.
Na jiném historickém záběru je v průzoru obrněnce vidět třeba i pancéřová pěst. „Samozřejmě ze vnitřku bojového vozidla to nebylo možné odpálit, protože reaktivní zášleh by zranil muže uvnitř,“ dodává Pejčoch. Povstalci měli celkem tři tankové bojové skupiny - operovali na Smíchově, o Československý rozhlas nebo třeba zajišťovali obranu strašnického vysílače, který vysílal naléhavé výzvy rozhlasu na pomoc Praze.
Povstalecký Hetzer, který se účastnil bojů o rozhlas, má na sobě speciální výzdobu, jež byla vytvořená až na vojenskou přehlídku bojovníků Pražského povstání z konce května 1945. Kromě státní vlajky a nápisu ČS ROZHLAS jsou na něm namalovaná i jména několika padlých vlastenců z bojové skupiny Neubauer i dalších zraněných tankistů v bojích u rozhlasu a později na Zlíchově.
Dodnes se dochoval pouze jediný stroj, který je k vidění ve Vojenském historickém muzeu v Lešanech. V rámci 70. výročí konce druhé světové války si toto těžké obrněné vozidlo mohli lidé prohlédnout také na rohu Staroměstské radnice. Stíhače tanků se v Československu vyráběly i po válce, dokonce ještě v 80. letech sloužily ve švýcarské armádě.
