Jeden z nejvýznamnějších učenců v české historii Jan Amos Komenský žil v nelehké době, kterou desítky let ovlivňovala náboženská válka mezi katolíky a protestanty. Kvůli ní musel Komenský opustit i rodnou Moravu, kam se nikdy nevrátil. Evropou se v té době také šířil mor, který zapříčinil smrt mnoha Komenského blízkých. Učenec už tehdy prosazoval dodržování pravidel, která měla zabránit šíření nákazy. V rozjitřené době, kdy řada lidí vyháněla nakažené do lesů, ale hlavně vyzýval k soucitu a pomoci nemocným. Učitel národů zemřel 15. listopadu 1670.
Od smrti Jana Amose Komenského uplynulo 350 let. Při morové ráně varoval před špatnostmi ducha
Jan Amos Komenský se narodil 28. března 1592 jako páté dítě do rodiny zámožného mlynáře na moravském Slovácku. Přesné místo jeho narození ale jasné není, spekuluje se buď o Nivnici, Uherském Brodu, nebo Komně, která s odkazem na myslitelovo jméno vypadá na pravděpodobnou variantu. V mládí se ovšem učenec podepisoval také jako Nivnický, což hledání rodného místa badatelům komplikuje.
Rodiče Martin a Anna patřili k Jednotě bratrské, která stála za chudšími vrstvami společnosti. Členové Jednoty bratrské prosazovali prostý život s důrazem na mravnost a pomoc ostatním.
Jan Amos Komenský
Nadání mladého studenta tak odhalila až škola v Přerově, která ve své době poskytovala velmi kvalitní vzdělání. Právě zde se rozhodlo, že se stane knězem, a dostal tak i biblické jméno Amos. Absolvování střední školy mu otevřelo možnosti studia v zahraničí.
Na akademii v Herbornu a univerzitě v Heidelbergu se ale nevěnoval jen teologii. „Není oboru, který mu studijní a cestovní příležitost přináší do cesty, aby s oň nezajímal a nehleděl si v něm získat pevné základy – od theologie po anatomii, od astronomie po kosmografii, od jazykových znalostí po vědu o vlasti a jejích dějinách,“ napsal do svých Komeniologických studií filozof Jan Patočka.
Bílá hora Komenskému převrátila život naruby
V českých zemích však tehdy docházelo ke konfliktům mezi panujícími Habsburky a proti nim brojícím českým stavům, které chtěly zemi fakticky vládnout samy. Dobu navíc charakterizuje i náboženské tření mezi katolíky a protestanty, které v Čechách umocňovala i zakořeněná tradice husitství. Situace vyústila až ve stavovské povstání ukončené vítězstvím katolíků na Bílé hoře. Konflikt se však vyvinul v ničivou třicetiletou válku, která zachvátila Evropu.
V roce 1620 už byl Komenský ženatý a působil jako kazatel a učitel ve Fulneku. Kvůli své protestantské víře se ale po prohře na Bílé hoře stal psancem. Jeho knihovna i s řadou rukopisů byla zapálena, Komenský z Fulneku utekl a skrýval se na panstvích svých přívrženců na severní Moravě. Nešťastné období vyvrcholilo smrtí jeho ženy a dvou synů.
Kvůli náboženské nesvobodě z českých zemí odešel do Lešna v Polsku, a to už po boku druhé manželky. „Božím řízením jsme se dostali do zemí Polské koruny, pod vládu vrchnosti, která nám kromě čistého náboženství a kázání Božího slova zajistila i bydlení a živobytí na svých pozemcích a držela nad námi ochrannou ruku,“ vzpomínal později Komenský.
Během tří pobytů strávil v Lešně celkem 19 let. I toto protestantské město ale musel kvůli pohnutí dějin opustit, neboť jej obklíčila katolická vojska. Komenskému se podařilo utéct, zanechal za sebou ale majetek a zejména velkou knihovnu s řadou rozpracovaných děl, která lehla popelem. Plamenům neušel ani česko-latinský slovník, na kterém pracoval přes čtyřicet let.
V té době byl Komenský již uznávaným učencem, po rozšíření zprávy o vypálení Lešna tak dostal pozvání do Amsterdamu. V Nizozemsku pak strávil posledních 16 let svého života.
První vydání Komenského spisu Schola ludus (Škola hrou) z roku 1656 v přerovském muzeu
Nejen válka, ale i mor
Komenského život do velké míry ovlivnil desetiletí trvající náboženský konflikt. Válka jej vyhnala z vlasti a připravila o řadu rozepsaných knih. Kromě toho se ale musel myslitel vyrovnávat i s dalšími tragédiemi světského života, zažil totiž několik morových ran. Poprvé se s morem setkal ve 12 letech, kdy mu nemoc vzala rodiče a sestry. Nákaze později podlehla i jeho první žena a dva synové, mladšího z nich Komenský ani nikdy neviděl.
Moru neunikl ani odchodem do Polska, nemoc totiž zachvátila i Lešno. Situace byla ve městě značně kritická, nákaza se hromadně šířila a přibývalo mnoho obětí. Lidé se moru báli a k nakaženým se proto chovali značně nekřesťansky.
„Vyhánějí je pryč, střílejí po nich a neslitují se ani nad poctivým, zšedivělým, zesláblým starcem, ani nad nevinným, neduživým dítětem,“ popsal Komenský v knize Zpráva kratičká o morním nakažení. Někteří se podle něj nebáli nakažené ani vraždit a zapalovali domy s nemocnými uvnitř.
V Lešně žila poměrně početná komunita Čechů z Jednoty bratrské, kterým jejich víra podobné chování nedovolovala. O nemocné se tak, včetně Komenského, starali. Stali se však kvůli tomu trnem v oku těm, kteří nechali své sousedy umírat.
„Jenže jakkoli dobře a křesťansky jsme to mysleli, někteří lidé nám to zle vyčítali a uráželi nás, že jsme všeteční a opovážliví lidé. Navíc jsme si museli vyslechnout téměř stejná slova, jaká kdysi říkali sodomští zbožnému Lotovi, když se je snažil odradit od zlých skutků: ‚Sám je tu jen jako host a bude dělat soudce!‘“ poznamenal si Komenský.
Nemocné netopit
Myslitel viděl morové rány jako Boží nástroj, který měl vést k pokoře a pokání. V knize také popsal, jak by se měli lidé při epidemii chovat. „Nedovolit nemocným chodit do lázní společně se zdravými, a naopak se je nepokoušet dokonce utopit!“ zní jedna z jeho pouček.
Doporučoval také pracovat doma a vyvarovat se zbytečnému toulání po ulicích a hospodách, lidé se měli chránit mlze a vlhkému ovzduší. Vrchnost zase měla zajistit lékařskou péči pro poddané a zejména sirotky a vdovy.
Komenský také vybízel k zachovávání čistoty doma a odrazoval od vyhazování špíny a odpadků na ulicích. Důležitá podle něj byla i čistá voda v kašnách, zásobené lékárny a pohřbívání obětí se všemi církevními náležitostmi a do dostatečné hloubky, aby těla nevyhrabala zvířata.
Lidé se podle něj měli chovat při nákaze podle křesťanských pravidel, o nemocné pečovat a neštítit se jich. Jak se nakažlivá nemoc šíří, ale v té době nebylo jasné. „Neznáme ani nedokážeme určit žádné vnější příčiny, proč a odkud kdo dostal vředy či boláky,“ přiznal Komenský. Na některá jeho doporučení jako scházení se ke skupinovým modlitbám tak dnes musíme nahlížet s rezervou.
Portrét na bankovkách i od Rembrandta
Jan Amos Komenský je ve světě znám jako výjimečný pedagog, reformátor evropského školství, filozof, teolog a biskup Jednoty bratrské. V pedagogické praxi i teorii shrnul demokratické a humanistické myšlenky své doby, řešil všeobecné i některé speciální pedagogické a didaktické otázky a stal se zakladatelem moderní pedagogiky.
Jeho vyobrazení nese česká bankovka s hodnotou 200 korun, předtím jeho podobizna zdobila papírovou dvacetikorunu. Podle Komenského je pojmenovaná i planetka objevená astronomem Lubošem Kohoutkem.
Papírová dvacetikoruna s portrétem Komenského, která platila v letech 1988 až 1993
Komenského dílo zahrnuje více než dvě stovky prací. Mezi nejslavnější patří jeho díla Labyrint světa a ráj srdce nebo Orbis Pictus, v němž uplatnil známou zásadu Škola hrou. V době, kdy bylo jasné, že se do vlasti už nikdy nevrátí, se s rodnou zemí symbolicky rozloučil spisem Kšaft umírající matky Jednoty bratrské.
Za svůj život potkal řadu učenců, známé je například setkání s filozofem Reném Descartem, kterému ale bylo smýšlení Komenského cizí a nebál se jej kritizovat.
Komenský přijal také pozvání do Švédska, kde pracoval na reformě školství a opakovaně byl pozván na dvůr královny Kristýny. V Amsterdamu zase žil nedaleko malíře Rembrandta, o jejich setkání se dlouho spekulovalo. V roce 2006 se prokázalo, že na jednom z jeho obrazů s názvem Starý muž či Starý rabín je zpodobněn právě Komenský.
Pochovaný je v holandském Naardenu. Po místě posledního odpočinku slavného myslitele pátrali čeští vlastenci od druhé poloviny 19. století, zapomenutý hrob odkryli čeští a nizozemští vědci v roce 1929. Jejich tehdejší průzkum byl podmíněn zákazem převozu ostatků Komenského do Čech, který si vyhradil tehdejší starosta města.
Václav Havel u hrobu Jana Amose Komenského v Naardenu